Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 58 709,91 Kč, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 19 400 Kč od 22. 5. 2024 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 21 868,64 Kč od 8. 2. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 17 441,27 Kč od 26. 4. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci, a to k rukám advokáta žalobce, náhradu nákladů řízení ve výši 15 997,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 58 709,91 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o dodávce elektřiny č. [IBAN], uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne [datum], jejíž nedílnou součástí jsou obchodní podmínky dodávky elektřiny. Obsahem smlouvy byl závazek žalobce dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa EAN č. [hodnota] na adrese [adresa] včetně zajištění distribučních a souvisejících služeb. Žalovaný se naproti tomu zavázal zaplatit žalobci za dodávku elektřiny dohodnutou cenu podle Ceníku platného v době odběru. Žalovaná částka představuje dlužnou částku za dodávku elektřiny v období 08.11.2023-17.01.2024 vyúčtovanou fakturou č. [tel. číslo] ze dne 24.1.2024 znějící na částku 21 868,64 Kč, dále v období 18.1.2024-31.03.2024 vyúčtovanou fakturou č. [tel. číslo] ze dne 11.4.2024 znějící na částku 17 441,27 Kč a dále smluvní pokutu za porušení podmínek smlouvy ve výši 19 400 Kč (coby součtu fixní části smluvní pokuty ve výši 500 Kč a flexibilní části ve výši 21x900 Kč, tj. 18 900 Kč za 21 /i neúplných/kalendářních měsíců výpovědní doby po 900 Kč) vyúčtovanou fakturou č. [hodnota] se splatností 21.5.2024.
2. Dne 08.07.2024 žalobce prostřednictvím svého právního zástupce zaslal žalovanému na jím udanou adresu výzvu k úhradě jeho dlužných závazků s upozorněním na možnost jejich vymáhání soudní cestou a s tím spojených nákladů.
3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdil a neprokazoval žádné skutečnosti.
4. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise5. Z předložených listinných důkazů má soud za zjištěné, že žalobce jako obchodník a žalovaný jako zákazník uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny č. [IBAN] pro odběrné místo EAN č. [hodnota] na adrese [adresa]. Žalobce následně žalovanému vyúčtoval dodávku sdružených služeb elektřiny v období od 8.11.2023 do 17.1.2024 fakturou č. [tel. číslo] se splatností 7.2.2024 znějící na částku 21 868,64 Kč a v období od 18.1.2024 do 31.3.2024 fakturou č. [tel. číslo] se splatností 25.4.2024 znějící na částku 17 441,27 Kč. Dle čl. 2 odst. 2.2 Obchodních podmínek dodávek elektřiny, jež byly nedílnou součástí smlouvy, platí, že zákazník se zavazuje s ohledem na převzetí (přechod) odpovědnosti za odchylku dodavatelem, v období od zahájení dodávky do skončení platnosti smlouvy, odebírat elektřinu pouze od dodavatele. Toto ustanovení se nevztahuje na dodávku elektřiny z výrobny zákazníka, instalované v odběrném místě. V opačném případě, tedy v případě porušení výše uvedeného ustanovení Obchodních podmínek, je podle čl. „Podmínky sdružených služeb dodávky elektřiny“ odst. 4 Smlouvy zákazník povinen zaplatit dodavateli smluvní pokutu, tj. fixní část 500 Kč a flexibilní část 900 Kč krát počet kalendářních měsíců, a to i neúplných, zbývajících do konce doby trvání Smlouvy, tj. smluvní pokutu ve výši 19 400 Kč. Žalovaný tuto povinnost porušil, neboť uzavřel novou smlouvu o dodávce elektřiny s novým dodavatelem v době, kdy byl vázán Smlouvou. Žalobce proto žalovanému vyúčtoval smluvní pokutu fakturou č. [hodnota] se splatností 21.5.2024 znějící na částku 19 400 Kč.6. Soud věc právně posoudil podle ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), kdy povinnosti výrobce nebo obchodníka s elektřinou ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby koresponduje povinnost zákazníka zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu, a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. Žalovaný dobrovolně nesplnil svoji povinnost zaplatit cenu za dodanou elektřinu a služby, která pro něho vyplývala z uzavřeného smluvního vztahu, a proto soud důvodné žalobě vyhověl. Splněny byly i zákonné podmínky pro sjednání smluvní pokuty, která byla sjednána platně podle § 2048 a násl. o.z. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o.z., ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.7. Protože v řízení nebylo zjištěno, že žalovaný zaplatil žalobci fakturami vyúčtovanou dodanou elektřinu a smluvní pokutu, ani že tento nárok žalobce jinak zanikl, soud důvodné žalobě vyhověl.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 997,80 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 349 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 58 709,91 Kč sestávající z částky 3 460 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 280 Kč ve výši 2 368,80 Kč.9. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.