Výrok
I. Žaloba na zaplacení částky 36 224,05 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 33 515,68 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 32 699,21 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 68 923,26 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota] na základě které, žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 33 100 Kč. Ve smlouvě si žalovaný zvolil následující volitelné služby, a to službu „[Anonymizováno] “ za poplatek 659,99 Kč. Ke dni podání žaloby má žalovaný k žalobci nesplacenou pohledávku ve výši 68 923,26 Kč, a to 32 699,96 Kč na jistině, 650,73 Kč na poplatku za vyplacení tranší úvěru, 35 407,58 Kč na smluvním úroku, 164,99 Kč na poplatku za službu „[Anonymizováno] “. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po zaslání předžalobní upomínky.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný.
3. K nařízenému jednání se účastníci nedostavili, žalobce svou neúčast omluvil, žalovaný nikoli. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků.
4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva na základě které, se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše 33 100 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými denními splátkami spolu úrokem z čerpané jistiny ve výši 0,933 % denně a hradit poplatky. Ujednání o poplatcích a jejich výši je součástí smlouvy, bod VII. Základní poplatky. První splátka byla splatná 30. den ode dne poskytnutí úvěru, tj. [datum].
5. Z přehledu bankovních transakcí bylo zjištěno, že žalobce vyplatil na účet č. [č. účtu] částku 12 000 Kč dne [datum], částku 3 000 Kč dne [datum], částku 15 000 Kč dne [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno] a částku 32 700 Kč dne [datum].
6. Z listiny nadepsané jako „Autorizace ověření totožnosti“ bylo zjištěno, že účet č. [č. účtu] je vedený na jméno žalovaného.
7. Z listiny nadepsané jako „Identifikované příjmy“ bylo zjištěno, že žalobce při posuzovaní úvěruschopnosti žalovaného kalkuloval s čistým příjmem ve výši [částka], který byl ověřen prostřednictvím doloženého bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce, avšak bez uvedení, jakým způsobem žalobce dospěl k této částce.
8. Z „Výzvy k úhradě“ ze dne 3.9.2024 ve spojení s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby o zaplacení žalované částky upomínán.
9. Z „Výpisu o posouzení úvěruschopnosti“ bylo zjištěno, že u žalovaného byl celkový počet členů domácnosti 3, z toho 2 členové domácnosti s příjmem, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky 19 000 Kč, výše výdajů na bydlení 3 500 Kč, další nezbytné výdaje 0 Kč, ostatní zbytné výdaje 1 000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu [částka], výše příjmu uvedeného spotřebitelem 30 800 Kč, rezerva pro výdaje 600 Kč, vypočítané minimální výdaje 13 405 Kč, disponibilní příjem 9 400 Kč, počet doporučených prodloužení 0, posouzení úvěruschopnosti úspěšné.
10. Žalovanému tak byly na základě uzavřené smlouvy poskytnuty peněžní prostředky celkem ve výši 62 700 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednaným úrokem a poplatky vrátit, což neučinil, uhradil pouze 30 000,79 Kč.
11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.
12. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o.z., zároveň na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29.5.2022 (dále jen „z.s.ú.“), neboť žalovaný při uzavírání smlouvy měl postavení spotřebitele.
13. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 75 z.s.ú. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
15. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobce tíží důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalobce se k nařízenému jednání nedostavil, soud jej proto nemohl vyzvat dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby předložil důkazy prokazující, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smluv s žalovaným byla řádně posuzována úvěruschopnost žalovaného. Z předložených listin bylo zjištěno, že žalobce vycházel z tvrzení žalovaného, který deklaroval příjem a své měsíční výdaje. Žalovaný žalobci doložil výpis z bankovního účtu, ze kterého žalobce zjistil ověřený čistý měsíční příjem [částka]. Ve Výpisu o posouzení úvěruschopnosti však žalovaný uváděl čistý příjem 30 800 Kč měsíčně, dále dle výpisu je zjištěna tříčlenná domácnost se dvěma příjmy, není tedy jasné, jakým postupem žalobce k ověřenému příjmu [částka] dospěl (soudu nebyl žádný výpis z účtu doložen), a zda se jedná deklarovaný příjem pouze jednoho člena domácnosti nebo obou členů. Co se týče výdajů žalovaného, tyto nebyly nijak prověřovány ani doloženy. Nutno také dodat, že v podstatě je nesmysl, aby žalovaný měl takto nízké výdaje, jak uvedl při posuzování úvěruschopnosti (na bydlení pouze 3 500 Kč, dále např. na jídlo či energie tj. ostatní nezbytné či zbytné výdaje pouze 1 000 Kč). Bylo přitom opakovaně judikováno, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, tedy věřitel musí aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka, nikoli se spokojit pouze s ničím nedoloženými prohlášeními (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 1.4.2015 č.j. 1 As 30/2015-39). V opačném případě věřitel nejedná s odbornou péčí, neboť předpokladem odborné péče je ověření údajů, které dlužník věřiteli poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9.2.2023 sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).
17. V posuzovaném případě se žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného spokojil s pouhými prohlášeními žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů, aniž by si tyto skutečnosti dostatečně ověřil. Požadavek na to, aby si žalobce vyžádal například potvrzení o výši mzdy či nájemní smlouvu nebo inkaso (SIPO), ze kterých by bylo možné prověřit příjmy a výdaje na bydlení, přitom není nijak přemrštěný. Soud tak uzavírá, že žalobce neposuzoval poměry žalovaného tak, jak vyžadují zmíněná ustanovení z.s.ú., když rezignoval na další prověření příjmů a zcela pak rezignoval na prověření výdajů žalovaného. Soud proto hodnotí uzavřenou smlouvu o úvěru jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú.
18. Podle § 87 odst. 1 věty třetí spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z.s.ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Věřitel tak má právo na vrácení toliko nesplacené jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na případné zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vznikne teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 z.s.ú. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Ke stanovení doby splatnosti ohledně nesplacené části jistiny nedošlo ani dohodou účastníků, ani rozhodnutím soudu, neboť žádný z účastníků tyto skutečnosti netvrdil. Pakliže ke stanovení doby, kdy má být jistina doplacena, zatím nedošlo, nemůže být žalovaný v prodlení a žalobci proto doposud nenáleží ani zákonné úroky z prodlení.
19. V řízení bylo prokázáno vyplacení částky 62 700 Kč, na kterou žalovaný částečně hradil. Zůstatek jistiny 32 699,21 Kč žalovaný již nevrátil. Co do této částky proto bylo žalobě vyhověno a ve zbylém rozsahu byla žaloba s odkazem na výše uvedené důvody zamítnuta.
20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého žalovaný, který měl ve věci převážný úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení v poměru svého úspěchu. V daném případě byl žalovaný v řízení zcela nečinný, proto mu žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.