Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem ve výši 28,17 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta se sídlem v [adresa].
Odůvodnění
1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí:jistinu úvěru: [částka],smluvní kapitalizovaný úrok: [částka],účelně vynaložené náklady za 3 upomínky po [částka], celkem: [částka],smluvní pokutu (3 x [částka]) za prodlení dlužníka s jednotlivými splátkami do zesplatnění úvěru: [částka],smluvní pokutu 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru [částka] od [datum] do [datum]: , částkaúrok z částky [částka] ve výši 28,17 % ročně z jistiny od [datum] do zaplacení,zákonný úrok z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení.
2. Žalovaná strana se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalující strany a jí navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. Přičemž při zjišťování skutkového stavu soud postupuje v součinnosti s účastníky tak, aby sporné skutečnosti byly podle míry procesní účasti účastníků zjištěny (§ 6 o.s.ř.). Tomu odpovídá i zásada vyjádřená např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. 22 Cdo 89/2002, že: „V občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“
3. Protože věc bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, a proto soud rozhodl bez nařízení jednání.
4. Posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet žalobkyní má soud za prokázané na základě listiny „posouzení úvěruschopnosti zákazníka“, z výplatních lístků za období června a července [Anonymizováno], výpisu z centrální evidence exekucí a z prohlášení spotřebitele na formuláři poskytovatele5. Listinou „Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“ a listinou zachycující obsah smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi věřitelem a dlužníkem byla prokázána tvrzení žalující strany o sjednání smlouvy o spotřebitelském úvěru na částku [částka], výši smluvního úroku, který se dlužník zavázal spolu s jistinou uhradit 28,17 % ročně a ujednání o smluvních pokutách za prodlení s jednotlivými splátkami i celým dluhem a nákladů za každou upomínku tak, jak je uvedeno v žalobě. Součástí smlouvy jsou i úvěrové podmínky.6. Smlouva byla uzavřena elektronickými prostředky. Závěr o tom, že smlouvu uzavřela žalovaná soud učinil z listiny „záznam o vložení dokumentu do systému“, výzvy k provedení autorizační platby [částka], potvrzení o provedení autorizační platby [částka] a zprávy [právnická osoba]. o tom, že účet, ze kterého byla autorizační platba provedena patří žalované.7. Potvrzením o provedení transakce bylo prokázáno poskytnutí peněz dlužníkovi ve výši [částka] a ve výši [částka]. [adresa] Kč byla dle ujednání ve smlouvě použita na úhradu provize za zprostředkování smlouvy.8. Z listiny „bonita smlouvy“ byla zjištěna bilance dluhu. Ze splátkového kalendáře zjištěno, že výše anuitní splátky činila [částka], počínaje [datum] a konče [datum].9. Ze smlouvy o obchodních podmínek bylo zjištěno oprávnění žalobkyně dluh zesplatnit v případě prodlení dlužníka se splátkami.10. Z upomínek ze dne [datum] a [datum] zjištěno, že žalovaná strana byla upozorněna na svůj dluh na úvěrové smlouvy. Z potvrzení z [datum] a seznamu odeslaných upomínek z [datum] má soud za prokázané, že upomínka z [datum] byla žalované odeslána. Z přehledu odeslaných dávek hybridní pošty ze dne [datum], potvrzení ze dne [datum] a seznamu odeslaných upomínek z [datum] má soud za prokázané, že upomínka z [datum] byla žalované odeslána.11. Z oznámení o zesplatnění a z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne [datum], spolu s podacím lístkem ze dne [datum] má soud za zjištěné, že žalovaná strana byla ohledně dluhu upomenuta.12. Soud učinil následující skutkový a právní závěr.13. Mezi dlužníkem a věřitelem byla uzavřena smlouva o úvěru. Dlužník je povinen jistinu úvěru vrátit a platit z poskytnutého úvěru smluvené úroky (§ 2395 o.z.).14. Bylo na žalované straně, aby prokázala, že peníze vrátila. Dlužník nic takového v řízení netvrdil, ani neprokázal a vůči uplatněným nárokům žádné námitky nevznesl.15. Dlužník jistinu nevrátil, a proto v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl.16. Smlouva byla sjednána jako úplatná. Pokud jde o úplatu za poskytnuté peníze, soud dospěl k následujícím závěrům: Úplata za poskytnuté peníze může být vyjádřena jak procentní sazbou za určité období (úrok), tak i pevně stanovenou částkou (kapitalizovaným úrokem), někdy označovanou jako poplatek či jiným výrazem vyjadřujícím úplatu spojenou s poskytnutím spotřebitelského úvěru (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. 21 Cdo 869/2012, jehož závěry jsou použitelné i nadále: Způsob úročení lze přitom dohodnout nejen stanovením procentní sazby a časového úseku, za který se úrok počítá (ročně, měsíčně, denně), a za dobu skutečného užívání jistiny dlužníkem (tedy i za dobu jejího užívání po uplynutí sjednané lhůty splatnosti, nebude-li půjčka v této lhůtě vrácena), ale i pevnou částkou stanovenou za dobu od poskytnutí půjčky do její splatnosti, jejíž výše se nemění ani v případě, že dlužník jistinu ve sjednané lhůtě splatnosti věřiteli nevrátí.). V daném případě byl úrok stanoven v anuitní splátce. Žalovaná úrok nezaplatila, a proto bylo žalobě vyhověno i co do dlužného úroku [částka]. Žalobkyni náleží i úrok 28,17 % ročně z dlužné jistiny do jejího úplného vrácení (viz bod IV. – 3 – c) smlouvy o úvěru) plynoucího po zesplatnění úvěru.17. Žalující strana dále požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] za 3 dlužné splátky a [částka] za prodlení se zaplacením jistiny. Nárok na sjednanou smluvní pokutu nachází zákonnou oporu v § 2048 o.z., § 122 odst. 1 písm. c) z.s.ú. Ujednání o smluvní pokutě nebylo shledáno jako zneužívající smluvní podmínkou (§ 1813 o.z.). Proto soud smluvní pokuty přiznal.18. Žalující strana se dále domáhala nákladů na upomínání ve výši [částka] (poplatků za výzvy). Věřiteli dále náleží právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele (§ 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb.). Náhradu účelně vynaložených nákladů, které věřiteli vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele, strany sjednaly ve smlouvě a žalobkyně prokázala odeslání tří výzev žalované. Bylo tudíž vyhověn žalobě i v tomto rozsahu.19. Žalovaná strana neprokázala, že dluh splnila řádně a včas, je tudíž v prodlení, a věřiteli vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. 21 Cdo 761/2007, jehož závěry jsou použitelné i nadále). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. Pokud jde o úrok z prodlení, náleží žalující straně z částky jistiny.20. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách.21. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142a o.s.ř., přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. 29 Cdo 4388/2013. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř, neboť žalující strana měla ve věci plný úspěch a má tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení vůči žalované straně. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku [částka]. Dále k ní patří odměna za zastupování, jelikož byla žalující strana zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen AT), podle tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 AT byla určena sazba mimosmluvní odměny. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby byla stanovena dle § 14b AT [částka]. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů. Paušální částka náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby poskytnutý do podání návrhu činí dle § 14b AT [částka]. Zástupce poskytl celkem [hodnota] úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT s příslušnou sazbou odměny v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, výzva k plnění). Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalující strana opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalující stranou podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o úvěru mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalující strana vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl (bylo od začátku obsolentní), neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT. Protože je zástupce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o.s.ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. Celkem tedy úspěšné straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).