Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Pokud se žalobkyně domáhá více, než je uvedeno ve výroku I., v tomto rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a dále částku [částka] jako smluvní pokutu.
2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel) tvrdila, že uzavřela se žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) smlouvu o úvěru č. [hodnota] dne [datum], kterou přenechala žalované straně dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka]. Dlužník se zavázal zaplatit věřiteli smluvní úrok ve výši 0,98 % denně z nesplacené jistiny, přičemž úvěrový rámec byl splatný do [datum]. Dlužník se dále zavázal uhradit žalující straně poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši [částka] a dále poplatek za službu „[Anonymizováno] “ ve výši [částka]. Dlužník se dostal do prodlení s úhradou úvěru, když zaplatil na jistinu celkem pouze [částka]. Věřitel využil svého práva, smlouvu o úvěru ke dni [datum] vypověděl a celý úvěr k témuž dni zesplatnil. Jelikož žalovaná strana jako dlužník úvěr nevrátila, žalující strana se jako věřitel domáhá jejího zaplacení. Zároveň se v souladu s úvěrovou smlouvou domáhá rovněž zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za období od [datum] do [datum] ve výši [částka].
3. V řízení je nárokováno:Dlužná jistina: , částkaPoplatek za vyplacení úvěru: , částkaSmluvní úrok za období čerpání úvěru: , částkaPoplatek za službu „[Anonymizováno] “ , částkaÚrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplaceníSmluvní pokuta ve výši [částka].
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaný zůstal v řízení nečinný, tak soud vycházel z tvrzení žalobce a jím navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. Přičemž při zjišťování skutkového stavu soud postupuje v součinnosti s účastníky tak, aby sporné skutečnosti byly podle míry procesní účasti účastníků zjištěny (§ 6 o.s.ř.). Tomu odpovídá i zásada vyjádřená např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. 22 Cdo 89/2002, že: „V občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“
5. Protože věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalující strana s rozhodnutím bez nařízení souhlasila již v žalobním návrhu, žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila a ve světle výše uvedených ustanovení zákona je proto její souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání předpokládán.
6. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] bylo zjištěno, že žalující strana a žalovaná strana uzavřely dne [datum] distančním způsobem smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou se žalující strana zavázala poskytnout žalované straně úvěr do maximální výše [částka], a žalovaná strana se zavázala zaplatit úrok ve výši 0,98 % denně z nesplacené jistiny snížené o nesplacenou část již vypočtených denních splátek jistiny z předchozích dní až do úplného splacení úvěru, a to v denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne [datum], celý úvěr pak dne [datum]. Žalovaná strana se na základě smlouvy zavázala dále zaplatit poplatek za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a poplatek za službu „[Anonymizováno] “ ve výši [částka] za expresní vyplacení každé tranše. Pro případ prodlení žalující strany s úhradou denní splátky si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky.
7. Z dokumentu na č.l. 11-13 byly zjištěny obecné principy posuzování úvěruschopnosti společnosti žalobkyně.
8. Z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalobkyně vyplatila na účet č. [č. účtu] dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka].
9. Z dokumentu nazvaného Identifikované příjmy vypracovaného žalobkyní bylo zjištěno, že žalobkyně uvedla, že ověřila čistý měsíční příjem žalované ve výši [částka].
10. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že se jedná o formulář, ve kterém je uvedeno, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované činila [částka], výše příjmu, kterou uvedl žalovaný činila [částka], výše pravidelných měsíčních výdajů žalovaného na půjčky byla uvedena ve výši [částka], výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení ve výši [částka], ostatní výdaje ve výši [částka], žalovaná uvedla, že počet nepracujících členů ve společně hospodařící domácnosti činí 4, počet členů s příjmem činí 1, disponibilní příjem žalované byl vypočten na [částka].
11. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby a připojeného podacího lístku ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalované téhož dne výzvu k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost podání žaloby, pokud nebude výzvě vyhověno.
12. Z dokumentu Autorizace ověření totožnosti a výpisu ze služby BankID od společnosti [právnická osoba]., bylo zjištěno, že žalobkyně ověřila totožnost žalované prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet č. [č. účtu].
13. Z informací pro spotřebitele, souhlasu se zpracováním osobních údajů a všeobecných obchodních podmínek nebyly pro řízení zjištěny žádné relevantní informace.
14. Soud učinil následující skutkový a právní závěr.
15. Žalovaný obdržel od žalobkyně částku ve výši [částka]. Protože se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, bylo povinnosti poskytovatele, aby posoudil schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb.).
16. Žalující strana předložila listinu „výpis o posouzení úvěruschopnosti“ a „identifikované příjmy“. Soud tyto listiny zhodnotil a dospěl k závěru, že na jejich základě nelze učinit žádný věrohodný závěr o tom, jak byla posouzena úvěruschopnost spotřebitele, aby nevznikly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Skutečnosti uvedené na předmětných listinách totiž poskytovatel prokazatelně neověřoval z jiných věrohodných zdrojů, přičemž zákon poskytovateli ukládá posuzovat schopnost dlužníka úvěr splácet na základě spolehlivých informací. Spolehlivost (věrohodnost) informací přitom musí být v řízení možné ověřit. Dokument označený jako „Identifikované příjmy“ tvoří toliko sdělení, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované činí [částka], není však uvedeno, na základě čeho ověřila žalobkyně čistý měsíční příjem žalované. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo uvedeno, že splátky žalované na další půjčky činí [částka], jak žalobkyně zjišťovala výši těchto splátek, však uvedeno rovněž není, bankovní výpis z účtu, který by věrohodně tyto skutečnosti doložil, nebyl vůbec předložen. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti se dále podává, že žalovaná by neměla mít žádné výdaje na bydlení, což je samo o sobě bez dalšího vysvětlení podezřelé. Jak byla tato informace ověřena, není nijak doloženo. Ve společné domácnosti navíc žije [Anonymizováno] osob, přičemž žalovaná by dle výpisu měla být jedinou osobou s příjmem. Žádný doklad ohledně poměrů žalované, jehož původcem není žalobkyně, předložen nebyl. Žalobkyně tak dokládá splnění své povinnosti o tom, že důkladně posoudila schopnost dlužníka úvěr splácet pouze listinou, jejíž je sama původkyní. Uvedené nejasnosti při posuzování úvěruschopnosti nevysvětluje ani listina čl. 11-13 Obecné principy posuzování úvěruschopnosti. Za této situace nelze mít splnění povinnosti posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet za řádně splněnou. Listiny, ze kterých poskytovatel vycházel, neumožňují učinit závěr o tom, že neexistují důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.
17. Z rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5.32020, OPR-[právnická osoba]., C679/18, ECLI:EU:C:2020:167 plyne:
18. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
19. Vzhledem k tomu, že poskytovatel neposoudil schopnost dlužníka úvěr splácet, je s ohledem na to, aby případná sankce za to byla dostatečně účinná ve smyslu výše uvedeného rozhodnutí, takovou smlouvu posoudit jako neplatnou dle § 580 odst. 1, § 588 o.z., § 87 odst. 1 z.s.ú. S ohledem na § 87 odst. 1 věta třetí z.s.ú. pak soud uložil dlužníku poskytnutou jistinu, která nebyla dosud splacena, vrátit (srov. NS 33 Cdo 3675/2021). K jiným případným platbám ve smlouvě s ohledem na neplatnost smlouvy nemohlo být přihlédnuto.
20. Vzhledem k tomu, že žalovaná strana byla v řízení nečinná, nebylo možné zjistit, v jaké době je schopna dluh splatit (§ 87 odst. 1 z.s.ú., srov. NS 33 Cdo 3675/2021). Je proto třeba vycházet z obecných pravidel tak, že od okamžiku, kdy měla být částka vrácena, je dlužník v prodlení a věřiteli vznikl nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. Ze stejných důvodů pak lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná.
21. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Protože předmětem řízení (věcí samou) bylo vedle jistiny i příslušenství, počítá se procesní úspěch z celého předmětu řízení, tedy i z příslušenství (viz např. nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Jelikož obě strany měly úspěch ve věci přibližně shodný, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.