Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši [Anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno advokáta], [Anonymizováno] se sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno].
Odůvodnění
1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí:jistinu úvěru: [částka],zákonný úrok z prodlení z částky [částka] ve výši [Anonymizováno] ročně od [datum] do zaplacení.
2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel) tvrdila, že [právnická osoba]. (původně podnikající pod obchodní firmou [Anonymizováno] [právnická osoba]., dále označený též jako předchozí věřitel nebo poskytovatel úvěru) postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na základě smlouvy o postoupení pohledávek na společnost [právnická osoba]. (dále označena též jako přechodný věřitel), přechodný věřitel následně postoupil pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávky na žalující stranu. Poskytovatel úvěru uzavřel se žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Touto smlouvou přenechal původní věřitel dlužníku částku [částka], přičemž úvěr měl být splacen nejpozději do [datum]. Dlužník své povinnosti ze smlouvy nesplnil, když ke dni podání žaloby uhradil pouze [částka].
3. Žalovaná strana se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalující strany a jí navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. Přičemž při zjišťování skutkového stavu soud postupuje v součinnosti s účastníky tak, aby sporné skutečnosti byly podle míry procesní účasti účastníků zjištěny (§ 6 o.s.ř.). Tomu odpovídá i zásada vyjádřená např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], že: „V občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“
4. Protože věc bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, a proto soud rozhodl bez nařízení jednání.
5. Z oznámení o postoupení pohledávky vyhotoveného původním věřitelem, z podacího lístku ze dne [datum], smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem a ujednání o úplatě za postoupení pohledávek, smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi přechodným věřitelem a žalující stranou a přílohy smlouvy o psoutepní má soud za zjištěné, že na žalující stranu byla postoupena pohledávka, která je předmětem řízení (§ 1879, § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.).
6. Listinou zachycující obsah smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi poskytovatelem úvěru a dlužníkem spolu s [Anonymizováno] obchodními podmínkami a standardními informacemi o spotřebitelském úvěru byla prokázána tvrzení žalující strany o sjednání smlouvy o spotřebitelském úvěru a jeho výši [částka], jak je uvedeno v žalobě. Potvrzeními o provedení transakcí bylo ověřeno, že věřitel žalované straně finanční prostředky poskytnul, a to následujícími platbami: dne [datum] v částce [částka], dne [datum] v částce [částka], dne [datum] v částce [částka], dne [datum] v částce [částka].
7. Z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne [datum], spolu s podacím lístkem ze dne [datum] má soud za zjištěné, že žalovaná strana byla ohledně dluhu upomenuta.
8. Soud učinil následující skutkový a právní závěr.
9. Mezi dlužníkem a předchozím věřitelem byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Dlužník je povinen jistinu úvěru vrátit a platit z poskytnutého úvěru smluvené úroky (§ 2395 o.z.), žalobkyně však požadovala pouze vrácení jistiny úvěru.
10. Dlužník smlouvu nezpochybnil a vůči uplatněným nárokům žádné námitky nevznesl. Bylo na něm, aby prokázal, že k prodlení s vrácením peněžních prostředků, jak bylo sjednáno, nedošlo a že dluh splatil, popř. že dluh jinak zanikl (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] a ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]). Dlužník nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení neprokázal. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl.
11. Žalovaná strana neprokázala, že dluh splnila řádně a včas, je tudíž v prodlení, a věřiteli vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], jehož závěry jsou použitelné i nadále). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. Pokud jde o úrok z prodlení, náleží žalující straně z částky jistiny.
12. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách.
13. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142a o.s.ř., přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř, neboť žalující strana měla ve věci plný úspěch a má tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení vůči žalované straně.
14. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku. Dále k ní patří odměna za zastupování, jelikož byla žalující strana zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen AT), podle tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 AT byla určena sazba mimosmluvní odměny. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby byla stanovena dle § 14b AT, a to za úkony převzetí a přípravy zastoupení a výzvy k plnění ve výši [částka] dle § 14b AT ve znění účinném do [datum], za sepis žaloby pak ve výši [částka] dle § 14b AT ve znění účinném od [datum]. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů. Paušální částka náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby činí dle § 14b AT [částka]. Zástupce poskytl celkem [hodnota] úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT s příslušnou sazbou odměny v plné výši.
15. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalující strana opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalující stranou podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o úvěru mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalující strana vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl (bylo od začátku obsolentní), neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT.
16. Protože je zástupce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o.s.ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. Celkem tedy úspěšné straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).