Výrok
I. Řízení se co do zaplacení částky [částka] a úroku z prodlení z částky [částka] za období od [datum] do [datum] ve výši 12 % ročně a dále co do úroku z prodlení v sazbě [Anonymizováno] % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno], advokáta [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] [adresa].
Odůvodnění
1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí jistinu [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a kapitalizované úroky ve výši [částka].
2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel nebo poskytovatel úvěru) tvrdila, že dne [datum] uzavřela se žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) smlouvu o úvěru, kterou přenechala žalované straně částku [částka], a kterou se žalovaná strana zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši [částka]. Toto však žalovaná strana nesplnila a žalující strana se proto domáhá vedle vrácení jistiny s úrokem a úrokem z prodlení.
3. Žalovaná strana byla v řízení zcela nečinná. K žalobě, která jí byla doručena, se nijak nevyjádřila.
4. Protože věc bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili a ve světle výše uvedených ustanovení zákona je proto jejich souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání předpokládán.
5. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu co do zaplacení částky [částka] (kapitalizovaný úrok) a úroku z prodlení z částky [částka] za období od [datum] do [datum] ve výši 12 % ročně a dále co do úroku z prodlení v sazbě [Anonymizováno] % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení zpět. Soud proto podle § 96 odst. 1, 2, 4 o.s.ř. řízení zastavil.
6. Z listiny smlouvy o úvěru ze dne [datum] a formuláře pro [Anonymizováno] informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že strany uzavřely smlouvu o úvěru na částku [částka]. Z potvrzení o provedení platby ve výši [částka] bylo zjištěno, že žalovaná strana tuto částku dne [datum] obdržela. Z dopisu ze dne [datum] a potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby na dluh upozorněn a vyzván k zaplacení.
7. Soud učinil následující skutkový a právní závěr.
8. Žalovaný obdržel peníze. Protože se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, bylo povinnosti poskytovatele, aby posoudil schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb.).
9. Žalující strana k výzvě soudu neoznačila žádné důkazy k prokázání této skutečnosti. Naopak v reakci na to vzala žalobu částečně zpět.
10. Z rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne [Anonymizováno] [Anonymizováno] -[právnická osoba]., [Anonymizováno] plyne:Články [Anonymizováno] a [Anonymizováno] směrnice Evropského parlamentu a Rady [Anonymizováno] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [Anonymizováno] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku [Anonymizováno] této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23[Anonymizováno] Články [Anonymizováno] a [Anonymizováno] směrnice [Anonymizováno] musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
11. Vzhledem k tomu, že poskytovatel neposoudil schopnost dlužníka úvěr splácet, je s ohledem na to, aby případná sankce za to byla dostatečně účinná ve smyslu výše uvedeného rozhodnutí, takovou smlouvu posoudit jako neplatnou dle § 580 odst. 1, § 588 o.z., § 87 odst. 1 z.s.ú. S ohledem na § 87 odst. 1 věta třetí z.s.ú. pak soud uložil dlužníku poskytnutou jistinu, která nebyla dosud splacena, vrátit (srov. NS [spisová značka]). K jiným případným platbám ve smlouvě s ohledem na neplatnost smlouvy nemohlo být přihlédnuto.
12. Vzhledem k tomu, že žalovaná strana byla v řízení nečinná, nebylo možné zjistit, v jaké době je schopna dluh splatit (§ 87 odst. 1 z.s.ú., srov. NS [spisová značka], [spisová značka]). Je proto třeba vycházet z obecných pravidel tak, že od okamžiku, kdy měla být částka vrácena, je dlužník v prodlení a věřiteli vznikl nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Tento okamžik je vázán na výzvu žalobkyně k vrácení poskytnuté částky. Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. Ze stejných důvodů pak lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná.
13. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142a o.s.ř., přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3, § 146 dost. 2 věta prvá o.s.ř. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku. Dále k ní patří odměna za zastupování, jelikož byla žalující strana zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen AT), podle tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 AT byla určena sazba mimosmluvní odměny. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby byla stanovena dle § 14b AT ve výši [částka]. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů. Paušální částka náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby poskytnutý do podání návrhu činí dle § 14b AT [částka]. Zástupce poskytl celkem [hodnota] úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT s příslušnou sazbou odměny v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepsání žaloby). Pokud jde o úkon zpětvzetí, nepovažoval soud tento úkon za účelně vynaložený, když byl činěn čistě ze strany žalobkyně z důvodu nemožnosti doložit požadované skutečnosti soudu. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalující stranou podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o úvěrech mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalující strana vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl (bylo od začátku obsolentní), neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT. Protože je zástupce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o.s.ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. Celkem tedy úspěšné straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).