Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Pokud se žalobkyně domáhá více, než je uvedeno ve výroku I., v tomto rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně [Jméno advokáta], advokáta se sídlem [Anonymizováno].
Odůvodnění
1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a dále částku [částka] jako smluvní pokutu.
2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel) tvrdila, že uzavřela se žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) smlouvu o úvěru dne [datum], kterou přenechala žalované straně dne [datum] částku [částka] s možností postupného a opakovaného čerpání. Dlužník se zavázal zaplatit věřiteli smluvní úrok ve výši 0,418 % denně z nesplacené jistiny, přičemž úvěrový rámec byl splatný do [datum]. Dlužník se dále zavázal uhradit žalující straně poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené částky a dále poplatek za službu „[Anonymizováno] ve výši 102,48 a poplatek za službu „Informační SMS servis“ ve výši [částka]. Dlužník se dostal do prodlení s úhradou úvěru, když zaplatil na jistinu celkem pouze [částka]. Věřitel využil svého práva a celý úvěr ke dni [datum] zesplatnil. Jelikož žalovaná strana jako dlužník úvěr nevrátila, žalující strana se jako věřitel domáhá jejího zaplacení.
3. V řízení je nárokováno:Dlužná jistina: , částkaPoplatek za vyplacení úvěru: , částkaSmluvní úrok za období čerpání úvěru: , částkaPoplatek za službu „[Anonymizováno] “ , částkaPoplatek za službu „Informační SMS servis“ , částkaÚrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplaceníSmluvní pokuta ve výši [částka].
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaný zůstal v řízení nečinný, tak soud vycházel z tvrzení žalobce a jím navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. Přičemž při zjišťování skutkového stavu soud postupuje v součinnosti s účastníky tak, aby sporné skutečnosti byly podle míry procesní účasti účastníků zjištěny (§ 6 o.s.ř.). Tomu odpovídá i zásada vyjádřená např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. 22 Cdo 89/2002, že: „V občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“
5. Protože věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalující strana s rozhodnutím bez nařízení souhlasila již v žalobním návrhu, žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila a ve světle výše uvedených ustanovení zákona je proto její souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání předpokládán.
6. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] bylo zjištěno, že žalující strana a žalovaná strana uzavřely dne [datum] distančním způsobem smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou se žalující strana zavázala poskytnout žalované straně úvěr do maximální výše [částka], a žalovaná strana se zavázala zaplatit úrok ve výši 0,418 % denně z nesplacené jistiny snížené o nesplacenou část již vypočtených denních splátek jistiny z předchozích dní až do úplného splacení úvěru, a to v denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne [datum], celý úvěr pak dne [datum]. Žalovaná strana se na základě smlouvy zavázala dále zaplatit poplatek za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a poplatek za službu „[Anonymizováno] “ ve výši [částka] denně – za možnost odkladu splátek o 60 dní a dále za službu „Informační SMS servis“ ve výši [částka] denně. Pro případ prodlení žalující strany s úhradou denní splátky si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky.
7. Z dokumentu na č.l.10-12 byly zjištěny obecné principy posuzování úvěruschopnosti společnosti žalobkyně.
8. Z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalovaná vyplatila na účet č. [č. účtu] dne [datum] částku [částka].
9. Z dokumentu nazvaného Identifikované příjmy vypracovaného žalobkyní byly zjištěny příjmové transakce na účtu [IBAN].
10. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že se jedná o formulář, ve kterém je uvedeno, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného činila [částka], výše příjmu, kterou uvedl žalovaný činila [částka], výše pravidelných měsíčních výdajů žalovaného na půjčky byla uvedena ve výši [částka], výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení ve výši [částka], ostatní výdaje ve výši [částka], žalovaný uvedl, že počet členů ve společně hospodařící domácnosti činí 4, z toho členové s příjmem jsou 2, disponibilní příjem žalovaného byl vypočten na [částka].
11. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby a připojeného podacího lístku ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému téhož dne výzvu k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost podání žaloby, pokud nebude výzvě vyhověno.
12. Z dokumentu Autorizace ověření totožnosti bylo zjištěno, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet č. [č. účtu].
13. Z předpisu denních splátek bylo zjištěno, že denní splátky od [datum] do [datum] byly stanoveny na [částka].
14. Z informací pro spotřebitele, souhlasu se zpracováním osobních údajů a všeobecných obchodních podmínek nebyly pro řízení zjištěny žádné relevantní informace.
15. Soud učinil následující skutkový a právní závěr.
16. Žalovaný obdržel od žalobkyně finanční hotovost ve výši [částka]. Protože se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, bylo povinnosti poskytovatele, aby posoudil schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb.).
17. Žalující strana předložila listinu „výpis o posouzení úvěruschopnosti“ a „identifikované příjmy“. Soud tyto listiny zhodnotil a dospěl k závěru, že na jejich základě nelze učinit žádný věrohodný závěr o tom, jak byla posouzena úvěruschopnost spotřebitele, aby nevznikly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Skutečnosti uvedené na předmětných listinách totiž poskytovatel prokazatelně neověřoval z jiných věrohodných zdrojů, přičemž zákon poskytovateli ukládá posuzovat schopnost dlužníka úvěr splácet na základě spolehlivých informací. Spolehlivost (věrohodnost) informací přitom musí být v řízení možné ověřit. Identifikované příjmy tvoří pouze tabulka částek s datem a údajem, že tyto příjmové transakce byly doloženy bankovním výpisem. Není však patrné, o jaké příjmové transakce se jedná, od koho příjem pochází, zda na účtu existovaly i výdaje a jaká byla jeho celková bilance. Bankovní výpis z účtu, který by věrohodně tyto skutečnosti doložil, nebyl vůbec předložen. Žalobkyně tak dokládá splnění své povinnosti o tom, že důkladně posoudila schopnost dlužníka úvěr splácet listinou, jejíž je sama původkyní. V dokumentu Výpis o posouzení úvěruschopnosti bylo uvedeno, že ověřený čistý měsíční příjem žalovaného činil [částka], přičemž výdaje za ostatní půjčky, náklady na bydlení a ostatní výdaje činily [částka], zároveň bylo uvedeno, že s žalovaným žijí ve společné domácnosti [Anonymizováno] osoby bez příjmu. Rovněž je znepokojivé, že čistý měsíční příjem uvedený spotřebitelem [částka] a čistý měsíční příjem, který ověřil poskytovatel činí [částka], což je téměř rozdíl [částka]. Uvedené nejasnosti při posuzování úvěruschopnosti nevysvětluje ani listina čl. 10-12 Obecné principy posuzování úvěruschopnosti. Za této situace nelze mít splnění povinnosti posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet za řádně splněnou. Listiny, ze kterých poskytovatel vycházel, neumožňují učinit závěr o tom, že neexistují důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.
18. Z rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5.32020, OPR-[právnická osoba]., C679/18, ECLI:EU:C:2020:167 plyne:
19. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
20. Vzhledem k tomu, že poskytovatel neposoudil schopnost dlužníka úvěr splácet, je s ohledem na to, aby případná sankce za to byla dostatečně účinná ve smyslu výše uvedeného rozhodnutí, takovou smlouvu posoudit jako neplatnou dle § 580 odst. 1, § 588 o.z., § 87 odst. 1 z.s.ú. S ohledem na § 87 odst. 1 věta třetí z.s.ú. pak soud uložil dlužníku poskytnutou jistinu, která nebyla dosud splacena, vrátit (srov. NS 33 Cdo 3675/2021). K jiným případným platbám ve smlouvě s ohledem na neplatnost smlouvy nemohlo být přihlédnuto.
21. Vzhledem k tomu, že žalovaná strana byla v řízení nečinná, nebylo možné zjistit, v jaké době je schopna dluh splatit (§ 87 odst. 1 z.s.ú., srov. NS 33 Cdo 3675/2021). Je proto třeba vycházet z obecných pravidel tak, že od okamžiku, kdy měla být částka vrácena, je dlužník v prodlení a věřiteli vznikl nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. Ze stejných důvodů pak lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná.
22. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142a o.s.ř., přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. 29 Cdo 4388/2013. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci jen částečný úspěch. Žalobkyně byla úspěšná v 68 %, ve 32 % byla neúspěšná, a má proto právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši 32 %. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku. Dále k ní patří odměna za zastupování, jelikož byla žalující strana zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen AT), podle tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 AT byla určena sazba mimosmluvní odměny z hodnoty jistiny a poplatků. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby byla stanovena dle 7 AT na částku [částka]. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů. Paušální částka náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby poskytnutý do podání návrhu činí dle § 13 odst. 4 AT [částka]. Zástupce poskytl celkem [hodnota] úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT s příslušnou sazbou odměny v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, výzva k plnění). Protože je zástupce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o.s.ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. Celkem tedy úspěšné straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).