Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka] a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno advokáta], advokáta se sídlem v [Anonymizováno].
Odůvodnění
1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí částku [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel či jako poskytovatel úvěru) tvrdila, že uzavřela se žalovanou (dále označená též jako dlužník) dne [datum] smlouvu o úvěru. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši [částka]. Žalovaná strana se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splatit, společně s dalšími smluvními poplatky. Žalobkyně zaslala finanční prostředky žalované na bankovní účet č. [č. účtu] dne [datum]. Jelikož žalovaná strana neuhradila úvěr řádně a včas, dostala se do prodlení se 3 splátkami, věřitel v souladu se smlouvou úvěr zesplatnil.
3. Z uvedené smlouvy dlužník dluží:a) dlužnou jistinu: , částkab) poplatek za bezpečnou splátku: [částka] (4 x [částka])c) úrok , částkad) účelně vynaložené náklady: [částka] (3x [částka] za upomínky ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [částka] za výzvu k zaplacení úvěru ze dne [datum])e) smluvní pokutu: [částka] (3x [částka])f) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum].g) zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z [částka] od [datum] do zaplacení4. Žalovaná strana se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalující strany a jí navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. Přičemž při zjišťování skutkového stavu soud postupuje v součinnosti s účastníky tak, aby sporné skutečnosti byly podle míry procesní účasti účastníků zjištěny (§ 6 o.s.ř.). Tomu odpovídá i zásada vyjádřená např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. 22 Cdo 89/2002, že: „V občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“5. Protože věc bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaná strana se k výzvě nevyjádřila a ve světle výše uvedených ustanovení zákona je proto její souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání předpokládán. Žalující strana s takovým postupem souhlasila.6. Listinou zachycující obsah smlouvy o úvěru uzavřené mezi poskytovatelem úvěru a dlužníkem, jakož i formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, byla prokázána tvrzení žalující strany o sjednání smlouvy o úvěru, o jeho výši [částka], sazbě úroku [částka] za každých půjčených [částka] od druhého měsíce trvání úvěru, poplatku za úvěr [částka] a dalších poplatků ([částka] express výplata, [částka] bezpečná splátka, [částka] SMS servis, [částka] korunový odklad prodloužení doby splatnosti o 30 dnů), které se dlužník zavázal spolu s jistinou uhradit. Součástí smlouvy jsou i smluvní podmínky. Smlouva dále odkazovala na Sazebník. Ve smlouvě bylo sjednáno oprávnění žalobkyně dluh zesplatnit v případě prodlení dlužníka se splácením.7. Z předloženého sazebníku soud zjistil, že bylo ujednáno placení účelně vynaložených nákladů a smluvní pokuty [částka] za nezaplacení splátky.8. Poskytnutí částky [částka] na účet žalované strany dne [datum] bylo prokázáno z opisu výpisu proplacení smlouvy. Bilanci dluhu žalobkyně doložila výpisem čerpání, splátek a úhrad.9. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta, posouzení úvěruschopnosti klienta, potvrzení o výplatě mzdy na účet a dokladu o platební kartě bylo zjištěno, že žalobkyně posoudila schopnost dlužníka úvěr splácet.10. Z výzvy ke splacení celé půjčky ze dne [datum] a podacího archu ze dne [datum] bylo zjištěno, že dluh byl zesaplatněn.11. Z výzvy před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne [datum] a podacího archu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná strana byla vyzvána k plnění a upozorněna, jak bude žalující strana postupovat, pokud nebude dluh splněn.12. Z předžalobní výzvy k plnění sepsané dne [datum] ve spojení s podacím archem ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná strana byla ohledně dluhu upomenuta advokátem žalující strany.13. Soud učinil následující skutkový a právní závěr. Věřitel prokázal uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí peněž dlužníkovi. Dlužník měl ve sjednané době peníze vrátit spolu se smluveným úrokem. Bylo na dlužníkovi, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil, popř. že dluh jinak zanikl (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Dlužník nic takového v řízení netvrdil, ani neprokázal a vůči uplatněným nárokům žádné námitky nevznesl.14. Ze smlouvy o úvěru má dlužník povinnost poskytnutý úvěr vrátit a platit z poskytnutého úvěru úroky (§ 2395 o. z), neboť smlouva o úvěru je vždy úplatná, přičemž úplata může být vyjádřena jak procentní sazbou, tak i kapitalizovaným úrokem, někdy označovaným jako poplatek či jiným výrazem vyjadřujícím úplatu spojenou s poskytnutím úvěru (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. 21 Cdo 869/2012, jehož závěry jsou použitelné i nadále: Způsob úročení lze přitom dohodnout nejen stanovením procentní sazby a časového úseku, za který se úrok počítá (ročně, měsíčně, denně), a za dobu skutečného užívání jistiny dlužníkem (tedy i za dobu jejího užívání po uplynutí sjednané lhůty splatnosti, nebude-li půjčka v této lhůtě vrácena), ale i pevnou částkou stanovenou za dobu od poskytnutí půjčky do její splatnosti, jejíž výše se nemění ani v případě, že dlužník jistinu ve sjednané lhůtě splatnosti věřiteli nevrátí). Dlužník toto nesplnil, a proto byla žaloba co do jistiny úvěru a smluvního úroku shledána po právu.15. Dlužník se ve smlouvě zavázal k placení dalších poplatků, avšak tyto poplatky neuhradil. Protože se v rámci smlouvy o úvěru lze zavázat k dalším platbám a na jejich výši byl dlužník upozorněn (§ 1746 odst. 2, § 1 odst. 2 o.z., § 106 odst. 1 písm. k) zákona č. 257/2016 Sb.), vznikl mu závazek k placení těchto poplatků a za situace, kdy nebylo zjištěno, že by poplatky byly zaplaceny či povinnost k jejich placení jinak zanikla, mu soud uložil tyto poplatky zaplatit.16. Věřiteli dále náleží nárok na smluvní pokutu (§ 2048 o.z.). Ujednání o smluvní pokutě (bod 2 sazebníku) a její výši nebylo shledáno nepřiměřenou (zneužívající) smluvní podmínkou (§ 1813 o.z. Výše smluvní pokuty odpovídá § 122 odst. 2 a 3 zákona č. 257/2016 Sb. Proto bylo žalobě vyhověno i co do smluvní pokuty.17. Věřiteli dále náleží právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s vymáháním (§ 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb.). Náhradu účelně vynaložených nákladů lze požadovat, pokud byly ve smlouvě sjednány a spotřebitel byl o tomto právu věřitele písemně informován (§ 110 odst. 5 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb). Věřitel dostatečně zdůvodnil výši nákladů, a proto bylo žalobě vyhověno i v tomto rozsahu.18. Žalovaná strana neprokázala, že dluh splnila řádně a včas, je tudíž v prodlení, a věřiteli vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z., § 122 odst. 1 písm. b) z.s.ú.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. 21 Cdo 761/2007, jehož závěry jsou použitelné i nadále). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení.19. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách.20. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142a o.s.ř., přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. 29 Cdo 4388/2013. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalující strana měla ve věci plný úspěch a má tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení vůči žalované straně.21. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Dále k ní patří odměna za zastupování, jelikož byla žalující strana zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen AT), podle tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 AT byla určena sazba mimosmluvní odměny. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby do podání návrhu byla určena dle § 14b AT, a tedy částka [částka]. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů. Paušální částka náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby poskytnutý do podání návrhu činí dle § 14b AT [částka]. Zástupce poskytl celkem [hodnota] úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT s příslušnou sazbou odměny v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, výzva k plnění). Mimosmluvní odměna a paušální náhrada hotových výdajů činí celkem [částka].22. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobcem podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o úvěru mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalobce vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u něj ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl (bylo od začátku obsolentní), neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT.23. Protože je zástupce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o.s.ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty, a tedy částka [částka].24. Celkem tedy úspěšné straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).