Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

24 C 7/2023

Soud: Okresní soud v LiberciDatum rozhodnutí: 9. 5. 2024Č. j.: 24 C 7/2023-100Samosoudce: Mgr. Ivana ŠtěpánováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 18. 6. 2024Předmět řízení: o zaplacení částky 22 708 Kč s příslušenstvím,ECLI:CZ:OSLI:2024:24.C.7.2023.1
smlouva o úvěrupostoupení pohledávky
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 21. 11. 2026 máme 605 660 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (36) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 500 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku a ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 566,70 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 500 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 19 500 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 %, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 753,82 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 292 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 208 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne [datum] s žalovanou smlouvu o úvěru č. [tel. číslo], na základě které poskytla žalované finanční prostředky ve výši 19 500 Kč. Žalovaná měla na základě této smlouvy vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 22 642 Kč, a to nejpozději do [datum]. Žalovaná však úvěr nesplatila, neuhradila ničeho. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni.

2. Následně žalobkyně vzala žalobu částečně zpět a nadále se domáhala zaplacení pouze částky 19 500 Kč s úrokem z prodlení z částky 19 500 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 %, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 753,82 Kč a nákladů ve výši 39 Kč, což odůvodnila tím, že žalobkyně nedisponuje žádnými důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr. Soud v tomto rozsahu řízení zastavil.

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná.

4. Z nařízeného jednání se žalobkyně omluvila a žalovaná se bez omluvy nedostavila, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků.

5. Ze smlouvy o úvěru č. [tel. číslo] bylo zjištěno, že dne [datum] byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnou žalované úvěr ve výši 4 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit celkem částku 4 684 Kč, a to do [datum]. Pro případ prodlení pak byla ujednána rovněž smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky.

6. Ze smlouvy o úvěru č. [tel. číslo] bylo zjištěno, že dne [datum] se právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dohodli na změně původně uzavřené smlouvy, a to tak, že výše úvěru je 19 500 Kč, částka k vrácení 22 642 a splatnost [datum].

7. Z výpisů z účtu č. [č. účtu], vedeného na jméno právní předchůdkyně žalobkyně, bylo zjištěno, že žalované byla vyplacena dne [datum] částka 4 000 Kč, dne [datum] částka [právnická osoba] Kč, dne [datum] částka 1 000 Kč a 1 500 Kč, dne [datum] částka [právnická osoba] Kč, dne [datum] částka [právnická osoba] Kč, dne [datum] částka 1 000 Kč, dne [datum] částka 6 000 Kč, celkem tedy bylo vyplaceno 19 500 Kč.

8. Z upomínek ze dne [datum] a [datum] bylo zjištěno, že žalovaná byla o zaplacení nesplaceného úvěru právní předchůdkyní žalobkyně upomínána.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], ve spojení s prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni.

10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], ve spojení s poštovním podacím archem, bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno.

11. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou vyzývala k úhradě dlužné částky ve výši 23 364 Kč.

12. Z předžalobní výzvy ze dne [datum], ve spojení s poštovním podacím archem, bylo zjištěno, že žalovaná byla žalobkyní vyzývána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

13. Z dopisu zástupce žalobkyně ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná byla informována předání vymáhání pohledávky advokátní kanceláři.

14. Z ostatních důkazů nebyly zjištěny žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.

15. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou smlouvu, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 19 500 Kč a žalovaná se zavázala do [datum] právní předchůdkyni žalované vrátit částku 22 642 Kč. Pro případ prodlení pak byla ujednána rovněž smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky. Žalovaná úvěr nesplatila, a to ani částečně.

16. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

17. Žalobkyně je věřitelem pohledávky uplatněné v tomto řízení, přičemž pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřené dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“).

18. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o.z., zároveň na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“), neboť žalovaná při uzavírá smlouvy měla postavení spotřebitele.

19. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 75 z.s.ú. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

21. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tíží důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného (resp. její právní předchůdkyně). Žalobkyně k písemné výzvě soudu, aby předložila důkazy prokazující, že by její právní předchůdkyně před právním jednáním směřujícím k uzavření smluv se žalovanou byl řádně posoudila úvěruschopnost žalované, sdělila, že žádnými důkazy nedisponuje. Žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila, soud ji proto při jednání nemohl vyzvat dle § 118a odst. 3 o.s.ř., že je třeba plnil důkazní povinnost, včetně následků, které s sebou pasivita žalobkyně případně ponese. Protože ve spisu nebyly založeny žádné důkazy o tom, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, dospěl soud k závěru, že žalobkyně resp. její právní předchůdkyně se úvěruschopnost žalované nezkoumala. Bylo přitom opakovaně judikováno, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, tedy věřitel musí aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka, nikoli se spokojit pouze s ničím nedoloženými prohlášeními (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 1.4.2015 č.j. 1 As 30/2015-39). V opačném případě věřitel nejedná s odbornou péčí, neboť předpokladem odborné péče je ověření údajů, které dlužník věřiteli poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9.2.2023 sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).

22. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Uvedené ustanovení ve znění účinném do 28.5.2022 obsahovalo další větu, kterou bylo stanoveno, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Čistě jazykový výklad směřoval k tomu, že jde o neplatnost relativní, kterou musí dlužník namítnout, k čemuž mu byla stanovena tříletá promlčecí lhůta. Ustanovení o tom, že k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu, tedy že poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 z.s.ú. je stíháno absolutní neplatností, bylo do z.s.ú. vloženo až na základě novely zákona č. 96/2022 Sb., kterou byly implementovány předpisy EU. Absolutní neplatnost smluv uzavřených za účinnosti z.s.ú. před 29.5.2022 však je dovozována judikaturně, zejména jde o rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C-679/18 ze dne 5.3.2020, kterým bylo judikováno, že soudy mají z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 směrnice č. 2008/48/ES, tedy povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a následně z toho vyvodit důsledky vyplývající z vnitrostátního práva. Závěry Soudního dvora se již promítají do rozhodovací praxe českých soudů, konkrétně jde například o rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 8.2.2022 sp. zn. 22 Co 244/2021 nebo rozhodnutí stejného soudu ze dne 20.5.2021 sp. zn. 27 Co 38/2021. Ostatně na posuzovaný případ lze vztáhnout i závěry Ústavního soudu v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019, tedy že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod.

23. V posuzované případě se soud uzavírá, že žalobkyně resp. její právní předchůdkyně neposuzovala poměry žalované tak, jak vyžadují zmíněná ustanovení z.s.ú., když zcela rezignovala na prověření příjmů a výdajů žalované. Soud proto hodnotí uzavřenou smlouvou o úvěru jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú.

24. Podle § 87 odst. 1 věty třetí spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z.s.ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům Věřitel tak má právo na vrácení toliko nesplacené jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnost, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na případné zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vznikne teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 z.s.ú. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Ke stanovení doby splatnosti ohledně nesplacené části jistiny nedošlo ani dohodou účastníků, ani rozhodnutím soudu, neboť žádný z účastníků tyto skutečnosti netvrdil. Pakliže ke stanovení doby, kdy má být jistina doplacena, zatím nedošlo, nemůže být žalovaná v prodlení a žalobkyni proto doposud nenáleží ani zákonné úroky z prodlení.

25. V řízení bylo prokázáno vyplacení částky 19 500 Kč, které žalovaná nevrátila. Co do této částky proto bylo žalobě vyhověno a ve zbylém rozsahu byla žaloba s odkazem na výše uvedené důvody zamítnuta.

26. Lhůta k plnění byla stanovena jako obecná lhůta dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věty prvé o.s.ř., neboť v rozsahu zpětvzetí jde o neúspěch žalobkyně a žalobkyně má proto právo na náhradu nákladů řízení v poměrné části. Při posouzení úspěchu je třeba přihlížet k celému předmětu řízení včetně příslušenství, které soud kapitalizoval ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. Žalobkyně byla úspěšná co do 62 % původně uplatněného nároku. V rozsahu 38 % původně žalovaného předmětu řízení bylo řízení zastaveno. Žalobkyni proto náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 24 %.

28. Náklady jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 909 Kč a náklady na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „AT”) v celkové výši 900 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 AT po 300 Kč a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 3 x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Odměna byla určena z tarifní hodnoty odpovídající součtu jistiny a uplatněných sankcí, tj. smluvní pokuty. Protože zástupce žalobkyně je plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o.s.ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést, tj. částka 252 Kč. Celkem tedy náklady řízení tvoří částku 2 361 Kč. Poměrná část nákladů řízení ve výši 24 % činí 566,70 Kč. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací