27 C 23/2019

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit mu žalovanou částku spolu se zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobce, firmou [právnická osoba] byla [datum] uzavřena Smlouva o úvěru nazvaná [příjmení] [jméno], na jejímž základě poskytla banka jako věřitel žalovanému částku 600 000 Kč. Bylo smluveno úrokové navýšení 10,94% ročně a stejně tak měsíční výše splátek a to 9 455 Kč. Žalovaný ale sjednané splátky úvěru nesplácel řádně, pročež banka přistoupila k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě a to do 12. 10. 2017, ale bezvýsledně.

2. Aktivní legitimace nynějšího žalobce plyne z toho, že dne 7. 12. 2017 uzavřel s původním věřitelem Smlouvu o postoupení pohledávek a tuto skutečnost oznámil žalovanému dopisem ze dne 14. 12. 2017.

3. Žalovaný v průběhu řízení s žalobou nesouhlasil a konzistentně argumentoval tím, že případná pohledávka žalobce, potažmo jeho právního předchůdce, by mohla být uspokojena jen v rámci konkursního řízení, které bylo vůči němu vedené u Okresního soudu v Nitře pod sp. zn. 23 Odk / [číslo], když předmětný soud dne [datum] prohlásil na jeho majetek konkurs a on byl oddlužen, soud jej zbavil všech dluhů.

4. Toto doložil zasláním usnesení [příjmení] [příjmení] ze dne [datum], které ve výrokové části obsahuje jak samotné prohlášení konkurzu na majetek žalovaného (bod I), tak i výrok (V.) o jeho oddlužení, tedy že se zbavuje všech dluhů, které mohou být uspokojeny jen v konkursu a to v rozsahu, v jakém v konkursu uspokojeny nebudou. Obdobné skutečnosti byly soudem zjištěny z Výpisa z registra úpadcov, z něhož ještě vyplynulo, že následně došlo ke dni [datum] ke zrušení konkursu a toho důvodu, že majetek úpadce nepostačil na náklady konkurzu. Dotazem na insolvenčního správce úpadce, Mgr. [jméno] [příjmení], soud dále zjistil, že [anonymizována dvě slova] s.s. nebyl jako potenciální věřitel informován o vyhlášení konkursu, když ani nebyl uveden v seznamu dlužníkových věřitelů a ani jej sám dlužník neuvedl při osobní setkání se správcem. Insolvenční správce soudu současně zaslal seznam přihlášených věřitelů. V něm skutečně nefiguruje nynější žalobce, ale jedním ze sedmi věřitelů je právní předchůdce nynějšího žalobce, firma [právnická osoba]

5. Pro danou věc bylo podstatné za situace, kdy žalovaný faktický základ nároku, tedy skutečnost, že by v roce [rok] uzavřel úvěrovou smlouvu, nijak nezpochybňoval, ale jen uváděl, že byl v rámci na Slovensku vedeného konkursního řízení oddlužen ohledně všech pohledávek, vypořádat se právě s tímto tvrzením a tedy s potenciálním dopadem na Slovensku vedeného konkursního řízení do nalézacího řízení v České republice.

6. Na tomto místě soud odkazuje na obsah Nařízení evropského Parlamentu a Rady (EU) 2015/848 ze dne 20. května 2015, o insolvenčním řízení (také i jen Nařízení), které se, s výjimkou článku 25, použije ode dne 26. června 2017, a je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné v členských státech Evropské unie v souladu se Smlouvami (článek 92). Toto Nařízení v článku 20 stanoví, že rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení podle článku 3 odst. 1 má bez dalších formalit v kterémkoli jiném členském státě stejné účinky jako podle práva státu, který řízení zahájil, pokud toto nařízení nestanoví jinak a dokud ve výše uvedeném členském státě není zahájeno řízení podle čl. 3 odst. 2. Podle článku 3 odst. 1 soudy členského státu, na jehož území jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, jsou příslušné k zahájení insolvenčního řízení ("hlavní insolvenční řízení"). [město], kde jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, je místo, ze kterého dlužník své zájmy pravidelně spravuje a které je zjistitelné třetími osobami.

7. V případě ostatních fyzických osob se za místo, kde jsou soustředěny jejich hlavní zájmy, považuje jejich obvyklé místo pobytu, není-li prokázán opak. Tato domněnka platí pouze v případě, že v období šesti měsíců před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení nedošlo k přesunu obvyklého místa pobytu do jiného členského státu.Při vědomí toho, že jednotlivé články mají být vykládány v souladu s úvodní částí Nařízení, jež ve svých 89 bodech tvoří, pro potřeby tohoto řízení zjednodušeně řečeno, důvodovou zprávu nařízení i jeho zásady, pak především s ohledem na bod 65 ([příjmení] nařízení by mělo stanovit okamžité uznávání rozhodnutí o zahájení, vedení a skončení insolvenčních řízení, která spadají do oblasti jeho působnosti, a rozhodnutí učiněných v přímé souvislosti s takovými insolvenčními řízeními. Automatické uznávání by tedy mělo znamenat, že se účinky vyplývající z těchto řízení podle práva členského státu, ve kterém bylo řízení zahájeno, rozšiřují na jiné členské státy. Uznávání rozhodnutí soudů členských států se musí zakládat na zásadě vzájemné důvěry. Důvody pro odepření uznání by měly být omezeny na nezbytné minimum. Podle této zásady by měl být rovněž řešen spor, kdy se soudy dvou členských států považují za příslušné k zahájení hlavního insolvenčního řízení. Rozhodnutí soudu, který zahájil řízení jako první, by mělo být uznáváno v jiných členských státech, aniž by byly tyto členské státy oprávněny rozhodnutí tohoto soudu přezkoumávat.) je zřejmé, že jedním z účinků Nařízení je též to, že za podmínek v něm obsažených se uznávají veškerá soudní rozhodnutí vydaná soudy v příslušném insolvenčním řízení od jeho zahájení až do jeho skončení.

8. Ve smyslu výše citovaných ustanovení a zásad může být pravomocné rozhodnutí soudu vydané v insolvenčním řízení ve smyslu Nařízení důvodem pro zamítnutí žaloby, pokud je tímto rozhodnutím dlužník zbaven povinnosti zaplatit své dosud neuhrazené závazky. Každý z věřitelů je totiž oprávněn uplatnit své pohledávky v příslušném, již probíhajícím, národním insolvenčním řízení (článek 45, článek 53 a násl.), stát se tak jeho účastníkem a chránit v něm svá práva.

9. Zásadně pak platí, že soud jiného státu není oprávněn přezkoumávat platnost či správnost rozhodnutí vydaného v insolvenčním řízení soudem jiného státu.

10. Podle § 1 zákona č. 7/2005 Z.z., o konkurze a reštrukturalizácii (dále jen ZoKR), tento zákon upravuje riešenie úpadku dlžníka speňažením majetku dlžníka a kolektívnym uspokojením jeho veriteľov alebo postupným uspokojením veriteľov dlžníka spôsobom dohodnutým v reštrukturalizačnom pláne; zákon upravuje aj riešenie hroziaceho úpadku dlžníka a oddlženie fyzickej osoby.
Podle § 166e odst. 1 ZoKR o oddlžení rozhodne súd v uznesení o vyhlásení konkurzu alebo v uznesení o určení splátkového kalendára tak, že dlžníka zbavuje všetkých dlhov, ktoré môžu byť uspokojené iba v konkurze alebo splátkovým kalendárom (§ 166a) v rozsahu, v akom nebudú uspokojené v konkurze alebo splátkovým kalendárom. V uznesení súd uvedie znenia zákonných ustanovení, ktoré upravujú, o ktoré dlhy ide.Podle § 166e odst. 2 ZoKR oddlžením sa pohľadávky, ktoré môžu byť uspokojené iba v konkurze alebo splátkovým kalendárom (§ 166a), bez ohľadu na to, či boli alebo neboli prihlásené, stávajú voči dlžníkovi nevymáhateľné v rozsahu, v ktorom ho súd zbavil dlhov.Podle § 166e odst. 3 ZoKR pohľadávka, ktorá sa v dôsledku oddlženia stala voči dlžníkovi nevymáhateľná, je aj naďalej vymáhateľná voči ručiteľovi alebo inej osobe, ktorá pohľadávku voči dlžníkovi zabezpečuje.Podle § 166e odst. 4 ZoKR na nevymáhateľnosť pohľadávky voči dlžníkovi súd prihliadne aj bez námietky dlžníka. Orgán verejnej moci je povinný hľadieť na dlžníka vo vzťahu k pohľadávke, ktorá sa stala nevymáhateľná (§ 166b), ako by na neho hľadel, keby rozhodol o trvalom upustení od vymáhania pohľadávky.Podle § 166f odst. 1 ZoKR veriteľ, ktorý bol dotknutý oddlžením, má právo domáhať sa zrušenia oddlženia návrhom na zrušenie oddlženia podaným voči dlžníkovi alebo jeho dedičom do šiestich rokov od vyhlásenia konkurzu alebo určenia splátkového kalendára na súde, ktorý rozhodol o oddlžení, ak preukáže, že dlžník nemal pri oddlžení poctivý zámer. Ak je takýchto návrhov viac, súd ich spojí na spoločné konanie. Vo veci samej rozhoduje súd rozsudkom.Podle § 166f odst. 2 ZoKR právoplatné rozhodnutie o zrušení oddlženia je účinné voči všetkým. Iné rozhodnutie o návrhu na zrušenie oddlženia nie je prekážkou, aby sa rozhodovalo o novom návrhu na zrušenie oddlženia, ak je podaný iným veriteľom alebo sú tu nové dôkazy, ktoré poctivý zámer dlžníka vylučujú.Podle § 166f odst. 3 ZoKR ak navrhovateľ na tom trvá, súd v prípade smrti dlžníka pokračuje v konaní s dedičmi, inak konanie zastaví.Podle § 166f odst. 4 ZoKR zrušením oddlženia sa oddlženie stáva voči všetkým veriteľom neúčinné. Pohľadávkam sa v plnom rozsahu, v ktorom ešte neboli uspokojené, obnovuje pôvodná vymáhateľnosť aj splatnosť. Takéto pohľadávky sa nepremlčia skôr ako uplynie desať rokov od zrušenia oddlženia.Podle § 166f odst. 5 ZoKR právoplatné rozhodnutie o zrušení oddlženia je rozhodnutím o vylúčení podľa § 13a Obchodného zákonníka.Podle § 166f odst. 6 ZoKR súd, ktorý rozhodol o oddlžení na podnet prokurátora, zruší takéto oddlženie, ak zistí, že dlžník nemal pri oddlžení poctivý zámer. Takéto konanie možno začať do šiestich rokov od vyhlásenia konkurzu alebo určenia splátkového kalendára.Podle § 167v odst. 1 ZoKR správca bez zbytočného odkladu, po splnení rozvrhu výťažku alebo po tom, čo zistí, že konkurzná podstata nepokryje náklady konkurzu, oznámi v Obchodnom vestníku, že konkurz sa končí. Takéto oznámenie však správca neuskutoční skôr, ako uplynie základná prihlasovacia lehota, a ak niektorý z veriteľov uhradil zálohu na trovy šetrení podľa § 166i ods. 2, nie skôr, ako takéto šetrenia uskutočnil. Oznámením v Obchodnom vestníku sa konkurz zrušuje.Podle § 167v odst. 2 ZoKR správca bez zbytočného odkladu oznámi v Obchodnom vestníku, že konkurz sa končí aj vtedy, ak zistí, že sa do 90 dní od vyhlásenia konkurzu neprihlásil žiadny veriteľ alebo postavenie všetkých veriteľov ako účastníkov konania zaniklo. Oznámením v Obchodnom vestníku sa konkurz zrušuje.Podle § 167v odst. 3 ZoKR konkurz sa zrušuje tiež uznesením, ktorým súd zastaví konanie z dôvodu, že tu nie sú predpoklady pre vedenie konkurzu. V uznesení rozhodne aj o zrušení oddlženia. Premlčacia lehota pri pohľadávkach, ktoré mohli byť uplatnené v konkurze prihláškou, neuplynie skôr, ako tri roky od zastavenia konania. Voči tomuto rozhodnutiu je dlžník oprávnený podať odvolanie.Podle § 167v odst. 4 ZoKR zrušením konkurzu zaniká funkcia správcu a zástupcu veriteľov. Zanikajú tiež účinky podľa § 167b ods. 1, § 167c ods. 2 a 3 a § 167d. Platnosť a účinnosť úkonov vykonávaných počas konkurzu tým nie je dotknutá. Ak má správca majetok alebo dokumentáciu patriacu dlžníkovi, po zrušení konkurzu ich bez zbytočného odkladu vráti dlžníkovi, prípadne niektorému z dedičov dlžníka.Podle § 167v odst. 5 ZoKR ak bol konkurz zrušený, súd zastaví konanie o určenie popretej pohľadávky.

11. V souladu s výše citovanými ustanoveními slovenského zákona soud uzavírá, že v předmětné věci již nastaly účinky oddlužení.

12. Požadavek žalobce na pokračování v řízení a přiznání žalované částky mohl obstát pouze tehdy, pokud by oddlužení (zbavení dluhů) bylo příslušným soudem Slovenské republiky zrušeno. Zákon o konkurzu a reštrukturalizácii přitom takový postup umožňuje ve dvou případech. Jednak na návrh podaný dle § 166f odst. 1 ZoKR, pokud věřitel prokáže dlužníkův nepoctivý záměr, nebo v souvislosti se zrušením konkurzu dle § 167v odst. 3 ZoKR, pokud soud zastaví řízení z důvodu, že nejsou předpoklady pro vedení konkurzu a v usnesení rozhodne o zrušení oddlužení.

13. Jinak řečeno, požaduje-li žalobce, aby jeho pohledávky vůči dlužníku byly v České republice vymáhány, musí za nynějšího stavu věci dosáhnout toho, že příslušný soud Slovenské republiky buď v režimu § 166f ZoKR, nebo v režimu § 167v ZoKR, odstraní překážku, která tomu brání. Touto překážkou je právě existence rozhodnutí, jimž věcně a místně příslušný slovenský soud dlužníka osvobodil od úhrady jeho dluhů. Žalobce ale netvrdí, že by některé z takových rozhodnutí soud Slovenské republiky již vydal, nebo že by se buď on či jiný věřitel jejich vydání domáhal a takové řízení tedy bylo vedeno.

14. Jen v případě, že by konkursní řízení před slovenským soudem ještě běželo, bylo by možné, že by v jeho rámci ještě došlo ke zrušení již přiznaného oddlužení, shledá-li pro to příslušný slovenský konkursní soud zákonné podmínky. Soud takový závěr ani nepředjímá, ani nevylučuje, nicméně stalo-li by se tak, pak by žalobce v pozici věřitele v případě zamítnutí žaloby mohl být fakticky zkrácen na svých právech. Z povahy věci tedy vyplývá, že do skončení řízení vedeného před příslušným slovenským konkursním soudem nejsou pro zamítnutí žaloby dány důvody.

15. Jiná je však situace v okamžiku, kdy je konkursní řízení žalovaného na Slovensku pravomocně skončeno, a účinky oddlužení plynoucí ze soudem vydaných usnesení zůstaly zachovány. Za tohoto stavu věci není naopak důvodu vyčkávat, zda některý z věřitelů podá ve lhůtě šesti let počítané zde od vyhlášení konkurzu návrh na zrušení oddlužení dle § 166f ZoKR, nýbrž je namístě žalobu zamítnout.

16. Zásadám a pravidlům plynoucím z Nařízení jsou zásadně podrobeny všechny osoby (fyzické i právnické) Evropské unie, což slovenský zákon o konkurze a reštrukturalizácii respektuje. Každý z věřitelů (tedy i věřitelé jiní než slovenští) může svou pohledávku vůči dlužníku přihlásit do konkursního řízení vedeného před soudem Slovenské republiky, každý věřitel se může na takový soud obrátit se žádostí o zrušení oddlužení, má-li za to, že dlužníkovo jednání je nekalé, a to i po pravomocném skončení konkurzního řízení (viz § 166f odst. 1 ZoKR). Věřitelům v konkurzním řízení vedeném před soudy Slovenské republiky je tak přiznávána zákonem o Konkurze a reštrukuralizácii v zásadě srovnatelná ochrana jako věřitelům v insolvenčním řízením vedeném před soudy České republiky podle insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. (InsZ). Ustanovení § 418 InsZ umožňuje zrušení oddlužení v průběhu insolvenčního řízení, ustanovení § 417 InsZ umožňuje odejmutí osvobození od placení závazků i po skončení insolvenčního řízení, přičemž podmínky, za nichž se tak může stát, se v obou zákonných úpravách nijak výrazně neliší. Může-li se tedy žalobce před slovenským konkursním soudem domáhat téhož, čeho by se mohl domáhat před jakýmkoli insolvenčním soudem v České republice.Ani případné námitky žalobce vůči postupu slovenského konkursního soudu nemůže vzít soud na zřetel, neboť z obsahu Nařízení plyne, že soud jiného státu není oprávněn přezkoumávat platnost či správnost rozhodnutí vydaného v insolvenčním řízení před soudem jiného státu, což platí i pro posouzení pravomoci a příslušnosti soudu toho kterého státu. Žádný ze soudů České republiky proto není ve vztahu ke kterémukoli slovenskému soudu, ani konkursnímu, soudem nadřízeným, tedy odvolacím či dovolacím. Všechny případné výtky jednotlivých věřitelů tak mohou být uplatňovány jen v konkursních řízeních vedených příslušným slovenským konkursním soudem a dle platné právní úpravy Slovenské republiky. Nestalo-li se tak, není možné následky takové procesní nečinnosti věřitele zhojit v rámci soudního řízení vedeného v ČR.

17. Na základě shora pospaných skutečností pak soudu nezbylo, než aby z výše uvedneých důvodů žalobu cele zamítl.

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když ovšem v řízení zcela úspěšnému žalovanému nevznikly žádné náklady řízení, proto soud rozhodl tak, že náhradu nákladů nepřiznal žádnému účastníku.