Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky [částka] s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši [částka], se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru.
2. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, BNP Paribas [právnická osoba] (dále jen „právní předchůdkyně“), s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o [Anonymizováno] úvěru č. [hodnota], na základě které právní předchůdkyně poskytla žalovanému [Anonymizováno] úvěr s úvěrovým rámcem ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr splatit splátkami v minimální výši 5 % z dlužné částky ke každému 17. dni v měsíci, nejméně však částkou [částka], a to od 17. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž došlo k prvnímu čerpání úvěru ([Anonymizováno]). Žalovaný se zavázal hradit pohyblivou základní roční úrokovou sazbu, která ke dni podpisu smlouvy činila 22,68 % ročně. Právní předchůdkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení portfolia smluv o úvěrech ke dni [datum]. Přestože byl žalovaný ze strany žalobkyně opakovaně upomínán a vyzýván k úhradě, své závazky neplnil řádně a včas. Z tohoto důvodu tak žalobkyně využila svého oprávnění ze smlouvy a po žalovaném požadovala okamžité splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy nejpozději do [datum], o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaný ve stanovené lhůtě (tj. do [datum]) dlužné splátky neuhradil, došlo k zesplatnění předmětného úvěru ke dni [datum]. Žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] předžalobní výzvu.
3. Žalovaný nic netvrdil, k věci se nevyjádřil.[právnická osoba] jednání konanému dne [datum] se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoliv k němu byl řádně předvolán, soud tedy jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného. Žalobkyně svou nepřítomnost u jednání řádně omluvila prostřednictvím právního zástupce.5. Žalobkyně svá tvrzení doložila listinnými důkazy, z nichž soud zjistil následující skutečnosti.6. Ze smlouvy o klasickém úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na základě které se právní předchůdkyně zavázala žalovanému poskytnout revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši [částka], s úrokovou sazbou ve výši 22,68 % ročně a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr společně s úrokem splácet v měsíčních splátkách, jejichž počet závisel na výši vyčerpaných peněžních prostředků z úvěrového rámce a výši úhrad žalovaného. Výše měsíční splátky úvěru byla stanovena na minimálně 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhleno na celé desetitisíce nahoru, nejméně však [částka]. Splátky byly splatné k [Anonymizováno]. dni příslušného kalendářního měsíce, přičemž splatnost první splátky měla nastat až v měsíci následujícím po prvním čerpání úvěru. Ve smlouvě bylo také uvedeno, že žalovaný je svobodný, bydlí u rodičů, je invalidní důchodce, jeho čistý měsíční příjem činí [částka] a celkové náklady domácnosti činí [částka]. Nedílnou součástí smlouvy byly také Produktové podmínky pro revolvingové úvěry.7. Z dokumentu s názvem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ve spojení s výpisem z úvěru nebylo zjištěno, jakou částku žalovaný na základě smlouvy o úvěru čerpal ani jakou celkovou částku žalovaný uhradil.8. Z notářského zápisu a smlouvy o převodu [Anonymizováno] bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní postoupena právě na žalobkyni. Z dopisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyrozuměla žalovaného o postoupení pohledávky.9. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši [částka] nejpozději do [datum], přičemž jej upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru v případě neuhrazení této částky.10. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl obeznámen o prohlášení splatnosti úvěru, kdy celková výše pohledávky ke dni [datum] činí [částka]. Úvěr byl prohlášen za splatný ke dni [datum].11. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši [částka] s příslušenstvím nejpozději do [datum] a byl upozorněn, že v případě neuhrazení dluhu, bude částka vymáhána soudní cestou.12. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje, že peněžní prostředky vrátí a zaplatí úroky.13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. s. ú.“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná věřiteli.14. Podle § 75 odst. 1 z. s. ú. je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.15. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Předmětem podnikání žalobkyně je mimo jiné poskytování spotřebitelských úvěrů ve smyslu § 9 z. s. ú., žalobkyně byla povinna podle § 75 odst. 1 z. s. ú. při posuzování úvěruschopnosti žalovaného postupovat s odbornou péčí. Nejvyšší správní soud v rámci své činnosti vyložil pojem odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru v rozsahu jeho povinnosti posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr tak, že součástí odborné péče je obezřetnost, která poskytovatele úvěru vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu z [datum], č. j. [spisová značka], který se vztahoval k § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do [datum], avšak lze jej aplikovat i ve vztahu k obsahově shodnému § 86 odst. 1 z. s. ú.). Ze shora uvedeného vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při posuzování úvěruschopnosti nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě po obsahové stránce prověřit. Teprve na základě náležitého prověření lze učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná či nikoliv.18. Pohledávka právní předchůdkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 OZ na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno a žalobkyně je tak aktivně legitimovaná nárokovat si svou pohledávku.19. V daném případě žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného dostatečně, k tomu žalobkyně doložila pouze smlouvu o klasickém úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], v níž byly uvedeny pouze osobní informace o žalovaném a jeho deklarované příjmy a výdaje, což však nedokládá ověření úvěruschopnosti, jelikož není zřejmé, z jakých informací právní předchůdkyně vycházela, a jak tyto informace ověřovala. Není rovněž zřejmé, zda právní předchůdkyně prověřovala, jaké půjčky žalovaný splácí. Je tak zjevné, že posuzování úvěruschopnosti proběhlo pouze formálně, jako nutný mezikrok mezi žádostí o úvěr a uzavřením úvěrové smlouvy. Rovněž má soud pochybnosti o deklarovaných měsíčních výdajích žalovaného ve výši [částka], když žalovaný je dle smlouvy invalidní důchodce, a tudíž lze rozumně předpokládat, že jeho výdaje spojené s invaliditou budou oproti jiným osobám zvýšené. S ohledem na tyto důvodné pochybnosti o výši pravidelných měsíčních výdajů žalovaného je o to více nutno trvat na ověření výdajové stránky žalovaného, což právní předchůdkyně pravděpodobně neučinila.20. Soud v projednávané věci dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobkyní nevyplývá, že by její právní předchůdkyně s odbornou péčí posuzovala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně platného sjednání úvěrové smlouvy a kvalifikovaného prověření úvěruschopnosti žalovaného. Svou neúčastní na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř., a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. [spisová značka]), když vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. sp. zn. [spisová značka]), potřebná poučení poskytuje soud pouze při jednání.21. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně a žalovaný mezi sebou uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 OZ, neboť právní předchůdkyně se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky, které se žalovaný zavázal sjednaným způsobem vrátit a zaplatit smluvní úrok. Žalobkyně ovšem neprokázala, že by právní předchůdkyně v rámci svých předsmluvních povinností postupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle § 86 odst. 1 z. s. ú., a proto je třeba uvedenou smlouvu vyhodnotit jako neplatnou. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti, neboť uzavření uvedené smlouvy odporuje zákonu a narušuje veřejný pořádek, smlouva je tedy absolutně neplatná dle § 588 OZ (k tomu rozsudek NS ČR sp. zn. [spisová značka], nález ÚS ČR sp. zn. III ÚS 4129/18).22. V případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele, má spotřebitel povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 z. s. ú.), splatným se stává tento dluh buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu (§ 87 odst. 2 z. s. ú.), který určí dobu na návrh některého z účastníků podle možností spotřebitele. Splatnost dluhu žalovaného tak není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 OZ), ale je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (§ 1968 OZ) a přiznat žalobkyni právo na úrok z prodlení (§ 1970 OZ).23. Žalobkyně v řízení rovněž neprokázala, jakou částku její právní předchůdkyně žalovanému vyplatila, a jakou částku žalovaný na úvěr uhradil. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně částky, kterou právní předchůdkyně vyplatila žalovanému na základě uzavřené smlouvy o úvěru, a částky, kterou žalovaný na úvěr uhradil. Svou neúčastní na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř., a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. [spisová značka]), když vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. sp. zn. [spisová značka]), potřebná poučení poskytuje soud pouze při jednání. S ohledem na tuto skutečnost, soud musel rozhodnout o zamítnutí žaloby (viz výše).24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když ve věci byl zcela úspěšný žalovaný, měl by právo na náhradu nákladů řízení. S ohledem na skutečnost, že žalovaný byl v řízení zcela nečinný, žádné náklady mu tedy nevznikly, soud tedy rozhodnul tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.