Výrok
I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně po žalovaných domáhala zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 15 %, s úrokem 6,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaných zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru.
2. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanými uzavřela její právní předchůdkyně [právnická osoba]., (dříve [právnická osoba] [Anonymizováno] “) dne [datum] smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [Anonymizováno] jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky a sazebník, s nimiž se žalovaní seznámili a vyslovili s nimi souhlas. Na základě smlouvy poskytla banka žalovaným částku [částka] z úvěrového účtu č [č. účtu]. Úvěr byl poskytnut neúčelově, jednorázově převodem na běžný účet. Žalovaní se zavázali platit bance úroky z úvěru ve sjednané sazbě 9,6 % ročně a poplatky za poskytnuté bankovní služby, ve výši podle smlouvy a sazebníku formou měsíčních splátek dle smlouvy. Žalovaní porušili své závazky ze smlouvy, protože byli opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných splátek, banka proto využila svého práva a úvěr zesplatnila ke dni [datum] a uplatnila právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Dlužnou částku ve výši [částka] byli žalovaní povinni neprodleně uhradit. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka žalovaných s účinností ke dni [datum] postoupena žalobkyni, což bylo žalovaným oznámeno doporučeným dopisem. Žalovaní dlužnou částku neuhradili ani přes zaslanou předžalobní upomínku.
3. Žalovaná č. [hodnota] nic netvrdila, k věci se nevyjádřila, k jednáním konaným [Anonymizováno] a [datum] se bez omluvy nedostavila, ačkoliv k nim byla řádně předvolána, jednání proběhla v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalované č. [hodnota].
4. Žalovaný č. [hodnota] uvedl, že písemně nic nezasílal, po dobu [Anonymizováno] let bylo z jeho účtu řádně hrazeno na úvěr, po rozvodu s manželkou byli domluveni, že úvěr bude hradit výhradně ona, poté mu bylo telefonicky oznámeno, že ona úvěr nehradí, snažil se ji shánět, neví, kde je.
5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní byly zjištěny následující skutečnosti.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a dohody o úplatě uzavřených dne [datum] mezi společnostmi [právnická osoba]. a [právnická osoba]., a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka žalovaných byla postoupena žalobkyni.
7. Z potvrzení o přijaté úplatě dne [datum] bylo zjištěno, že úplata za jednotlivé pohledávky dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla připsána na účet postupitele a došlo k postoupení pohledávek.
8. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [Anonymizováno] uzavřené dne [datum] mezi žalovanými a bankou bylo zjištěno, že banka se zavázala poskytnout žalovaným úvěr ve výši [částka], který se žalovaní zavázala spolu s úroky a poplatky splácet v měsíčních splátkách po [částka].
9. Z všeobecných produktových podmínek byla zjištěna obecná smluvní ujednání společná všem bankou poskytovaným produktům a službám.
10. Z oznámení ze dne [datum] bylo zjištěno, že banka prohlásila úvěr za splatných a vyzvala žalované k úhradě dlužné částky [částka] do [datum].
11. Z dopisů ze dne [datum] bylo zjištěno, že banka oznámila žalovaným, že jejich pohledávku postoupila žalobkyni.
12. Z podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně zasílala žalované č. [hodnota] dne [datum] zásilku.
13. Z podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně zasílala žalovanému č. [hodnota] dne [datum] zásilku.
14. Z předžalobních upomínek ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalované k uhrazení celkové částky [částka] nejpozději do [datum], jinak bude pohledávku vymáhat soudně.
15. Z podacího lístku bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně zasílal žalované č. [hodnota] dne [datum] zásilku.
16. Z podacího lístku bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně zasílal žalovanému č. [hodnota] dne [datum] zásilku.
17. Ze žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaná č. [hodnota] má průměrný příjem za [Anonymizováno] měíce [částka], celkový příjem [Anonymizováno] [částka], [Anonymizováno] [částka], [Anonymizováno] [částka], nemá [Anonymizováno], bydlí ve [Anonymizováno] č. [hodnota] má [Anonymizováno] příjem [částka] za [Anonymizováno] měsíce, [Anonymizováno] [částka], [Anonymizováno] splátky [částka], nemá [Anonymizováno], bydlí [Anonymizováno].
18. Z dokumentu s názvem [Anonymizováno] bylo zjištěno, že banka využila matematický model k výpočtu maximální splátky, když z příjmu [částka], interních a externích splátek [částka], a životních nákladů [částka] vypočítala výši maximální splátky [částka].
19. Z dokumentu s názvem [Anonymizováno] byly zjištěny informace o poskytnutém úvěru.
20. Z potvrzení [Anonymizováno] bylo zjištěno, že žalovaná č. [hodnota] má příjem [částka].
21. Z platební historie bylo zjištěno, že úvěr byl čerpán [datum] a hrazen ve splátkách do [Anonymizováno]. Celkem bylo na úvěr uhrazeno [částka].
22. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje, že peněžní prostředky vrátí a zaplatí úroky.
23. Podle ustanovení § 1879 OZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě, postupníkovi.
24. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. s. ú.“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná věřiteli.
25. Podle § 75 odst. 1 z. s. ú. je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
26. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
27. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
28. Předmětem podnikání právní předchůdkyně žalobkyně je mimo jiné poskytování spotřebitelských úvěrů ve smyslu § 9 z. s. ú., právní předchůdkyně žalobkyně byla povinna podle § 75 odst. 1 z. s. ú. při posuzování úvěruschopnosti žalovaných postupovat s odbornou péčí. Nejvyšší správní soud v rámci své činnosti vyložil pojem odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru v rozsahu jeho povinnosti posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr tak, že součástí odborné péče je obezřetnost, která poskytovatele úvěru vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu z [datum], č. j. [spisová značka], který se vztahoval k § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do [datum], avšak lze jej aplikovat i ve vztahu k obsahově shodnému § 86 odst. 1 z. s. ú.). Ze shora uvedeného vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při posuzování úvěruschopnosti nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě po obsahové stránce prověřit. Teprve na základě náležitého prověření lze učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná či nikoliv.
29. Soud v projednávané věci dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobkyní nevyplývá, že by její právní předchůdkyně s odbornou péčí posuzovala schopnost žalovaných splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně byla v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně platného sjednání úvěrové smlouvy a kvalifikovaného prověření úvěruschopnosti žalovaných. Žalobkyně předložila další důkazy, které však nemohly vést soud k závěru o platném uzavření úvěrové smlouvy. Předně žalobkyně předložila soudu Vyjádření k posouzení úvěruschopnosti, kde právní předchůdkyně žalobkyně sděluje, že vypočítala maximální splátku z příjmu [částka] od kterých odečetla životní náklady ve výši [částka]. Vycházela tedy pouze z příjmu jednoho z žalovaných, podle předloženého potvrzení o příjmu z příjmu žalované č. [hodnota]. Příjem žalovaného č. [hodnota] ovšem nebyl nijak prověřován, resp. nebyl předložen důkaz k tomu, že byla jakkoliv jeho výše právní předchůdkyni žalobkyně doložena. Právní předchůdkyně žalobkyně v žádosti o úvěr uvádí, že celkový příjem domácnosti žalovaných je [částka], součet příjmů obou žalovaných však této částky nedosahuje (byť o jednotky tisíc korun). Dále měla právní předchůdkyně žalobkyně informace o vlastnictví nemovitosti žalovanými, tuto skutečnost rovněž nijak neprověřovala. Nezjišťovala si náklady žalovaných v souvislosti s bydlením, nebo např. s cestami do zaměstnání, nijak neprověřovala výdaje žalovaných. V podstatě pro posouzení úvěruschopnosti žalovaných žalobkyni postačilo právní předchůdkyni žalobkyně pouze předložení potvrzení o příjmu jednoho z žalovaných. Právní předchůdkyně žalobkyně se nijak nezabývala zjišťováním výdajů žalovaných ani prověřením příjmu druhého žalovaného, postačilo jí tvrzení o celkovém příjmu domácnosti ([částka]), který však neodpovídá součtu příjmů obou žalovaných. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr vyplatila na účet, přesto před uzavřením smlouvy o úvěru nevyžádala si výpis z účtu či účtů žalovaných, z něhož by mohla ověřit např. výši příjmů druhého žalovaného. Na základě shora uvedeného má soud za to, že prověření úvěruschopnosti žalovaných proběhlo pouze formálně, jako nutný mezikrok mezi žádostí o úvěr a uzavřením úvěrové smlouvy.
30. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaní mezi sebou uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 OZ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovaným poskytnout peněžní prostředky, které se žalovaní zavázali sjednaným způsobem vrátit a zaplatit smluvní úrok. Žalobkyně ovšem neprokázala, že by její právní předchůdkyně v rámci svých předsmluvních povinností postupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaných dle § 86 odst. 1 z. s. ú., a proto je třeba uvedenou smlouvu vyhodnotit jako neplatnou. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaných z úřední povinnosti, neboť uzavření uvedené smlouvy odporuje zákonu a narušuje veřejný pořádek, smlouva je tedy absolutně neplatná dle § 588 OZ (k tomu rozsudek NS ČR sp. zn. [spisová značka], nález ÚS ČR sp. zn. III ÚS 4129/18).
31. V případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele, má spotřebitel povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 z. s. ú.), splatným se stává tento dluh buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu (§ 87 odst. 2 z. s. ú.), který určí dobu na návrh některého z účastníků podle možností spotřebitele. Splatnost dluhu žalované tak není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 OZ), ale je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalované jako dlužníka (§ 1968 OZ) a přiznat žalobkyni právo na úrok z prodlení (§ 1970 OZ).
32. Žalobkyně prokázala, že žalovaným vyplatila částku [částka], a žalovaní ve splátkách uhradili celkem [částka]. Žalovaní netvrdili, že by dluh uhradili, že by jim povinnost k úhradě dlužné částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. První žalovaná byla v řízení zcela nečinná, nevyjádřila se ani k žalobě, druhý žalovaný uváděl, že měl po rozvodu s manželkou dohodnuto, že úvěr bude hradit ona. K tomuto tvrzení druhý žalovaný nepředložil žádný důkaz, ovšem ani tvrzená dohoda mezi žalovanými nezbavuje druhého žalovaného povinnosti k úhradě dlužné částky, neboť druhý žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by částka [částka] byla vyplacena pouze první žalované. Na základě shora uvedeného soud proto žalovaným uložil povinnost uhradit společně a nerozdílně částku [částka] představující rozdíl mezi vyplacenou částkou a součtem splátek. Ve zbývající části soud žalobu zamítnul, neboť další nároky žalobkyně vycházejí z neplatné smlouvy, rovněž zamítl i nárok žalobkyně na úrok z prodlení, neboť žalovaní v prodlení s plněním nejsou (k tomu viz výše).
33. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle tohoto ustanovení v případě, že účastník v řízení byl úspěšný pouze částečně, soud náklady řízení rozdělí podle poměru úspěchů ve věci nebo vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V dané věci žalobkyně nárokovala částku při kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí přesahující [částka], bylo jí vyhověno co do částky nedosahující ani poloviny, z větší části byla žaloba zamítnuta, a tedy byli úspěšnější žalovaní. Žalovaná č. [hodnota] byla v řízení zcela nečinná, žádné náklady řízení jí nevznikly, žalovaný č. [hodnota] se účastnil toliko jednoho jednání, jiné náklady řízení mu nevznikly, soud proto o nákladech řízení rozhodl tak, že právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.