Výrok
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 27,48 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru.
2. Žalobkyně tvrdila, že mezi její právní předchůdkyní, společností [právnická osoba], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], jejíž součástí jsou Smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatel zápůjčky posoudila před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet, zejména provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě a poctivosti jeho jednání. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši [částka], jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka] s úrokovou sazbou ve výši 27,48 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši [částka] a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši [částka]. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti ve [Anonymizováno] týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne [datum]. Ke dni [datum] provedla právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila [částka] a dlužný poplatek [částka]. Pohledávka z výše uvedené smlouvy včetně příslušenství a všemi právy s ní spojenými byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] podstoupena žalobkyni jako věřiteli, a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Ke dni postoupení pohledávky činila výše pohledávky bez příslušenství částku [částka], její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky [částka] je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobkyně vůči žalovanému neuplatňuje. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši [částka] sestávající se z dlužné jistiny ve výši [částka] a dlužné částky poplatku ve výši [částka], kapitalizovaných úroků ve výši [částka] kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši [částka] a úroků ve výši [Anonymizováno] [Anonymizováno] % ročně z dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši [Anonymizováno] % ročně z dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný od uzavření smlouvy o úvěru do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil [částka]. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani po zaslání předžalobní upomínky.
3. Žalovaný se k řízení konaném dne [datum] nedostavil a zavčas nepožádal z důležitých důvodů o odročení, ačkoliv byl řádně předvolán. Soud tedy podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodnul v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní byly zjištěny následující skutečnosti. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno že právní předchůdkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku [částka] a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem v celkové výši [částka] formou [Anonymizováno] týdenních splátek po [částka]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení se seznamem postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka z výše uvedené smlouvy včetně příslušenství a všemi právy s ní spojenými byla podstoupena žalobkyni jako věřiteli. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] ve spojení s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky právě na žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky s příslušenstvím celkem ve výši [částka]. Z tabulky umoření ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] bylo zjištěno, jak žalovaný zápůjčku splácel, kdy na jistinu zápůjčky ve výši [částka] uhradil celkem částku [částka]. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný bydlí v nájmu, pravidelné čisté měsíční příjmy žalovaného deklarované v zákaznické kartě byly [částka], odhadované měsíční výdaje byly [částka], žalovaný byl zaměstnán jako [Anonymizováno] [Anonymizováno] ve [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno].[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Dále bylo zjištěno, že informace od žalovaného byly ověřeny pracovní smlouvou s poznámkou „[datum] “ a dvěma výplatními páskami „[Anonymizováno] /[Anonymizováno] /[Anonymizováno]).
5. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje, že peněžní prostředky vrátí a zaplatí úroky.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. s. ú.“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná věřiteli.
7. Podle § 75 odst. 1 z. s. ú. je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
8. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Předmětem podnikání právní předchůdkyně žalobkyně je nebankovní poskytování spotřebitelských úvěrů ve smyslu § 9 z. s. ú., právní předchůdkyně byla povinna podle § 75 odst. 1 z. s. ú. při posuzování úvěruschopnosti žalovaného postupovat s odbornou péčí. Nejvyšší správní soud v rámci své činnosti vyložil pojem odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru v rozsahu jeho povinnosti posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr tak, že součástí odborné péče je obezřetnost, která poskytovatele úvěru vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu z [datum], č. j. [spisová značka], který se vztahoval k § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do [datum], avšak lze jej aplikovat i ve vztahu k obsahově shodnému § 86 odst. 1 z. s. ú.). Ze shora uvedeného vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při posuzování úvěruschopnosti nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě po obsahové stránce prověřit. Teprve na základě náležitého prověření lze učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná či nikoliv.
11. Soud v projednávané věci dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobkyní nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posuzovala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když tato pouze vycházela z deklarovaných příjmů a odhadovaných výdajů žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně si zejména nijak neověřovala výdajovou situaci žalovaného, ačkoliv měla informaci o tom, že bydlí v nájmu, nezjišťovala náklady žalovaného související s bydlením, když odhadované měsíční výdaje ve výši [částka] jsou odhadovány pravděpodobně pouze na základě výše příjmu, která je relativně nízká a nedosahuje ani minimální mzdy pro rok [Anonymizováno], ačkoliv žalovaný uváděl, že je zaměstnán a zaměstnání měl žalobkyni doložit pracovní smlouvou a dvěma výplatními páskami z roku [Anonymizováno]. Výši výdělku žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně rovněž nijak neprověřovala. Na základě shora uvedeného lze prověřování úvěruschopnosti žalovaného označit za pouhý formální mezikrok mezi žádostí o úvěr a uzavřením úvěrové smlouvy, obě listiny nesou stejné datum – [datum].
12. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný mezi sebou uzavřeli smlouvu o zápůjčce, kterou dle jejího obsahu lze posuzovat jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 OZ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky, které se žalovaný zavázal sjednaným způsobem vrátit a zaplatit smluvní úrok. Žalobkyně ovšem neprokázala, že by v rámci předsmluvních povinností její právní předchůdkyně postupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle § 86 odst. 1 z. s. ú., a proto je třeba uvedenou smlouvu vyhodnotit jako neplatnou. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti, neboť uzavření uvedené smlouvy odporuje zákonu a narušuje veřejný pořádek, smlouva je tedy absolutně neplatná dle § 588 OZ (k tomu rozsudek NS ČR sp. zn. [spisová značka], nález ÚS ČR sp. zn. III ÚS 4129/18).
13. Ze smlouvy o postoupení a z oznámení bylo prokázáno postoupení pohledávky i oznámení žalovanému o postoupení, jak předpokládá § 1879 a § 1882 občanského zákoníku. Postoupením nabyla žalobkyně jako postupník pohledávku i její příslušenství a práva s ním spojená dle § 1880 odst. 1 o. z.
14. V případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele, má spotřebitel povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 z. s. ú.), splatným se stává tento dluh buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu (§ 87 odst. 2 z. s. ú.), který určí dobu na návrh některého z účastníků podle možností spotřebitele. Splatnost dluhu žalovaného tak není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 OZ), ale je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (§ 1968 OZ) a přiznat žalobkyni právo na úrok z prodlení (§ 1970 OZ).
15. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně žalovanému vyplatila částku [částka] a dále tvrdila, že žalovaný uhradil celkem částku [částka], žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by dluh uhradil, že by mu povinnost k úhradě dlužné částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalovanému uložil povinnost uhradit částku [částka] představující rozdíl mezi vyplacenou částku [částka] a uhrazenou částkou [částka]. Ve zbývající části soud žalobu zamítnul, neboť další nároky žalobkyně vycházejí z neplatné smlouvy, rovněž zamítl i nárok žalobkyně na úrok z prodlení, neboť žalovaný v prodlení s plněním není (k tomu viz výše).
16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobě bylo vyhověno pouze částečně a žalobkyni bylo přiznáno právo na úhradu méně než 50 % nárokované částky, právo na náhradu nákladů řízení by tak měl mít žalovaný, který měl převážný úspěch ve věci vůči žalobkyni. Tomu však s ohledem na jeho nečinnost v řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.