Výrok
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka], zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši [částka] s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru ([částka]) a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ([částka]).
2. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o [Anonymizováno] na základě níž poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni poplatek ve výši [částka] za poskytnutí zápůjčky. Jistina a poplatek byly splatné dne [datum], žalovaný své závazky řádně a včas neuhradil. Smlouva byla uzavřena přes webové stránky žalobkyně [Anonymizováno], kde si žalovaný přečetl nabídku na uzavření smlouvy a zvolil [Anonymizováno] [Anonymizováno] – splatnost a výši. Poté vyplnil formulář žádosti, zadal osobní údaje a tím učinil návrh na uzavření smlouvy, potvrdil, že se seznámil se zněním smlouvy, všeobecných obchodních podmínek a to, že dokumentům porozuměl a souhlasí s jejich zněním. Žalobkyně ověřila totožnost klienta dle dokladu a bezhotovostní korunové platby, smlouva o zápůjčce je podepsána elektronicky, [Anonymizováno], který žalobkyně posílá na telefonní číslo [tel. číslo]. Před uzavřením smlouvy žalobkyně vyžádala od žalovaného informace o rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech, které ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, příp. nahlédnutím do relevantních databází, splnila tedy povinnost dle § 86 z. s. ú, když řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. V důsledku prodlení vznikla žalovanému rovněž povinnost uhradit úrok z prodlen dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a náhrada účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlení v celkové výši [částka] za písemné výzvy, které byly odeslány dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Dále žalobkyně požaduje uhrazení smluvní pokuty ve výši [Anonymizováno] denně z dlužné částky dle čl. [Anonymizováno] smlouvy o zápůjčce, jdoucí od [datum] do [datum] ve výši [částka]. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po zaslání předžalobní upomínky dne [datum].
3. Žalovaný nic netvrdil, k věci se nevyjádřil. K jednání konanému dne [datum] se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoliv k němu byl řádně předvolán, jednání tedy proběhlo v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného.
4. Z důkazů předložených žalobkyní byly zjištěny následující skutečnosti.
5. Z výpisu z běžného účtu bylo zjištěno, že dne [datum] byla z účtu žalobkyně č. [č. účtu] na účet č. [č. účtu] pod VS [var. symbol] zaslána platba [částka].
6. Z protokolu o ověření vlastnictví účtu bylo zjištěno, že dne [datum] bylo ověřeno, že na jméno žalovaného je veden běžný účet [IBAN].
7. Z podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně zasílala žalovanému dne [datum] zásilku.
8. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně žalovaného vyzýval k úhradě částky [částka] z titulu smlouvy uzavřené dne [datum].
9. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a žalovaným bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout zápůjčku [částka] na jeho bankovní účet č. [č. účtu], a žalovaný se zavázal zápůjčku spolu s poplatkem ve výši [částka] vrátit nejpozději do [datum]. Smlouva byla podepsána žalovaným prostřednictvím [Anonymizováno].
10. Z upomínek ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.
11. Z všeobecných obchodních podmínek byly zjištěny základní pojmy, proces uzavření smlouvy, podmínky zápůjčky a splácení, další práva a povinnosti.
12. Ze zprávy [právnická osoba]. (č. l. 18) bylo zjištěno, že účet č. [č. účtu] je účtem žalovaného a dne [datum] na tento účet byla z účtu č. [č. účtu] společnosti [právnická osoba], vyplacena pod VS [var. symbol] částka ve výši [částka].
13. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje, že peněžní prostředky vrátí a zaplatí úroky.
14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. s. ú.“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná věřiteli.
15. Podle § 75 odst. 1 z. s. ú. je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
16. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Předmětem podnikání žalobkyně je nebankovní poskytování spotřebitelských úvěrů ve smyslu § 9 z. s. ú., žalobkyně byla povinna podle § 75 odst. 1 z. s. ú. při posuzování úvěruschopnosti žalované postupovat s odbornou péčí. Nejvyšší správní soud v rámci své činnosti vyložil pojem odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru v rozsahu jeho povinnosti posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr tak, že součástí odborné péče je obezřetnost, která poskytovatele úvěru vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu z [datum], č. j. [spisová značka], který se vztahoval k § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do [datum], avšak lze jej aplikovat i ve vztahu k obsahově shodnému § 86 odst. 1 z. s. ú.). Ze shora uvedeného vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při posuzování úvěruschopnosti nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě po obsahové stránce prověřit. Teprve na základě náležitého prověření lze učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná či nikoliv.
19. Soud v projednávané věci dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobkyní nevyplývá, že by s odbornou péčí posuzovala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně platného sjednání úvěrové smlouvy a kvalifikovaného prověření úvěruschopnosti žalovaného. Svou neúčastní na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř., a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. [spisová značka]), když vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. sp. zn. [spisová značka]), potřebná poučení poskytuje soud pouze při jednání. Žalobkyně k ověření identity žalovaného předložila pouze doklad, že provedla kontrolu vlastnictví účtu žalovaného, což nic nevypovídá o prověření úvěruschopnosti žalovaného.
20. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný mezi sebou uzavřeli smlouvu o zápůjčce, kterou dle jejího obsahu lze posuzovat jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 OZ, neboť žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky, které se žalovaný zavázal sjednaným způsobem vrátit a zaplatit smluvní úrok (byť je v dané smlouvě nazýván poplatkem). Žalobkyně ovšem neprokázala, že by v rámci svých předsmluvních povinností postupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle § 86 odst. 1 z. s. ú., a proto je třeba uvedenou smlouvu vyhodnotit jako neplatnou. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti, neboť uzavření uvedené smlouvy odporuje zákonu a narušuje veřejný pořádek, smlouva je tedy absolutně neplatná dle § 588 OZ (k tomu rozsudek NS ČR sp. zn. [spisová značka], nález ÚS ČR sp. zn. III ÚS 4129/18).
21. V případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele, má spotřebitel povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 z. s. ú.), splatným se stává tento dluh buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu (§ 87 odst. 2 z. s. ú.), který určí dobu na návrh některého z účastníků podle možností spotřebitele. Splatnost dluhu žalovaného tak není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 OZ), ale je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalované jako dlužníka (§ 1968 OZ) a přiznat žalobkyni právo na úrok z prodlení (§ 1970 OZ).
22. Žalobkyně prokázala, že žalovanému vyplatila částku [částka], žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by dluh uhradil, že by mu povinnost k úhradě dlužné částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalovanému uložil povinnost uhradit částku [částka]. Ve zbývající části soud žalobu zamítnul, neboť další nároky žalobkyně vycházejí z neplatné smlouvy (poplatek, smluvní pokuta i náklady spojené s uplatněním pohledávky), rovněž zamítl i nárok žalobkyně na úrok z prodlení, neboť žalovaný v prodlení s plněním není (k tomu viz výše).
23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně byla sice v řízení částečně úspěšná, ale z hlediska poměru úspěchu ve věci byl úspěšnější žalovaný (žalobkyně se domáhala zaplacení částky včetně kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí ve výši přesahující částku [částka], žalobě bylo vyhověno co do částky [částka], z větší části tedy byla žaloba zamítnuta). S ohledem na skutečnost, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl o nákladech řízení tak, že právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.