Výrok
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 21 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru.
2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], IČ [IČO], s žalovaným uzavřela dne [datum] [Anonymizováno] č. [hodnota], jejíž součástí byly smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy. Před poskytnutím půjčky právní předchůdkyně žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného půjčku splácet. Žalovaný byl dotazován na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřeny oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a zaznamenány do zákaznické karty. Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka], kterou se žalovaný zavázal spolu s částkou [částka], představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši [částka], s úrokovou sazbou 21 % ročně, za administrativní zpracování půjčky [částka] a nákladů za hotovostní inkaso splátek [částka], v [Anonymizováno] týdenních splátkách po [částka]. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena [datum]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla s účinností ke dni [datum] postoupena žalobkyni. Žalovaný od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky uhradil celkem částku [částka]. Žalobkyně nárokuje zaplacení celkové dlužné částky [částka] sestávající z dlužné jistiny [částka] a dlužné částky poplatku [částka], kapitalizovaných úroků [částka], kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení [částka], úroků 21 % ročně z dlužné jistiny 13 623,09 od [datum] do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 7,05 % ročně z dlužné jistiny [částka] od [datum] do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes zaslání předžalobní upomínky. Dále žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně splnila svoji zákonnou povinnost dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného požadovaný úvěr splácet. Dle zákaznické karty právní předchůdkyně žalobkyně ověřila majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy, výplatních pásek, a nájemní smlouvy.
3. Žalovaný nic netvrdil, k věci se nevyjádřil. K jednání konanému ve dnech [datum] a [datum] (jednání dne [datum] a [datum] musela být odročena, neboť u žalovaného nebyla zachována lhůta k přípravě), se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoliv k nim byl řádně předvolán, jednání tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, byla konána v nepřítomnosti žalovaného.
4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní byly zjištěny následující skutečnosti.
5. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný uváděl, že je stávající zákazník společnosti [právnická osoba], má v současnosti [Anonymizováno], bydlí v [Anonymizováno], má [Anonymizováno] [Anonymizováno], je [Anonymizováno] v oboru [Anonymizováno], důvod půjčky je [Anonymizováno], požadovaná výše [částka]. Měsíční příjem [částka], státní podpora – přídavky [částka], další příjmy domácnosti [částka], celkem příjmy [částka]. Nájem [částka], telefon [částka], splátky půjček [částka], výdaje na domácnost [částka], celkem [částka]. Použitelný příjem byl vyčíslen na [částka]. U kolonky Ověřené dokumenty jsou zaškrtnuta políčka OP, Prac. [Anonymizováno], Výplatní pásky, Nájemní smlouva, a dopsáno: Výpis z účtu.
6. Ze smlouvy o půjčce č. [hodnota] uzavřené dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout částku [částka], kterou se žalovaný zavázal uhradil v [Anonymizováno] týdenních splátkách po [částka], současně se zavázal uhradit poplatek [částka], jako součet úroku [částka], poplatku za administrativní činnost [částka], za hotovostní inkaso splátek [částka], celková dlužná částka činí [částka].
7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávku postoupila žalobkyni.
8. Z podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně zasílala žalovanému dne [datum] zásilku. Z podacího lístku bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně zasílal žalovanému dne [datum] zásilku.
9. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě částky [částka] do [datum].
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní, a jejích příloh, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni.
11. Z přehledu splátek (č. l. 25) bylo zjištěno, že žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], a ve dnech [datum], [datum] a [datum] hradil po [částka], celkem uhradil částku ve výši [částka].
12. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.)“ upravujícího smlouvu o půjčce, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčenou částku v hotovosti současně s podpisem smlouvy. Dle tohoto ustanovení smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Použití zákona č. 40/1964 Sb. vyplývá z ustanovení § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. K uzavření smlouvy o půjčce došlo dne [datum], tedy za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb.
13. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
14. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do [datum], věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném od [datum] do [datum], věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
15. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4129/18 ze dne [datum] zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] (obdobně rozsudek Soudního dvora ze dne [datum], CA Consumer Finance proti [jméno FO], rozsudek Okresního soudu [adresa] sp.zn. [spisová značka], NS ČR [spisová značka]): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o. z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu [adresa] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] a Okresního soudu [adresa] sp. zn. OS [adresa] [Anonymizováno] ze dne [datum], a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení. Nadto zákon transponoval unijní směrnici a výklad by jí měl podléhat, k absolutní neplatnosti se vyslovil rozsudek SDEU z [datum] [Anonymizováno] v [adresa] vyjádřil ve svém rozsudku č.j. [spisová značka] ze dne [datum] toto stanovisko/tyto závěry: „V rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z. s. ú.“ Okresní soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
16. Úprava § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění platném do [datum], ukládala věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit. Zákonem č. 43/2013 Sb. bylo dotyčné ustanovení (s účinností od [datum]) doplněno tak, že „věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná“. V projednávané věci byla smlouva uzavřena před nabytím účinnosti zákona č. 43/2013 Sb. K odpovědi na otázku, zda i podle právní úpravy před dotyčnou novelou bylo možné vyhodnotit smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou bez řádného splnění uvedené povinnosti věřitelem za neplatnou - tedy bez toho, že by její neplatnost stanovil přímo zákon - je třeba vyjít z judikatorně ustálené zásady, jíž z pohledu posuzování platnosti spotřebitelských úvěrových smluv formuloval Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 199/11, nebo v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4084/12, že „nelze považovat za akceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“. Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do [datum] namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům – neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období, kdy zákon uvedený důsledek spočívající v neplatnosti takto uzavřené smlouvy výslovně neupravoval. Lze proto shrnout, že i v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinné před novelou zákonem č. 43/2013 Sb. má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).
17. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva a povinnosti s ní spojená. Podle § 1882 odst. 1 o. z, dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná.
18. Podle ustanovení § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Dle odst.2 bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.
19. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce podle § 657 a násl. občanského zákoníku, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši [částka] v hotovosti, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku postupně v [Anonymizováno] týdenních splátkách po [částka]. Dále žalobkyně tvrdila, že žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši [částka].
20. Soud v projednávané věci dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobkyní nevyplývá, že by její právní předchůdkyně s odbornou péčí posuzovala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, ačkoliv k tomu byla v souladu s judikaturou Ústavního soudu povinna (nález Ústavní soud ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 199/11 a nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4084/12). Proto je třeba uvedenou smlouvu vyhodnotit jako neplatnou. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti, neboť uzavření uvedené smlouvy odporuje zákonu a narušuje veřejný pořádek, smlouva je tedy absolutně neplatná (k tomu rozsudek NS ČR sp. zn. [spisová značka], nález ÚS ČR sp. zn. III ÚS 4129/18).
21. V případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele, má spotřebitel povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem, splatným se stává tento dluh buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu, který určí dobu na návrh některého z účastníků podle možností spotřebitele. Splatnost dluhu žalovaného tak není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), ale je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (§ 1968 o. z.) a přiznat žalobkyni právo na úrok z prodlení (§ 1970 o. z.).
22. V projednávané věci soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě shora uvedené smlouvy poskytla žalovanému částku [částka] a žalovaný jí ve splátkách uhradil celkovou částku [částka]. Žalobkyně prokázala postoupení pohledávky. Soud proto vyhověl žalobě co do částky [částka] představující rozdíl mezi poskytnutou částkou a součtem splátek, když žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by dluh uhradil, že by mu povinnost k úhradě dlužné částky nevznikla, nebo že zanikla na základě jiné skutečnosti. Ve zbývající části soud žalobu zamítnul, neboť další nároky žalobkyně vycházejí z neplatné smlouvy, rovněž zamítl i nárok žalobkyně na úrok z prodlení, když žalovaný v prodlení s plněním není (k tomu viz výše).
23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť v řízení byl z větší části úspěšnější žalovaný (žalobkyně se domáhala zaplacení částky přesahující [částka] včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí, úspěšná byla co do částky [částka], tedy v 17,2 %, žalovaný byl úspěšný z 82,8 %), náleželo by žalovanému právo na náhradu poměrné části nákladů řízení, žalovanému však s ohledem na jeho procesní postoj a nečinnost v řízení žádné náklady řízení nevznikly, soud tedy rozhodl tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.