Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] a úrok 11 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 12 %, kapitalizovaný úrok ve výši [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žaloba se domáhala plnění dle výroku I. z titulu spotřebitelského úvěru uzavřeného pod č. [hodnota] dne [datum] mezi stranami. Žalobkyně se zavázala poskytnout úvěr [částka], žalovaný k jeho čerpání do [datum] a splacení od [datum] do [datum] spolu s úroky 11% ročně ve splátkách [částka] měsíčně. K čerpání úvěru došlo [datum], dne [datum] žalobkyně musela vyzvat k okamžitému zaplacení pro prodlení ve splátkách, požádala o plnění do [datum], na úhradu nedošlo a vznikl tak dluh jistiny [částka] a na poplatcích [částka] dle smlouvy a sazebníku poplatků a úvěrových podmínek. Konkrétně za 12 upomínek po [částka] za leden až [Anonymizováno] a poplatek pojištění [částka] [Anonymizováno] a [spisová značka] až [Anonymizováno] [Anonymizováno] při zohlednění částečné úhrady [částka]. Kapitalizovaný úrok a úrok z prodlení je za dobu od [datum] do [datum].
2. K výzvě soudu žaloba doplnila, že jiné závazky žalovaného ověřovala z databází NRKI, BRKI, CEE i ISIR, zjistila závazky [částka] měsíčně, zjistila příjmy ze závislé činnosti [částka] u zaměstnavatele [právnická osoba]. a kontrolu za posledních šest měsíců před uzavřením smlouvy k příjmům i výdajům provedla na běžném účtu žalovaného jako klienta. Pro uváděné nižší výdaje vycházela z průměrných statistických dat, nákladů bydlení [částka], životního minima [částka]. Žalovaný byl bezdětný, svobodný, zdravý a bydlící u rodičů. Celkově na pohledávku žalovaný uhradil [částka], po dobu 23 měsíců z předpokládaných 36 hradil řádně.
3. Z úvěrové smlouvy citované žalobou vyplývají závazky stran. Žalobkyně jako profesionál na poli úvěru se zavázala poskytnout úvěr, to dle smlouvy a výpisu úvěrového účtu učinila [datum] pro [částka]. Žalovaný se jako fyzická osoba nepodnikající beroucího si úvěr neurčený k podnikání zavázal čerpat úvěr a splácet ho, plnit pro případ prodlení a zesplatnění pro prodlevu se splátkami. Před uzavřením byly poskytnuty předsmluvní informace dle jejich doložení. Byl nasmlouván v souladu se smlouvou, úvěrovými podmínkami i sazebníkem tvrzený úrok, poplatek pojištění i poplatek upomínání. Pro prodlení dle přehledu splátek a příslušné výzvy žaloba přistoupila k tvrzenému zesplatnění poté, co upomínala plnění splátek. Ke zkoumání úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy bylo doloženo prohlášení o zdravotní stavu žalovaného, nebyl invalidní ani v pracovní neschopnosti, v návrhu na poskytnutí úvěru uvedl žalobou tvrzené poměry, příjmy [částka], životní výdaje [částka], příjmy korespondují s výpisy účtu žalovaného. Závazky jiné banka ověřila v registrech, odtud [částka] na jiných splátkách dle doloženého ověření. Při zohlednění sdíleného bydlení s rodiči v normativní výši i životního minima i dřívějších splátek měl žalovaný prostředky na splácení. Doložena byla kvalifikovaná předžalobní výzva s dodejkou.
4. Po právní stránce soud posoudil závazkový vztah stran jako smlouvu o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
5. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též zsú). Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.
6. Poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta třetí vložena novelou z.č. 96/2022 Sb. s účinností od [datum]).
7. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
8. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4129/18 ze dne [datum] zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne [datum] (obdobně rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum], CA Consumer Finance proti [jméno FO], rozsudek Okresního soudu [adresa] sp. zn. [spisová značka]): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o. z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu [adresa] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] a Okresního soudu [adresa] sp. zn. OS [adresa] [Anonymizováno] ze dne [datum], a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení. Nadto zákon transponoval unijní směrnici a výklad by jí měl podléhat, k absolutní neplatnosti se vyslovil rozsudek ESD z [datum] C-679/18. Krajský soud v [adresa] vyjádřil ve svém rozsudku č.j. [spisová značka] ze dne [datum] tyto závěry: „V rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z.s.ú.“ Ověření úvěruschopnosti dlužníka dle nálezu Ústavního soudu III. ÚS 4129/18 je požadavek samozřejmý pro platnost smluvního ujednání, i kdyby neplynul ze zákona, odtud se rovněž podává ústavně konformní výklad posuzování úvěruschopnosti, zkoumání je třeba doložit k realizaci práva na soudní ochranu spotřebitele, což odpovídá citovanému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu i ve Sbírce soudních rozhodnutí publikovanému NS ČR 33 Cdo 2178/2018. Tomu odpovídá i euro konformní výklad v odpovědi na rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 1819/2023 ze dne [datum] citovaný naposledy v ESD C – 755/22 z [datum]. Rozhodnutí ESD plně odkázalo na potřebu zkoumat doložení úvěruschopnosti věřitelem, tedy na formální pojetí a ochranu spotřebitele spojilo s tím, že i při splnění závazku spotřebitelem lze takovou neplatnost vyslovit, jinak by nedošlo na splnění cílů úpravy a k naplňování povinnosti věřiteli.
9. Dle rozhodnutí NS ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne [datum] se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících (nad dva až trojnásobek) obvyklé úrokové sazby bank.
10. Podle § 122 odst. 1 písm.a) z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru, má poskytovatel úvěru právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu.
11. Další poplatky jako plnění ze smlouvy mohou strany platně sjednat jako smlouvu nepojmenovanou dle ust. § 1746 odst. 2 o.z., ale ani taková ujednání by neměla dle § 1 odst. 2 o.z. porušovat dobré mravy a veřejný pořádek, odporovat zákonu (i ve smyslu jeho obcházení).
12. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., spotřebitelské smlouvy nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle § 122 odst. 1 písm.b) z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.
13. Soud má předloženou smlouvu o spotřebitelském úvěru za platně uzavřenou, byla řádně zkoumána úvěruschopnost, byly zjištěny a ověřeny příjmy povinného, vycházeno ze sdílených normativních nákladů na bydlení i životního minima a ověřena výše jiných dřívějších závazků a poměry takto prozkoumané vyhovovaly poskytnutí úvěru. Bez důvodných pochybností byl žalovaný schopen splácet. Ujednání o úroku a poplatcích nebyla nepřiměřená. Soudu proto vyhověl žalobě jako důvodné, prokázala svá skutková tvrzení a žalovaný nárok.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), neboť žaloba je již opakovaným podáním téhož žalobce na již ustáleném vzoru. Soud měl za účelné provedení tří úkonů právní služby převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby, její doplnění již nikoliv, neboť to se týkalo náležitostí, které měla mít již k tvrzení a doložení úvěruschopnosti žaloba sama. Za tři úkony náleží odměna po [částka] a paušální náhrada po [částka] za úkon a náhrada DPH.