Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] a úroky z prodlení z částky [částka] ve výši 14,75% ročně jdoucí od [datum] do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to ve lhůtě 3 dní od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobkyně před změnou obchodního jména poskytla spotřebitelský úvěr žalovanému na základě na dálku uzavřené smlouvy prostřednictví webových stránek žalobkyně, kdy žalovaný prokázal kopií dokladu a výpisu ze svého účtu svou totožnost. Úvěruschopnost byla posouzena výpisem z účtu či výplatnicemi a výpisem EUCB či CRIF. Smlouva byla pod č. [hodnota] uzavřena dne [datum] s uložením v klientské sekci žalovaného, úvěr činil [částka], poplatek za poskytnutí [částka], oboje se zavázal žalovaný vrátit do [datum]. To se však nestalo, žalobkyně žádá i zákonný úrok z prodlení od [datum]. Podle čl. IX.1.a. smlouvy o úvěru vznikl žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky [částka] od [datum] do [datum] v celkové výši [částka]. Žalobkyně nárokuje smluvní pokutu v souladu s § 122 odst. 3 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru vždy pouze do výše 1/2 jistiny. Na úvěr žalovaný neplnil ničeho.
2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. K věci samé se žalovaný nevyjádřil.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru, v níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši [částka] a žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit i s poplatkem za poskytnutí úvěru v částce [částka], a to nejpozději do [datum]. V čl. IX.1.a. smlouvy o úvěru se žalovaný mimo jiné zavázal žalobkyni uhradit smluvní pokutu v případě prodlení žalovaného ve výši 0,1 % denně z částky [částka]. K poplatku za poskytnutí úvěru uváděla smlouva, že se jedná o: „finanční částku závislou na výši Úvěru a Termínu splatnosti Úvěru uvedenou v ceníku Úvěrujícího a dále také v čl. II. této Smlouvy, kterou se Úvěrovaný zavazuje zaplatit Úvěrujícímu za poskytnutí Úvěru. Poplatek za poskytnutí úvěru je určen k náhradě nákladů, jež Úvěrujícímu vznikly, příp. vzniknou v souvislosti s poskytnutím Úvěru Úvěrujícímu (např. náklady související se zpracováním Žádosti o poskytnutí Úvěru, s uzavíráním této Smlouvy, s alokací a převodem finančních prostředků na Bankovní účet Úvěrovaného). Svou totožnost k platnosti vzniku závazku žalovaný prokázal, a to dle občanského průkazu.
4. Z potvrzení o provedené odchozí platbě ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala dne [datum] ze svého účtu č. [č. účtu] na účet žalovaného č. [č. účtu] částku ve výši [částka]. Z vyhodnocení úvěruschopnosti ze dne [datum] soud zjistil, že průměrný měsíční příjem žalovaného činil [částka], výdaje domácnosti činily [částka], jiné finanční závazky žalovaného činily [částka] s tím, že žalovaný neprocházel evidencí exekucí a insolvenčním rejstříkem a žalobkyně dospěla k závěru, že žalovanému může být zapůjčena částka maximálně ve výši [částka]. Příjmy žalovaného byly doloženy mimo jiné fakturami za období od [Anonymizováno] do [Anonymizováno]. Z faktury ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný obdržel od společnosti [právnická osoba] Pipework [právnická osoba]. finanční částku ve výši [částka] ([částka]). Z faktury ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný obdržel od společnosti [právnická osoba] Pipework [právnická osoba]. finanční částku ve výši [částka] ([částka]). Z faktury ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný obdržel od společnosti [právnická osoba] Pipework [právnická osoba]. finanční částku ve výši [částka] ([částka]). Z Registru platebních informací vyplynulo, že žalovaný má ještě 3 další úvěru, první se splatnosti do [datum] ve výši [částka], druhý se zbývající splatnou částkou [částka] a poslední s částkou [částka] k zaplacení od [datum] do [datum]. Tedy v měsíčním rozložení k [Anonymizováno] měl žalovaný plnit nejen [částka] na jiné závazky, ale také [částka] a při rozložení posledního úvěru do splátek [částka]. Z průměrného příjmu [Anonymizováno] tis. Kč tak měl měsíčně uhradit [částka] na své potřeby, na závazky [částka], tedy úvěrování s částkou [částka] splatnou do 15 dní bylo možné.
5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smluvního ujednání úvěr ve výši [částka] dne [datum] na účet žalované č. [č. účtu] a ten se jej spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru [částka] zavázal vrátit do [datum], pro prodlení byla sjednána smluvní pokuta. Před uzavřením smlouvy ověřila žalobkyně pravidelné příjmy žalovaného, žalovaný uvedl přiměřeně své náklady, jiné závazky ověřila a předlužení nezjistila, doložený příjem a přiměřeně tvrzení výdaje i výše ostatních obdobných závazků odpovídaly tomu, že žalovaný měl být schopen splácet.
6. Po právní stránce soud posoudil závazkový vztah stran jako smlouvu o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
7. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.
8. Poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta třetí vložena novelou z. č. 96/2022 Sb. s účinností od [datum]).
9. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
10. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4129/18 ze dne [datum] zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne [datum] (obdobně rozsudek Soudního dvora ze dne [datum], CA Consumer Finance proti [jméno FO], rozsudek Okresního soudu [adresa] sp. zn. [spisová značka], NS ČR 33 Cdo 3178/2018): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o. z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu [adresa] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] a Okresního soudu [adresa] sp. zn. OS [adresa] C 25/2020 ze dne [datum], a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení. Nadto zákon transponoval unijní směrnici a výklad by jí měl podléhat, k absolutní neplatnosti se vyslovil rozsudek SDEU z [datum] C-679/18. Krajský soud v [adresa] vyjádřil ve svém rozsudku č.j. [spisová značka] ze dne [datum] toto stanovisko /tyto závěry: „V rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z. s. ú.“
11. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 122 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než [částka] a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše [částka]. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla [hodnota] a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však [částka] (§ 122 odst. 3 cit. zákona).
13. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.
14. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., spotřebitelské smlouvy nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle § 122 odst. 1 písm. b) z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.
15. Poplatky jako plnění ze smlouvy mohou strany platně sjednat jako smlouvu nepojmenovanou dle ust. § 1746 odst. 2 o. z., ale ani taková ujednání by neměla dle § 1 odst. 2 o. z. porušovat dobré mravy a veřejný pořádek, odporovat zákonu.
16. Soud má za to, že došlo na řádné ověření úvěruschopnosti a k platnému vzniku závazku vrátit jistinu úvěru, poplatek a zaplatit i smluvní pokutu za prodlení. Výši poplatku má soud ještě za přiměřenou v rámci odůvodnění nákladů oprávněné, se kterým byl věřitel seznámen ve smlouvě při specifikaci poplatku, i když jde o dálkové uzavření smlouvy, i takové zpracování nese náklady mzdové a administrativní, zejm. s vyhodnocením úvěruschopnosti a není podstatné samotné trvání úvěru. Soud zohlednil v dané věci i to, že úroky v zákonné výši nejsou požadovány. Smluvní pokutu má soud za přiměřenou co do její výše, odpovídající zákonu o spotřebitelském úvěru, plynutí může spotřebitel ovlivnit zaplacením. Soud proto vyhověl žalobě.
17. Náklady řízení náleží úspěšné žalobkyni dle § 142 odst. 1 o.s.ř., nahrazuje se zaplacení soudní poplatek [částka] a náklady právního zastoupení včetně DPH, soud však má žalobu za již opakovanou a na ustáleném vzoru, proto aplikoval ust. § 14b vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, podle něhož náleží za tři úkony do podání žaloby 3x300 Kč a paušální náhrada úkonů 3x [částka]. Celkem na nákladech [částka].