31 C 51/2026

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou dne [datum] zaplacení částky ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi účastníky dne [datum]. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výši [částka] s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne [datum] a konec kreditového rámce měl nastat dne [datum]. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet č. [č. účtu] prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně v celkové částce [částka]. Nedílnou součástí shora uvedené smlouvy byl i Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky, kdy žalovaný si dále zvolil následující služby: služba „[Anonymizováno] “ za poplatek [částka]. Žalovaný se dle čl. VII odst. 2 a čl. VI Smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Žalovaný se dle čl. VII odst. 3 a čl. VI Smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 1,02 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Proto dle čl. VII odst. 1 Smlouvy žalobkyně vypověděla Smlouvu, o čemž žalovaného informovala emailem ze dne [datum], přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne [datum]. Žalobkyně je oprávněna v souladu s čl. VIII odst. 1 Smlouvy požadovat v případě prodlení žalovaného úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalobkyně nárok na zaplacení smluvní pokuty uplatňuje po žalovaném pouze za prvních 90 dnů prodlení žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením denní splátky splatné dne [datum]. Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru, ohledně které se žalovaný dostal do prodlení, a to v každém kalendářním dni v určeném 90 denním období od [datum] do [datum] ve výši [částka]. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku ve výši [částka]. Žalovanému byla dne [datum] zaslána předžalobní upomínka. Žalovaná částka ve výši [částka] se skládá z jistiny úvěru ve výši [částka], poplatku za vyplacení tranší úvěru [částka], smluvního úroku ve výši [částka] a poplatku za službu „[Anonymizováno] “ ve výši [částka].

2. Úvěruschopnost byla dle žaloby ověřena na základě prohlášení žalovaného o jeho poměrech a v Centrální evidenci exekucí (dále jen „CEE“), insolvenčním rejstříku (dále jen „ISIR“), výpisu z registru PČR hledaných osob, výpisu z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpisu katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interního registru historie klienta a podle interní metodiky schválené Českou národní bankou. BRKI, NRKI, ISIR a CEE byly ke dni [datum] negativní. Žalobkyně ověřila platnost dokladu totožnosti v databázi MV ČR. Případně žalobkyně vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila [částka], která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému.

3. Podáním ze dne [datum] doplnila žalobkyně žalobu o následující tvrzení o skutkovém stavu věci. Žalobkyně uvedla, že při ověření úvěruschopnosti nejprve žalobkyně zjistila u žalovaného tyto informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se žalovaným, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se žalovaným majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené žalovaným při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené žalovaným, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila [částka]. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: CEE, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů MVČR, registr TelcoScore, [právnická osoba]., registr hledaných osob PČR, registr politicky aktivních osob (registr Starostové), katastrální rejstřík – kontrola platnosti adresy, registr „sankční seznamy“. Po provedeném ověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je schopen předmětný úvěr splácet bez důvodných pochybností. Na závazek bylo celkem uhrazeno [částka].

4. Z provedených důkazů má soud za zjištěné následující skutečnosti o skutkovém stavu věci:

5. Ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše [částka] s tím, že úvěr bude poskytován bezhotovostně na bankovní účet č. [č. účtu]. Nedílnou součástí smlouvy byly mj. Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník, ve smlouvě bylo obsaženo prohlášení žalovaného o seznámení se s nimi a souhlasu s nimi. Žalobkyně poskytla úvěr v rámci svého podnikání, žalovaný zde nevystupoval jako podnikatel, úvěr neměl sloužit k podnikání, jednalo se o bezúčelový úvěr. Úrok byl sjednán ve výši 1,016 % denně. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem, poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, s tím, že první splátka byla splatná dne [datum]. Dále byla sjednána povinnost žalovaného nahradit účelně vynaložené náklady, které žalobkyni vznikly v důsledku prodlení žalovaného ve výši dle Sazebníku. Smlouva samotná byla uzavřena dálkově, totožnost žalovaného byla ověřena skrze licenci AISP, kdy majitelem účtu č. [č. účtu] byl žalovaný. K identifikaci žalovaného v době elektronického uzavření smlouvy na dálku byla doložena i kopie občanského průkazu.

6. Z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli vyplývá, že žalobkyně vyplatila úvěr bezhotovostně žalovanému na účet č. [č. účtu] celkem ve výši [částka]. Poskytnutí této částky na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu] potvrdila i společnost [právnická osoba]., IČ: [IČO].

7. Z listiny obsahující principy posuzování úvěruschopnosti plyne popis obecného zkoumání úvěruschopnosti žalobkyní, soud požadoval doložení ověření v konkrétní věci.

8. Z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že ve společné domácnosti žijí [Anonymizováno] osoby, pravidelné měsíční výdaje na půjčky činí [částka], na bydlení [částka], nezbytné výdaje [částka], zbylé výdaje [částka], příjmy [částka], výše měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem [částka]. Žalobkyně přiřadila žalovanému regionální koeficient 1, zohlednila nepracující členy domácnosti, přiřadila rezervu pro výdaje [částka], vypočítala minimální výdaje [částka] a na základě toho dospěla k disponibilnímu příjmu [částka] při doporučeném počtu prodloužení 0. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo jako úspěšné.

9. Z dokumentu označeného jako „Identifikované příjmy“ bylo zjištěno, že žalobkyně uvedla, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného činí [částka].

10. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. [č. účtu] za [Anonymizováno] bylo zjištěno, že žalovanému byla za tento měsíc vyplacena mzda ve výši [částka] od společnosti [právnická osoba], [právnická osoba]. Rovněž bylo zjištěno, že žalovanému byla [Anonymizováno] vyplacena [podezřelý výraz] ve výši [částka], a že žalovaný měl velké množství výdajů spojených s [Anonymizováno]. Na bankovní účet žalovaného bylo za tento měsíc připsáno celkem [částka] a odepsáno celkem [částka].

11. Z předpisu denních splátek bylo zjištěno, jak měly být splátky předmětného úvěru žalovaným spláceny, kdy denní splátky byly stanoveny na částku [částka].

12. Z výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyrozuměla žalovaného o zesplatnění úvěru.

13. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši [částka] a k náhradě nákladů právního zastoupení.

14. Po právní stránce soud posoudil závazkový vztah stran jako smlouvu o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

16. Poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta třetí vložena novelou z. č. 96/2022 Sb. s účinností od [datum]).

17. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4129/18 ze dne [datum] zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne [datum] (obdobně rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum], CA Consumer Finance proti [jméno FO], rozsudek Okresního soudu [adresa] sp. zn. [spisová značka]): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o. z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu [adresa] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] a Okresního soudu [adresa] sp. zn. OS [adresa] [Anonymizováno] ze dne [datum], a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení. Nadto zákon transponoval unijní směrnici a výklad by jí měl podléhat, k absolutní neplatnosti se vyslovil rozsudek ESD z [datum] C-679/18. Krajský soud v [adresa] vyjádřil ve svém rozsudku č.j. [spisová značka] ze dne [datum] tyto závěry: „V rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z.s.ú.“ Ověření úvěruschopnosti dlužníka dle nálezu Ústavního soudu III. ÚS 4129/18 je požadavek samozřejmý pro platnost smluvního ujednání, i kdyby neplynul ze zákona, odtud se rovněž podává ústavně konformní výklad posuzování úvěruschopnosti, zkoumání je třeba doložit k realizaci práva na soudní ochranu spotřebitele, což odpovídá citovanému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu i ve Sbírce soudních rozhodnutí publikovanému NS ČR 33 Cdo 2178/2018. Soud se proto nedomnívá, že materiální pojetí užité ve skutkově odlišné věci o vydání bezdůvodného obohacení pro tvrzení o neplatnosti spotřebitelského úvěru pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti, ale při jeho dobrovolném splnění, v NS ČR 33 Cdo 1819/2023 ze dne [datum] lze vnímat jako ustálenou judikaturu, nadto v dané byl podán euro konformní výklad rozhodnutí ESD C – 755/22 z [datum], který plně odkázal na potřebu zkoumat doložení úvěruschopnosti věřitelem, tedy na formální pojetí a ochranu spotřebitele spojil i s tím, že i při splnění závazku spotřebitelem lze takovou neplatnost vyslovit, jinak by nedošlo na splnění cílů úpravy a k naplňování dané povinnosti věřiteli. Spotřebitel je dle § 87 odst. 1 věty třetí povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne [datum] se jedná o zvláštní právní úpravu bezdůvodného obohacení se splatností, která nastane teprve rozhodnutím soudu či dohodou stran, nelze proto přiznat úroky z prodlení, k navrácení je zde pouze poskytnutá jistina.

19. Spotřebitel je dle § 87 odst. 1 věty třetí v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne [datum] se jedná o zvláštní právní úpravu bezdůvodného obohacení se splatností, která nastane teprve rozhodnutím soudu či dohodou stran, nelze proto přiznat úroky z prodlení, k navrácení je zde pouze poskytnutá jistina.

20. Podle § 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.: Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. V souladu s odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

21. Dle rozhodnutí NS ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne [datum] se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících (nad dva až trojnásobek) obvyklé úrokové sazby bank, oddělitelnost obsahu ujednání je třeba zkoumat i z hlediska okolností uzavření. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 60/2021 v případě oddělitelnosti této části smlouvy by úroky náležely ve výši dle § 110 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelské úvěru (repo sazba platná v době uzavření smlouvy). K oddělitelnosti ujednání o úroku v úvěrové smlouvě dospěl judikát sp.zn. 29 Cdo 4498/2007, podle něhož neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. Je zde však bohatá pozdější judikatura Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 2464/2020, ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 3811/2019, ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 2884/2019, ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 75/2020, či ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 2834/2020 pracující s neoddělitelností. Nadto k neoddělitelnosti lze uvážit i judikaturu k šikanózním a lichevním smlouvám hodnotícím hrubý nepoměr vzájemných plnění, například NS ČR 30 Cdo 4665/2009, 32 Cdo 1490/2019, I.ÚS 3308/16. Zkoumání zájmu obou stran na ujednaném a neoddělitelnost obsahu, na kterém měla zájem právě silnější strana (na vysokém úroku, ten si prosadila) zastává unijní judikatura, k tomu rozhodnutí Soudního dvora EU, C-377/14 ze dne [datum], Radlingerovi v. [právnická osoba]. o kumulativní zkoumání smluvních ujednání, i kdyby na nich silnější strana později netrvala, co do závaznosti vůči spotřebiteli. To dle soudu více odpovídá nové úpravě oddělitelnosti dle § 576 o.z., oproti staré úpravě v § 41 z.č. 40/1964, ten se zaměřoval jen na formální oddělitelnost, zatímco nová úprava směřuje i k materiálnímu pojetí, hodnotit se má zájem obou stran na sjednání.

22. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

23. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., spotřebitelské smlouvy nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle § 122 odst. 1 písm. b) z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

24. Soud má za prokázané uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o. z. dle povahy stran v režimu spotřebitelského úvěru, že by se úvěr týkal podnikání žalovaného, to ze smlouvy neplyne, úvěr byl bezúčelový, kdy na základě smlouvy o úvěru byla žalovanému přenechána celkem částka ve výši [částka]. Soud však nemá za prokázané ověření úvěruschopnosti žalovaného v době uzavření smlouvy bez důvodných pochybností. Soudu byl doložen žalobkyní sestavený dokument „Výpis o posouzení úvěruschopnosti“ a dokument označený jako „Identifikované příjmy“, z nichž však neplyne, že došlo na ověření, jde pouze o přehled žalobkyně. Dále žalobkyně soudu doložila výpis z bankovního účtu žalovaného za [Anonymizováno] [Anonymizováno], ze kterého vyplývá pouze to, že žalovanému byla za tento měsíc vyplacena mzda ve výši [částka] od společnosti [právnická osoba], [právnická osoba], že žalovanému byla [Anonymizováno] vyplacena [podezřelý výraz] ve výši [částka], a že žalovaný měl velké množství výdajů, a to i na [Anonymizováno]. Na bankovní účet žalovaného bylo za tento měsíc připsáno celkem [částka] a odepsáno celkem [částka]. Již z tohoto výpisu lze mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet poskytovaný úvěr, když z tohoto jednoznačně vyplývá, že žalovaný ve své podstatě veškeré finanční prostředky, které byly na bankovní účet žalovaného připsány vydal. Dále má soud pochybnosti o tom, zda na základě výpisu z bankovního účtu žalovaného za období jednoho měsíce lze činit závěr o pravidelnosti příjmů. Žalobkyně ničeho dalšího k ověření úvěruschopnosti žalovaného nedoložila, a to zejména k výdajům na bydlení, jiným závazkům (ISIR vypovídá o předluženosti, nikoliv o jiných předchozích splácených závazcích). Dle soudu nebyla splněna povinnost ověřit schopnost žadatele o spotřebitelský úvěr splácet poskytovaný úvěr bez důvodných pochybností. Soud proto shledal smlouvu absolutně neplatnou pro neověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností a v souladu s judikaturou a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru přiznal žalobkyni k zaplacení pouze dosud neuhrazenou jistinu úvěru jako rozdíl čerpání [částka] a úhrad [částka], která by jako bezdůvodné obohacení měla být žalobkyni vrácena; ve zbytku došlo k zamítnutí žaloby. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že svůj dluh vůči žalobkyni splnil, že mu povinnost k zaplacení této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti.

25. Důvod neplatnost by soud spatřoval i ve sjednání nepřiměřeného úroku se slabší stranou spotřebitele tak, jak smlouvu prosadil vůči klientovi silnější profesionál v rámci jím připravené smlouvy, věřitel měl zájem právě na takovém sjednání.

26. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), neboť žalovaný v řízení zůstal nečinný a spor o přiměřenou dobu k vrácení rozhoduje soud k návrhu (§ 87 odst. 1 ve spojení s odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).

27. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. když v tomto případě to byl žalovaný, kdo měl ve věci převážný úspěch. Protože mu však žádné náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.