31 C 60/2026

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba]., IČ [IČO] (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne [datum] se žalovaným smlouvu o půjčce č. [hodnota], jejíž součástí jsou Produktové podmínky předchůdkyně žalobkyně. Před poskytnutím úvěru předchůdkyně žalobkyně splnila své zákonné povinnosti, když zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila. Na základě této smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši [částka]. Za poskytnuté prostředky se žalovaný dle Smlouvy zavázal platit úrok ve výši 13,90 % ročně a dále poplatky dle smlouvy a obchodních podmínek předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal hradit poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek dohodnutých ve smlouvě. Žalovaný nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se s hrazením splátek do prodlení. Vzhledem k porušení smluvních podmínek ze strany žalovaného přistoupila předchůdkyně žalobkyně v souladu s Produktovými podmínkami dne [datum] k zesplatnění úvěru. Pohledávka ze smlouvy byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni. Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši [částka], z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši [částka], z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka] a z dlužných poplatků ve výši [částka]. Ani po zaslání předžalobní upomínky žalovaný na předmětnou pohledávku žalobkyni ničeho neuhradil.

2. Podáním ze dne [datum] doplnila žalobkyně žalobu o následující tvrzení o skutkovém stavu věci. Žalobkyně uvedla, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem částku ve výši [částka]. Co se týče dlužných poplatků v celkové výši [částka], tyto jsou tvořeny měsíčními poplatky za pojištění schopnosti splácet varianta B ve výši [částka] dle Smlouvy o půjčce bod 3. a dále poplatkem za výzvu k úhradě dluhu ve výši [částka] ze dne [datum], jenž plyne z čl. 6 bod 6.1. Smlouvy o půjčce. Nakonec žalobkyně uvedla, že při sepisu žaloby došlo k administrativní chybě ve výši běžícího úroku, a proto žalobkyně nadále požaduje po žalovaném zaplacení částky ve výši jistiny [částka], dlužných poplatků ve výši [částka], dále kapitalizovaný úrok od [datum] do [datum] ve výši [částka] a kapitalizovaný úrok z prodlení od [datum] do [datum] ve výši [částka], spolu se smluvním úrokem ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a nákladů řízení.

3. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila. Žalovaný se k výzvě soudu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání nevyjádřil, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Žalovanému byla tato výzva spolu se žalobou doručena náhradním způsobem (§ 49 odst. 4 o.s.ř.).

4. Soud učinil tato skutková zjištění:

5. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. [hodnota] ze dne [datum] a jeho akceptace bylo zjištěno, že došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi osobou podnikající v oboru spotřebitelských úvěrů [právnická osoba]., IČ [IČO] a žalovaným označeným jako fyzická osoba nepodnikající. Předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal úvěr splácet ve formě 60 pravidelných měsíčních splátek ve výši [částka] splatných vždy ke 25. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje dnem [datum], přičemž měsíční splátka zahrnovala také měsíční poplatek za pojištění schopnosti splácet ve výši [částka]. Úvěr měl být žalovanému vyplacen na jeho bankovní účet č. [č. účtu]. Úrok byl sjednán ve výši 13,90 % ročně a RPSN ve výši 14,82 %. Dle čl. 6 bod 6.1. písm. a) smlouvy byla předchůdkyně žalobkyně oprávněna po žalovaném požadovat poplatek ve výši [částka] za odeslanou upomínku k zaplacení dlužné částky s níž je žalovaný v prodlení. Dle čl. 8 bod 8.1. písm. a) ve spojení s bodem 8.2. písm. b) smlouvy byla předchůdkyně žalobkyně oprávněna v případě prodlení žalovaného se splácením pravidelných měsíčních splátek přistoupit k zesplatnění úvěru.

6. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný je rozvedený a bydlí v [Anonymizováno]. Rovněž bylo zjištěno, že deklarované pravidelné čisté měsíční příjmy žalovaného činí [částka], započtený příjem žalovaného činí [částka], deklarované měsíční výdaje na bydlení činí [částka], deklarované měsíční výdaje na živobytí činí [částka] a deklarované měsíční náklady a ostatní činí [částka]. Výsledná platební kapacita žalovaného v době žádosti tak byla stanovena na částku [částka].

7. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že dne [datum] žádal žalovaný úvěr číslo [hodnota] ve výši [částka]. Rovněž bylo zjištěno, jak předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně posuzovala tzv. tvrdá KO kritéria – aktuální dluhy interní i externí, negativní záznamy na black listech, neplatné doklady, existující exekuce; informace z externích úvěrových registrů (BRKI/NRKI/SOLUS) etc. Předchůdkyně žalobkyně provedla kontrolu insolvenčního rejstříku, databáze neplatných dokladů, interního Black listu s výsledkem – bez záznamu; BRKI/NRKI – bez negativního záznamu; SOLUS – nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti etc. Deklarovaný příjem ve výši [částka] předchůdkyně žalobkyně ověřila podle plateb připisovaných na účet žalovaného a započítala příjem ve výši [částka]. Předchůdkyně žalobkyně zohlednila výdaje ve výši [částka], z toho výdaje na splátky půjček [částka], výdaje na bydlení vč. hypotéky a stavebních úvěrů ve výši [částka], výdaje na živobytí ve výši [částka] a ostatní výdaje ve výši [částka]. Podle vyhodnocení předchůdkyni žalobkyně mělo žalovanému zbýt celkem [částka], a tudíž dospěla předchůdkyně žalobkyně k závěru, že žalovaný je poskytovaný úvěr schopen bez důvodných pochybností splácet.

8. Z mimořádného výpisu z účtu č. [č. účtu] za období od [datum] do [datum] vyplývá, že žalovaný za období bezprostředně předcházejícího poskytnutí úvěru měl pravidelný měsíční příjem ze zaměstnání u společnosti [Anonymizováno] o., a že bankovní účet žalovaného vykazoval kladné zůstatky a nevykazoval žádné neobvyklé transakce spojené s hazardem. Rovněž bylo zjištěno, že žalovanému byla na tento účet připsána dne [datum] částka ve výši [částka] s poznámkou „Jednorázové čerpání [Anonymizováno] půjčky“.

9. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. [č. účtu] za říjen 2022 bylo zjištěno, že žalovanému „přišla“ na tento účet dne [datum] mzda ve výši [částka] od společnosti [Anonymizováno] Rovněž bylo zjištěno, že účet žalovaného nevykazoval žádné neobvyklé transakce spojené s hazardem, přičemž počáteční zůstatek činil [částka] a konečný zůstatek činil [částka].

10. Z výpisu [Anonymizováno] Půjčky bylo zjištěno, jak žalovaný úvěr splácel, přičemž žalovaný uhradil splátky v celkové výši [částka]. Dále bylo zjištěno, že ke dni [datum] činila dlužná jistina částku [částka], poplatky částku [částka], úroky částku [částka] a úroky z prodlení částku [částka].

11. Z dokumentu označeného jako „CBL“ bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalovaného v systému BRKI s výsledkem „OK – nebyla nalezena negativní informace“ a v systému AntiFraud s výsledkem „OK – nebyla nalezena negativní informace“.

12. Ze zesplatňujícího dopisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně vyrozuměla žalovaného o zesplatnění celého úvěru k tomuto dni z důvodu prodlení se splácením úvěru. Dle přehledu podacích čísel byl žalovanému tento dopis odeslán dne [datum].

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek vyplývá postoupení pohledávky za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena. Dle podacího archu bylo oznámení odesláno žalovanému dne [datum].

14. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky [částka] s upozorněním na možné soudní vymáhání pohledávky. Dle podacího archu byla výzva žalovanému odeslána dne [datum].

15. Po právní stránce soud posoudil závazkový vztah předchůdkyně žalobkyně a žalovaného jako smlouvu o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též z. s. ú). Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

17. Poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta třetí vložena novelou z. č. 96/2022 Sb. s účinností od [datum]).

18. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

19. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4129/18 ze dne [datum] zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne [datum] (obdobně rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum], CA Consumer Finance proti [jméno FO], rozsudek Okresního soudu [adresa] sp. zn. [spisová značka]): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o. z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu [adresa] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] a Okresního soudu [adresa] sp. zn. OS [adresa] [Anonymizováno] ze dne [datum], a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení. Nadto zákon transponoval unijní směrnici a výklad by jí měl podléhat, k absolutní neplatnosti se vyslovil rozsudek ESD z [datum] C-679/18. Krajský soud v [adresa] vyjádřil ve svém rozsudku č.j. [spisová značka] ze dne [datum] tyto závěry: „V rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z. s. ú.“ Ověření úvěruschopnosti dlužníka dle nálezu Ústavního soudu III. ÚS 4129/18 je požadavek samozřejmý pro platnost smluvního ujednání, i kdyby neplynul ze zákona, odtud se rovněž podává ústavně konformní výklad posuzování úvěruschopnosti, zkoumání je třeba doložit k realizaci práva na soudní ochranu spotřebitele, což odpovídá citovanému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu i ve Sbírce soudních rozhodnutí publikovanému NS ČR 33 Cdo 2178/2018. Soud se proto nedomnívá, že materiální pojetí užité ve skutkově odlišné věci o vydání bezdůvodného obohacení pro tvrzení o neplatnosti spotřebitelského úvěru pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti, ale při jeho dobrovolném splnění, v NS ČR 33 Cdo 1819/2023 ze dne [datum] lze vnímat jako ustálenou judikaturu, nadto v dané byl podán euro konformní výklad rozhodnutí ESD C – 755/22 z [datum], který plně odkázal na potřebu zkoumat doložení úvěruschopnosti věřitelem, tedy na formální pojetí a ochranu spotřebitele spojil i s tím, že i při splnění závazku spotřebitelem lze takovou neplatnost vyslovit, jinak by nedošlo na splnění cílů úpravy a k naplňování dané povinnosti věřiteli.

20. Spotřebitel je dle § 87 odst. 1 věty třetí v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle judikátu NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne [datum] se jedná o zvláštní právní úpravu bezdůvodného obohacení se splatností, která nastane teprve rozhodnutím soudu či dohodou stran, nelze proto přiznat úroky z prodlení, k navrácení je zde pouze poskytnutá jistina.

21. Podle § 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.: Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. V souladu s odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

22. Dle rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne [datum] se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících (nad dva až trojnásobek) obvyklé úrokové sazby bank, oddělitelnost obsahu ujednání je třeba zkoumat i z hlediska okolností uzavření. Dle judikátu NS ČR sp. zn. 33 Cdo 60/2021 v případě oddělitelnosti této části smlouvy by úroky náležely ve výši dle § 110 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelské úvěru (repo sazba platná v době uzavření smlouvy). K oddělitelnosti ujednání o úroku v úvěrové smlouvě dospěl judikát sp. zn. 29 Cdo 4498/2007, podle něhož neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. Je zde však bohatá pozdější judikatura Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 2464/2020, ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 3811/2019, ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 2884/2019, ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 75/2020, či ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 2834/2020 pracující s neoddělitelností. Nadto k neoddělitelnosti lze uvážit i judikaturu k šikanózním a lichevním smlouvám hodnotícím hrubý nepoměr vzájemných plnění, například NS ČR 30 Cdo 4665/2009, 32 Cdo 1490/2019, I.ÚS 3308/16. Zkoumání zájmu obou stran na ujednaném a neoddělitelnost obsahu, na kterém měla zájem právě silnější strana (na vysokém úroku, ten si prosadila) zastává unijní judikatura, k tomu rozhodnutí Soudního dvora EU, C-377/14 ze dne [datum], Radlingerovi v. [právnická osoba]. o kumulativní zkoumání smluvních ujednání, i kdyby na nich silnější strana později netrvala, co do závaznosti vůči spotřebiteli. To dle soudu více odpovídá nové úpravě oddělitelnosti dle § 576 o. z., oproti staré úpravě v § 41 z. č. 40/1964, ten se zaměřoval jen na formální oddělitelnost, zatímco nová úprava směřuje i k materiálnímu pojetí, hodnotit se má zájem obou stran na sjednání.

23. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

24. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

26. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., spotřebitelské smlouvy nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle § 122 odst. 1 písm. b) z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

27. Podle § 122 odst. 1 písm. a) z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru, má poskytovatel úvěru právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu.

28. Další poplatky jako plnění ze smlouvy mohou strany platně sjednat jako smlouvu nepojmenovanou dle ust. § 1746 odst. 2 o. z., ale ani taková ujednání by neměla dle § 1 odst. 2 o. z. porušovat dobré mravy a veřejný pořádek, odporovat zákonu (i ve smyslu jeho obcházení).

29. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva a povinnosti s ní spojená. Podle § 1882 odst. 1 o. z, dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná.

30. Soud má za prokázané uzavření smlouvy o úvěru dle povahy stran v režimu spotřebitelského úvěru ve výši úvěru [částka] s návratností spolu s úrokem ve výši 13,90 % ročně ve splátkách po [částka] měsíčně za dobu 60 měsíců s tím že úvěr byl žalovanému vyplacen na bankovní účet č. [č. účtu] dle uzavřené smlouvy. Prokázáno bylo rovněž postoupení pohledávky na žalobkyni, a tedy nabytí práv k pohledávce dle § 1880 odst. 1 o. z. Soud má za to, že smlouva o úvěru byla uzavřena platně, neboť bylo naplněno ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností, žalovaný měl dostatečný příjem ze zaměstnání ke krytí svých dalších nákladů a nové splátky. Deklarovaný příjem ve výši [částka] předchůdkyně žalobkyně ověřila podle plateb připisovaných na účet žalovaného a započítala příjem ve výši [částka]. Předchůdkyně žalobkyně zohlednila výdaje ve výši [částka], z toho výdaje na splátky půjček [částka], výdaje na bydlení vč. hypotéky a ST. úvěrů ve výši [částka], výdaje na živobytí ve výši [částka] a ostatní výdaje ve výši [částka]. Rozdíl mezi příjmy a výdaji žalovaného vychází na částku [částka], což je částka dostačující k pokrytí splátky nového úvěru, která činila [částka]. Soud byl povinen dle judikatury zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti a má jej za řádné. Úrok byl sjednán v přiměřené výši odpovídající zákonu o spotřebitelském úvěru.

31. Existuje tedy povinnost žalovaného zaplatit žalované částky, k tomu se platně smluvně zavázal, že by došlo k úhradě nebo že by závazek neexistoval, to v řízení prokázáno nebylo, soud to nezjistil z provedeného dokazování a žalovaný dané netvrdil ani nedoložil. Soud proto žalobě zcela vyhověl.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].