Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka] splatných vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje následujícím po právní moci rozsudku, to vše pod ztrátou výhody splátek.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se z titulu postoupené pohledávky domáhala zaplacení částky [částka] a zákonného úroku z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 12 % ročně. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], se [adresa], IČ [IČO] (dále jen „právní předchůdkyně“), uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum]. Předmětem této smlouvy bylo poskytnutí částky [částka]. Žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a čerpal úvěr v celkové výši [částka], který měl být splacen nejpozději dne [datum]. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byl právní předchůdkyní opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne [datum]. Žalovaná částka [částka] se skládá z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka]. Právní předchůdkyně poskytla úvěr prostřednictvím své webové stránky [Anonymizováno], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný zaslal právní předchůdkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Jako variabilní symbol, který identifikoval veškeré vzájemné platby mezi stranami bylo dohodnuto číslo smlouvy. Právní předchůdkyně žalovanému vyplatila úvěr převodem z bankovního účtu právní předchůdkyně na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu]. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] právě na žalobkyni. Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky ze dne [datum].
2. Podáním ze dne [datum] se žalovaný vyjádřil k žalobě. Žalovaný uvedl, že nárok uplatněný žalobkyní neuznává, a to z důvodu pochybností žalovaného o řádném ověření jeho úvěruschopnosti ze strany právní předchůdkyně.
3. Podáním ze dne [datum] doplnil žalovaný své vyjádření k žalobě o následující tvrzení o skutkovém stavu věci. Žalovaný uvedl, že na žalovanou pohledávku uhradil celkem [částka] na poplatcích prodloužení splatnosti. Zároveň žalovaný požádal soud, aby mu bylo umožněno splácet zbylou dlužnou jistinu úvěru formou pravidelných měsíčních splátek po [částka], a to s ohledem na jeho finanční situaci, kdy žalovaný je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání na Úřadu práce.
4. Podáním ze dne [datum] doplnila žalobkyně žalobu o následující tvrzení o skutkovém stavu věci. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie; těmito dokumenty však žalobkyně nedisponuje. Rovněž žalobkyně uvedla, že žalovaný uhradil před podáním žaloby k rukám právní předchůdkyně celkem částku ve výši [částka] na poplatcích za prodloužení splatnosti.
5. K jednání dne [datum] se žalobkyně nedostavila a soud jednal bez její přítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř., žalovaný se dostavil a trval na svých návrzích.
6. Z provedených důkazů byly zjištěny následující skutečnosti o skutkovém stavu věci:
7. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně uzavřela se žalovaným na dálku (dle popisu žaloby) smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru, ve které bylo sjednáno poskytnutí peněžních prostředků ve výši [částka], a to převodem na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky splatit nejpozději do [datum]. Úrok činil 352% ročně. Dále si smluvní strany dohodly, že v případě porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoli část závazku podle smlouvy řádně a včas, byl žalovaný povinen zaplatit právní předchůdkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení.
8. Z dodatků ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] bylo zjištěno, že docházelo postupně k navyšování jistiny úvěru a prodlužovaní data splatnosti. Datum splatnosti byl nově stanoven na den [datum] a jistina úvěru činila nově částku ve výši [částka]. Shodně strany uvedly plnění na poplatcích prodloužení [částka].
9. Z výpisů z bankovního účtu právní předchůdkyně bylo zjištěno, že tato zaslala na bankovní účet žalovaného č. účtu [č. účtu] celkem částku ve výši [částka].
10. Z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. [hodnota] bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem částku ve výši [částka].
11. Z upomínky ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši [částka].
12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení se seznamem postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávku za žalovaným právní předchůdkyně postoupila právě na žalobkyni.
13. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] zaslaným mu doporučeně, přičemž tento dopis zahrnoval i předžalobní upomínku ze dne [datum], v níž byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky [částka]. Dle podacího lístku byl tento dopis žalovanému odeslán dne [datum].
14. K poměrům stran přiměřené doby k plnění byl žalovaný slyšen, od [Anonymizováno] mu vznikl pracovní poměr jako kurýrovi se mzdou [částka], nevlastní jiný cenný majetek, ale je schopen aktuálně při úhradě jiných svých závazků a základních potřeb hradit navrhované splátky. K uzavření smlouvy se vybavil zaškrtnutí souhlasu s připravenou smlouvou žalobkyně.
15. Mezi právní předchůdkyní a žalovaným byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru smlouva o zápůjčce, když žalovanému byly přenechány peněžní prostředky v souladu s ustanovením § 2390 o. z.
16. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.
17. Poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta třetí vložena novelou z. č. 96/2022 Sb. s účinností od [datum]).
18. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
19. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4129/18 ze dne [datum] zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne [datum] (obdobně rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum], CA Consumer Finance proti [jméno FO], rozsudek Okresního soudu [adresa] sp. zn. [spisová značka]): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o. z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu [adresa] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] a Okresního soudu [adresa] sp. zn. OS [adresa] [Anonymizováno] ze dne [datum], a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení. Nadto zákon transponoval unijní směrnici a výklad by jí měl podléhat, k absolutní neplatnosti se vyslovil rozsudek ESD z [datum] C-679/18. Krajský soud v [adresa] vyjádřil ve svém rozsudku č.j. [spisová značka] ze dne [datum] tyto závěry: „V rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z.s.ú.“ Ověření úvěruschopnosti dlužníka dle nálezu Ústavního soudu III. ÚS 4129/18 je požadavek samozřejmý pro platnost smluvního ujednání, i kdyby neplynul ze zákona, odtud se rovněž podává ústavně konformní výklad posuzování úvěruschopnosti, zkoumání je třeba doložit k realizaci práva na soudní ochranu spotřebitele, což odpovídá citovanému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu i ve Sbírce soudních rozhodnutí publikovanému NS ČR 33 Cdo 2178/2018. To je v souladu s eurokonformním výkladem naposledy potvrzeným v odpovědi na rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 1819/2023 ze dne [datum] v ESD C – 755/22 z [datum]. Rozhodnutí ESD plně odkázalo na potřebu zkoumat doložení úvěruschopnosti věřitelem, tedy na formální pojetí a ochranu spotřebitele spojilo s tím, že i při splnění závazku spotřebitelem lze takovou neplatnost vyslovit, jinak by nedošlo na splnění cílů úpravy a k naplňování povinnosti věřiteli.
20. Spotřebitel je dle § 87 odst. 1 věty třetí v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle judikátu NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne [datum] se jedná o zvláštní právní úpravu bezdůvodného obohacení se splatností, která nastane teprve rozhodnutím soudu či dohodou stran, nelze proto přiznat úroky z prodlení, k navrácení je zde pouze poskytnutá jistina.
21. Podle § 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.: Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. V souladu s odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
22. Dle rozhodnutí NS ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne [datum] se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících (nad dva až trojnásobek) obvyklé úrokové sazby bank, oddělitelnost obsahu ujednání je třeba zkoumat i z hlediska okolností uzavření. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 60/2021 v případě oddělitelnosti této části smlouvy by úroky náležely ve výši dle § 110 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelské úvěru (repo sazba platná v době uzavření smlouvy). K oddělitelnosti ujednání o úroku v úvěrové smlouvě dospěl judikát sp.zn. 29 Cdo 4498/2007, podle něhož neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. Je zde však bohatá pozdější judikatura Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 2464/2020, ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 3811/2019, ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 2884/2019, ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 75/2020, či ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 2834/2020 pracující s neoddělitelností. Nadto k neoddělitelnosti lze uvážit i judikaturu k šikanózním a lichevním smlouvám hodnotícím hrubý nepoměr vzájemných plnění, například NS ČR 30 Cdo 4665/2009, 32 Cdo 1490/2019, I.ÚS 3308/16. Zkoumání zájmu obou stran na ujednaném a neoddělitelnost obsahu, na kterém měla zájem právě silnější strana (na vysokém úroku, ten si prosadila) zastává unijní judikatura, k tomu rozhodnutí Soudního dvora EU, C-377/14 ze dne [datum], Radlingerovi v. [právnická osoba]. o kumulativní zkoumání smluvních ujednání, i kdyby na nich silnější strana později netrvala, co do závaznosti vůči spotřebiteli. To dle soudu více odpovídá nové úpravě oddělitelnosti dle § 576 o.z., oproti staré úpravě v § 41 z.č. 40/1964, ten se zaměřoval jen na formální oddělitelnost, zatímco nová úprava směřuje i k materiálnímu pojetí, hodnotit se má zájem obou stran na sjednání.
23. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
24. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
25. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 122 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než [částka] a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše [částka]. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla [hodnota] a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však [částka] (§ 122 odst. 3 cit. zákona).
26. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.
27. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., spotřebitelské smlouvy nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle § 122 odst. 1 písm. b) z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.
28. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva a povinnosti s ní spojená. Podle § 1882 odst. 1 o. z, dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná.
29. Soud má za prokázané postoupení pohledávky na žalobkyni a poskytnutí částky [částka] žalovanému právní předchůdkyní, kde původním titulem byla smlouva o zápůjčce uzavřená v režimu spotřebitelského úvěru. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný uhradil na podkladě smlouvy o úvěru pro uzavření dodatků o prodloužení splatnosti poplatky v celkové výši [částka]. Protože však ničeho nebylo doloženo ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nelze mít smlouvu ani dodatky z ní vzešlé dle judikatury za platnou a je možné přiznat jen dosud nezaplacenou jistinu, zde [částka], jako zákonem o spotřebitelském úvěru předpokládané bezdůvodné obohacení žalovaného. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že svůj dluh vůči žalobkyni splnil, že mu povinnost k zaplacení celkové dlužné částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud tedy přiznal jistinu [částka] a ve zbytku žalobu zamítl.
30. Žalovaný požádal soud, aby mu bylo umožněno splácet zbylou dlužnou jistinu úvěru formou pravidelných měsíčních splátek po [částka], a to s ohledem na jeho finanční situaci, kdy žalovaný je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání na Úřadu práce. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku [částka] v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka] splatných vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje následujícím po právní moci rozsudku, to vše pod ztrátou výhody splátek. Jedná se o lhůtu přiměřenou aktuálním možnostem žalovaného plnit. Kdyby soud nehledal neplatnost pro neprokázání povinnosti předchůdce žalobkyně řádně ověřit úvěruschopnost žalovaného, měl by smlouvu neplatnou i pro nepřiměřený úrok, pro poškozující ujednání slabšího strany klienta, přitom na takovém prosazení měl věřitel zájem, prosadil je v připraveném textu.
31. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když právo na náhradu nákladů řízení by měl mít žalovaný, který měl převážný úspěch ve věci vůči žalobkyni. Tomu však v řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.