Výrok
I. Vyživovací povinnost žalobce [jméno FO] vůči žalovanému [Jméno žalovaného] se k [datum] zrušuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] domáhal zrušení vyživovací povinnosti vůči žalovanému ke dni [datum]. Uvedl, že žalovaný od září 2025 již není studentem. Byl žákem 4. ročníku Střední školy strojní, stavební a dopravní v Liberci, avšak neprospěl, nebyl připuštěn k opravným zkouškám a nemohl tak konat maturitní zkoušku. Má za to, že žalovaný je schopen se sám živit, a proto navrhuje, aby soud jeho vyživovací povinnost zrušil.
2. Žalovaný ve svém písemném vyjádření uvedl, že se zrušením vyživovací povinnosti souhlasí, již nestuduje a je zaměstnán na poloviční úvazek, přičemž takto pracuje od září 2025.
3. Z rodného listu bylo zjištěno, že [Jméno žalovaného], nar. [Datum narození žalovaného], je synem [jméno FO], nar. [Datum narození žalobce], a [jméno FO], nar. [datum]. Rodný list byl vystaven [Anonymizováno] úřadem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] dne [datum].
4. Z usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo zjištěno, že soud schválil smír uzavřený mezi účastníky řízení ve věci výživného na zletilé dítě, na jehož základě se [Jméno žalobce] zavázal přispívat na výživu [Jméno žalovaného] částkou [částka] měsíčně, počínaje dnem [datum], vždy do 15. dne v měsíci k rukám žalobce.
5. Ze sdělení sřední školy Střední školy strojní, stavební a dopravní v Liberci bylo zjištěno, že žalovaný ukončil studium ke dni [datum], nedokončil 4. ročník a nevykonal maturitní zkoušku.
6. Podle § 910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.
7. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit.
8. Základním a obecným předpokladem trvání vyživovací povinnosti rodičů vůči dětem je stav jejich odkázanosti na výživu, tedy neschopnost samostatně uspokojovat všechny své životní potřeby, ať již vlastní prací či ze svého majetku. Vyživovací povinnost rodičů vůči zletilým dětem trvá pouze po dobu, kdy dítě není schopno se samo živit. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že v projednávané věci tato podmínka ke dni [datum] již splněna nebyla. Bylo prokázáno, že žalovaný ukončil studium ke dni [datum], [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno] střední školy a [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], čímž zanikla jeho soustavná příprava na budoucí povolání. Současně z jeho výpovědi vyplynulo, že od [Anonymizováno] [Anonymizováno] je zaměstnán, a to na poloviční pracovní úvazek, přičemž tuto skutečnost sám potvrdil a se zrušením vyživovací povinnosti souhlasil. Soud má za prokázané, že žalovaný je plně svéprávný, výdělečně činný a objektivně schopen zajistit si vlastními silami prostředky k uspokojení svých životních potřeb. Nejedná se tak o stav přechodný či nahodilý, nýbrž o situaci, kdy žalovaný vstoupil do pracovního procesu a již není odkázán na výživu ze strany žalobce. Za této situace soud uzavřel, že podmínky pro další trvání vyživovací povinnosti žalobce vůči žalovanému nejsou splněny, a proto byla vyživovací povinnost stanovená shora citovaným rozsudkem zrušena s účinností od [datum].
9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, kdy úspěšný žalobce by měl nárok na náhradu nákladů řízení. V řízení mu však žádné náklady nevznikly, když řízení je osvobozeno od soudního poplatku a žádné náklady v souvislosti s řízením netvrdil. Soud proto uzavřel, že žádnému z účastníku není náhrada nákladů přiznána.