Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 16.9.2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 899 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalované finanční prostředky ve výši 11 000 Kč. Žalovaná měla zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 5 280 Kč, a to ve 3 splátkách s tím, že poslední splátka měla být uhrazena dne 19.9.2023. Žalovaná však zápůjčku nevrátila, neuhradila ničeho a žalobkyně se tak domáhá zaplacení jistiny, poplatku, nákladů spojených s uplatněním pohledávky a smluvní pokuty.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná.
3. Protože věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně se zmíněným postupem souhlasila již v žalobě, žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, a proto je její souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení předpokládán.
4. Ze smlouvy o úvěru zápůjčce bylo zjištěno, že dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 11 000 Kč za poplatek ve výši 5 280 Kč a žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku spolu s poplatkem ve třech splátkách po 5 427 Kč.
5. Z výpisu z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že dne 13.7.2023 byla na účet č. [č. účtu] odeslána platba ve výši 11 000 Kč. K výpisu z účtu č. [č. účtu] bylo zjištěno, že tento je veden na jméno žalované. Tím bylo prokázáno poskytnutí zápůjčky žalované.
6. Z dopisů žalobkyně žalované ze dne 16.8.2023, 27.8.2023, 15.9.2023, 24.9.2023 bylo zjištěno, že žalovaná byla o dlužné splátky upomínána.
7. Z oznámení o zesplatnění ze dne 18.1.2022 bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno, že dluh se stal v důsledku prodlení žalované se splácením splatným v celém rozsahu.
8. Z výzvy ze dne 22.7.2024 bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby zástupcem žalobkyně vyzývána k úhradě dlužné částky.
9. Ze všeobecných obchodních podmínek nebyly zjištěny žádné rozhodné skutečnosti.
10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.
11. Mezi žalobkyni a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 a násl. o.z., zároveň na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“), neboť žalovaná při uzavírá smlouvy měla postavení spotřebitele.
12. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 75 z.s.ú. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
14. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tíží důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalované (resp. její právní předchůdkyně). Žalobkyně k písemné výzvě soudu, aby doplnila žalobu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované, soudu sdělila, že žalobu doplňovat nebude, a to s vědomím, že v takovém případě soud zhodnotí uzavřenou smlouvu jako neplatnou.
15. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v žalobě neuvedla žádná tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované a na písemnou výzvu soudu sdělila, že žalobu doplňovat nebude, soud dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalované nebyla nijak zkoumána, a proto hodnotí uzavřenou smlouvou o úvěru jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú.
16. Podle § 87 odst. 1 věty třetí spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z.s.ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům Věřitel tak má právo na vrácení toliko nesplacené jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnost, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na případné zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vznikne teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 z.s.ú. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Ke stanovení doby splatnosti ohledně nesplacené části jistiny nedošlo ani dohodou účastníků, ani rozhodnutím soudu, neboť žádný z účastníků tyto skutečnosti netvrdil. Pakliže ke stanovení doby, kdy má být jistina doplacena, zatím nedošlo, nemůže být žalovaný v prodlení a žalobkyni proto doposud nenáleží ani zákonné úroky z prodlení.
17. V řízení bylo prokázáno vyplacení částky 11 000 Kč, kterou žalovaná nevrátila, co do této částky proto bylo žalobě vyhověno, neboť bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že tuto částku žalobkyni zaplatila, což však neučinila. Ve zbylém rozsahu byla žaloba s odkazem na výše uvedené důvody zamítnuta.
18. Lhůta k plnění byla stanovena jako obecná lhůta dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).
19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když oba účastníci měli v řízení úspěch zhruba stejný (soud kapitalizoval příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku), a proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.