Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

92 C 38/2024

Soud: Okresní soud v LiberciDatum rozhodnutí: 22. 7. 2024Č. j.: 92 C 38/2024-67Samosoudce: Mgr. Ivana ŠtěpánováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 28. 8. 2024Předmět řízení: <nezadán>ECLI:CZ:OSLI:2024:92.C.38.2024.1
postoupení pohledávkysmlouva nájemnísmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 19. 11. 2026 máme 605 157 z 615 941 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (23) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 650 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 8.12.2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 23 911,64 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 18 530,73 Kč od 4.3.2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně a úrok ve výši 24,12 % ročně z částky 15 971,98 Kč od 22.2.2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba]. (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne [datum] s žalovanou smlouvu o úvěru [Anonymizováno], na základě které poskytla žalované finanční prostředky ve výši 17 000 Kč. Žalovaná měla úvěr splácet ve 48 měsíčních splátkách po 1 135 Kč, žalovaná se však dostala se splácením úvěru do prodlení, když uhradila pouze částku 11 350 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], účinnou dne [datum], pak došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Protože se k nařízenému jednání nedostavila, soud postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v její nepřítomnosti.

3. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ve spojení s výpisy z registru právní předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou smlouvou, na základě které se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 17 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit celkem částku 47 808 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 1 135 Kč. Z přílohy 1 k této smlouvě bylo zjištěno, že žalovaná si ujednala i pojištění schopnosti splácet úvěr, a to s měsíčním pojistným ve vši 139 Kč. Z dodatku č. [hodnota] k této smlouvě bylo zjištěno, že si smluvní strany ujednaly způsob, jakým bude smlouva na dálku uzavřena.

4. U oznámení o schválení úvěru ze dne 20.1.2022 bylo zjištěno, že žalované bylo písemně oznámeno schválení úvěru ve výši 17 000 Kč.

5. Z elektronického výpisu z účtu č. [č. účtu] bylo zjištěno, že dne 19.1.2022 byla z tohoto účtu odepsána částka 17 000 Kč ve prospěch účtu č. [č. účtu].

6. Z transakční historie bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje úhradu celkem [hodnota] splátek po 1 135 Kč.

7. Z prohlášení o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalované právní předchůdkyní žalobkyně oznámeno.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] ve spojení s poštovním podacím lístkem bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno i žalobkyní.

10. Z listiny označené jako Hodnocení klienta bylo zjištěno, že právní předchůdkyně v rámci posuzování úvěruschopnosti žalované kalkulovala s tím, že žalovaná má příjem ze zaměstnání v průměrné výši 15 802 Kč měsíčně, životní minimum činí částku 3 860 Kč, náklady na bydlení činí částku 3 384 Kč, žalovaná splácí jiný úvěr se splátkou 937 Kč, rezerva tedy činí částku 6 621 Kč.

11. Z výpisu z účtu č. [č. účtu] bylo zjištěno, že na tento účet byla dne 13.8.2021 připsána mzda ve výši [částka], dne 14.9.2021 mzda ve výši [částka], dne 13.10.2021 mzda ve výši [částka], dne 14.12.2021 mzda ve výši [částka] a dne 13.1.2022 mzda ve výši [částka].

12. Z výpisu z registru SOLUS bylo zjištěno, že u žalované nebyl dne 18.1.2022 evidován žádný záznam.

13. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací bylo zjištěno, že žalovaná dosáhla score 285, což odpovídá nízkým bodům, s čímž je spojeno vyšší riziko, úvěr je v takovém případě výrazněji limitován výší vyplacené částky nebo je zamítán.

14. Z předžalobní výzvy bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby o dlužnou částku upomínána.

15. Z ostatních důkazů nebyly zjištěny žádné rozhodné skutečnosti.

16. Výpis z účtu č. [č. účtu], kterým žalobkyně chtěla prokázat poskytnutí úvěru, k důkazu proveden nebyl, neboť poskytnutí úvěru bylo prokázáno výše uvedenými důkazy, a proto byl tento důkaz nadbytečným.

17. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy uzavřela se žalovanou smlouvu, na základě které žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč, žalovaná však dosud vrátila pouze částku 11 350 Kč.

18. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

19. Žalobkyně je věřitelem pohledávky uplatněné v tomto řízení na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřené dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“).

20. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o.z., zároveň na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“), neboť žalovaná při uzavírá smlouvy měla postavení spotřebitele.

21. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle § 75 z.s.ú. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

23. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tíží důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalované (resp. její právní předchůdkyně). Žalobkyně však ani přes výzvu dle § 118a odst. 3 o.s.ř. soudu nepředložila důkazy prokazující, že by její právní předchůdkyně před právním jednáním směřujícím k uzavření smlouvy se žalovanou řádně posoudila úvěruschopnost žalované, resp. jí důkazy předložené důkazy jsou pro závěr o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedostačující. Příjmy žalované prokázány byly, avšak prokázaný příjem za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy byl pouze zhruba 15 000 Kč, což je příjem velmi nízký. Výdaje žalované nebyly prokázány nijak, žádný doklad o výši úhrad spojených s bydlením apod. žalobkyně k dispozici neměla, žalobkyně (právní předchůdkyně) vycházela pouze z tvrzení žalované. Bylo přitom opakovaně judikováno, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, tedy věřitel musí aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka, nikoli se spokojit pouze s ničím nedoloženými prohlášeními (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 1.4.2015 č.j. 1 As 30/2015-39). V opačném případě věřitel nejedná s odbornou péčí, neboť předpokladem odborné péče je ověření údajů, které dlužník věřiteli poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9.2.2023 sp. zn. 33 Cdo 2981/2022). Nad to žalovaná i s takto nízkým příjmem již jeden úvěr splácela, což rovněž nesvědčí o vysoké bonitě žalované.

24. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Uvedené ustanovení ve znění účinném do 28.5.2022 obsahovalo další větu, kterou bylo stanoveno, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Čistě jazykový výklad směřoval k tomu, že jde o neplatnost relativní, kterou musí dlužník namítnout, k čemuž mu byla stanovena tříletá promlčecí lhůta. Ustanovení o tom, že k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu, tedy že poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 z.s.ú. je stíháno absolutní neplatností, bylo do z.s.ú. vloženo až na základě novely zákona č. 96/2022 Sb., kterou byly implementovány předpisy EU. Absolutní neplatnost smluv uzavřených za účinnosti z.s.ú. před 29.5.2022 však je dovozována judikaturně, zejména jde o rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C-679/18 ze dne 5.3.2020, kterým bylo judikováno, že soudy mají z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 směrnice č. 2008/48/ES, tedy povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a následně z toho vyvodit důsledky vyplývající z vnitrostátního práva. Závěry Soudního dvora se již promítají do rozhodovací praxe českých soudů, konkrétně jde například o rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 8.2.2022 sp. zn. 22 Co 244/2021 nebo rozhodnutí stejného soudu ze dne 20.5.2021 sp. zn. 27 Co 38/2021. Ostatně na posuzovaný případ lze vztáhnout i závěry Ústavního soudu v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019, tedy že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod.

25. V posuzované případě se žalobkyně resp. její právní předchůdkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované spokojila s pouhými prohlášeními žalované ohledně jejích výdajů, aniž by si tyto skutečnosti jakkoli prověřila. Požadavek na to, aby si žalobkyně resp. její právní předchůdkyně vyžádala například nájemní smlouvu nebo inkaso (SIPO), ze kterých by bylo možné prověřit alespoň výdaje na bydlení, přitom není nijak přemrštěný. Stejně tak si žalobkyně resp. její právní předchůdkyně mohla od žalované vyžádat doklady týkající se již existující půjčky, kterou měla žalovaná splácet. Soud tak uzavírá, že žalobkyně resp. její právní předchůdkyně neposuzovala poměry žalované tak, jak vyžadují zmíněná ustanovení z.s.ú., když zcela rezignovala na prověření možných výdajů žalované. Soud proto hodnotí uzavřenou smlouvou o úvěru jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú.

26. Podle § 87 odst. 1 věty třetí spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z.s.ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům Věřitel tak má právo na vrácení toliko nesplacené jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnost, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na případné zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vznikne teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 z.s.ú. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Ke stanovení doby splatnosti ohledně nesplacené části jistiny nedošlo ani dohodou účastníků, ani rozhodnutím soudu, neboť žádný z účastníků tyto skutečnosti netvrdil. Pakliže ke stanovení doby, kdy má být jistina doplacena, zatím nedošlo, nemůže být žalovaná v prodlení a žalobkyni proto doposud nenáleží ani zákonné úroky z prodlení.

27. V řízení bylo prokázáno vyplacení částky 17 000 Kč a vrácení částky 11 350 Kč, co do rozdílu těchto částek, tedy co do částky 5 650 Kč, představující nesplacenou část jistiny, bylo proto žalobě vyhověno, neboť bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že tuto částku žalobkyni zaplatila, což však neučinila. Ve zbylém rozsahu byla žaloba s odkazem na výše uvedené důvody zamítnuta.

28. Lhůta k plnění byla stanovena jako obecná lhůta dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).

29. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaná měla v řízení větší úspěch a měla by tak právo na náhradu nákladů řízení v poměru svého úspěchu. Protože však žalované žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací