Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 610,74 Kč k rukám zástupce žalobkyně [Jméno Zástupce], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 12 000 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba].[IČO] IČO, ) uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem a dalšími poplatky nejpozději do 15 dnů od jeho poskytnutí. Úvěr byl žalovanému poskytnut [datum], avšak žalovaný ve sjednané lhůtě ničeho neuhradil. K zaplacení nedošlo ani na základě předžalobní výzvy zástupce žalobkyně. Po zahájení řízení žalobkyně vzala žalobu zčásti zpět s tím, že žádá po žalovaném zaplacení poskytnuté částky 12 000 Kč jako bezdůvodného obohacení.
2. Soud ve věci vydal platební rozkaz, který se nepodařilo žalovanému doručit a byl proto zrušen. Soud poté ve věci postupoval dle ust. § 115a o.s.ř..
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovanému byla poskytnuta částka 12 000 Kč, když tuto částku právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru vyplatil na účet žalovaného vedený u [banka]., číslo účtu [číslo] dne [datum]. Ve věci byla předložena smlouva o spotřebitelském úvěru, která měla být podkladem pro vyplacení částky 12 000 Kč žalovanému. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku/ ze [datum]. Ze zprávy [banka]. vyplývá, že částka 12 000 Kč byla připsána na účet žalovaného dne [datum]. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
5. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení vyplývá ze zjištění, že pohledávka vůči žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, (dříve [právnická osoba]) dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], následně byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na společnost [právnická osoba], která ji poté smlouvou ze dne [datum] postoupila na žalobkyni /viz smlouvy o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek/.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
10. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
11. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Pokud jde o dlužnou jistinu úvěru ve výši 12 000 Kč, soud s ohledem na zásadu hospodárnosti blíže nezkoumal platnost předmětné úvěrové smlouvy. V daném případě žalobkyně výslovně uvádí, že nedisponuje žádnými důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru a současně v průběhu řízení přistoupila k částečnému zpětvzetí žaloby s tím, že dále požaduje pouze nárok, který by ji náležel z titulu bezdůvodného obohacení.
16. Soud proto v tomto konkrétním případě blíže nezkoumal, zda byla řádně před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného a zdali tak byla smlouva uzavřena platně či neplatně, neboť v obou případech by výsledek sporu byl zcela totožný – žalobkyni by byl přiznán nárok na zaplacení částky ve výši 12 000 Kč odpovídající poskytnuté jistině úvěru, která byla žalovanému vyplacena na bankovní účet, když nebylo prokázáno, že by žalovaný na tento svůj závazek do dnešního dne něčeho uhradil. Soud shledal nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 12 000 Kč důvodným, když bylo prokázáno, že žalovaný tuto částku od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku a přiznal žalobkyni částku ve výši 12 000 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.
17. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v této věci činí 2 252 Kč. Účelně vynaložené náklady žalobkyně spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč; odměně za právní zastoupení a náhradě režijních výloh právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby z tarifní hodnoty 12 000 Kč po 300 Kč (ust. § 14b odst. 1 písm. c) vyhl. 177/199 Sb., advokátní tarif,) za úkony právní služby sestávající z odměny právního zástupce za převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb), předžalobní výzvu se základním skutkovým a právním rozborem (§ 11 odst. 1 písm. d) vyhl. 177/1996 Sb.), sepsání žaloby ( § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. 177/1996 Sb.) a k nim příslušejících tří režijních paušálů v částce 300 Kč (3 x 100 Kč) dle ust. § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb.. Žalobkyni rovněž náleží náhrada 21 % DPH ve výši 252 Kč, neboť její právní zástupce doložil, že je plátcem DPH. Při určení úspěchu a neúspěchu soud vycházel z toho, že celkově byla požadována částka ve výši 18 880 Kč, přičemž žalobkyně byla úspěšná pro částku 12 000 Kč a vznikl jí proto nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 27,12 % účelně vynaložených nákladů v částce 610,74 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.).
18. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.