Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 000 Kč od 15. 5. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 9 872,93 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 8 158,88 Kč od 7. 12. 2024 do 14. 5. 2025, z částky 158,88 Kč od 15. 5. 2025 do zaplacení, částky 99,36 Kč, zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit státu – České republice doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, na účet Okresního soudu v Lounech.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou a jejím doplněním domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 972,29 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota] dne [datum], na základě které byla žalované poskytnut spotřebitelský úvěr až do výše 10 200 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky s příslušenstvím vrátit dle čl. VI a čl. VII Smlouvy v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 Smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek, první splátka byla splatná dne 6. 9. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 28. 1. 2026. Žalovaná nesplácela a úvěr byl vypovězen, o tom byla žalovaná informovaná emailem ze dne 6. 12. 2024, k výpovědi došlo téhož dne. Částka ve výši 17 872,93 Kč se skládá z jistiny 7 999,97 Kč, poplatku za vyplacení úvěru 158,91 Kč, smluvního úroku 9 714,05 Kč. Žalovaný se dle čl. VII odst. 2 a čl. VI Smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Žalovaný se dle čl. VII odst. 3 a čl. VI Smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 1,02 % denně z nesplacené části jistiny. Žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu ve výši 99,36 Kč za prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za období od 7. 9. 2024 do 6. 12. 2024. Žalobkyně prověřovala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalované. Žalovaná čerpala úvěr na účet č. [č. účtu] pod VS [var. symbol], dne [datum] ve výši 8 000 Kč. Žalovaná uhradila ničeho. Pokud by soud nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jejíž bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena a žalovaná se takto bezdůvodně na úkor žalobkyně obohatila.
2. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum]. K jednání se žalobkyně nedostavila a svoji neúčast řádně omluvila. Žalovaná se k jednání nedostavila, ač jí dne 19. 9. 2025 bylo doručeno předvolání k jednání na adresu jeho bydliště uvedenou v evidenci obyvatel uložením. Žalovaná svoji neúčast nijak neomluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. na základě listinných důkazů, které k posouzení věci považoval za postačující.
3. Z listin má soud za doložené, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala žalované na její účet částku ve výši 8 000 Kč dne [datum], což bylo potvrzeno zprávou [banka]. Dle výpisu o posouzení úvěruschopnosti činila výše čistého příjmu uvedeného žalovanou [hodnota] Kč, výše ověřeného čistého příjmu žalované [hodnota] Kč, výše výdajů na bydlení [hodnota] Kč, další nezbytné výdaje 0 Kč, ostatní zbytné výdaje [hodnota] Kč, vypočítané minimální výdaje [hodnota] Kč. Žalobkyně dále předložila listinu nazvanou identifikované příjmy, dle které výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí [hodnota] Kč. Dle výzvy k úhradě ze dne 8. 5. 2025 včetně podacího lístku z téhož dne byla žalovaná před podáním žaloby upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně a vyzvána k zaplacení. Z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by před poskytnutím úvěru byly doloženy tvrzené příjmy a výdaje žalované. Z informací získaných od žalované bez předložení dokladů vztahující se k posouzení tvrzených příjmů a výdajů žalované, nelze dospět k závěru o její schopnosti úvěr řádně splácet.
4. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Prověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyní dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, existovaly zde důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet (§ 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Úvěrová smlouva je v takovém případě neplatná absolutně v souladu s ustálenou judikaturou k zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (§ 87), která vychází z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Žalobkyně má v takovém případě jen nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku.
5. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobkyní tvrzená částka ve výši 8 000 Kč byla žalované poskytnuta, byla připsána na její účet, žalovaná nevrátila ničeho. Soud shledal na straně žalované bezdůvodné obohacení ve výši 8 000 Kč. V řízení nebyl prokázán spor o možnost žalované dlužnou částku zaplatit. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení a uložil žalované povinnost k zaplacení částky 8 000 Kč s zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne 15. 5. 2025, když výzva k úhradě byla předána k poštovní přepravě dne 8. 5. 2025, žalovaná se dostala do prodlení dle ustanovení § 573 občanského zákoníku dne 15. 5. 2025. V řízení pak nebylo prokázáno jiné datum, kdy výzva došla žalované. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.
6. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). V daném případě byla převážně úspěšným účastníkem žalovaná a náleželo by jí tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
7. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.
8. Žalobkyně zaplatila z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 800 Kč, návrh nebyl soudem povolen, věc byla převedena z aplikace CEPR do sporného řízení, důsledně tomu je žalobkyně povinna doplatit část soudního poplatku ve výši 200 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, na účet Okresního soudu v Lounech.