Výrok
I. Žaloba se v části, v níž žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 4 522 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 269,60 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 656,07 Kč, zákonného úroku z prodlení ročně z částky 6 672,13 Kč od 28. 9. 2023 do 1. 11. 2024 a z částky 272,13 Kč od 2. 11. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 29,49 % ročně z částky 6 672,13 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 400 Kč od 2. 11. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalované domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 10 922 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], IČ: [IČO], se sídlem [adresa] dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli úrok ve výši 29,49 % ročně. Poskytnutou částku a kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 677 Kč (úrok 29,48 % p.a.), částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, částku za službu komfortního splácení ve výši 505 Kč se zavázala zaplatit v 52 hotovostních týdenních splátkách po 236 Kč do 28. 11. 2022. Žalovaná uhradila celkem 600 Kč a poskytla poslední splátku dne 14. 2. 2022. Ke dni 18. 6. 2022 činila dlužná jistina 6 672,13 Kč a dlužný poplatek 4 249,87 Kč. Původní věřitel postoupil pohledávky za žalovanou žalobkyni postupní smlouvou ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 10 922 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 6 672,13 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 4 249,87 Kč; kapitalizovaných úroků ve výši 1 656,07 Kč; kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 269,60 Kč,; úroků ve výši 29,49 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 672,13 Kč od 28.09.2023 do zaplacení; úroků z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6.672,13 Kč od 28.09.2023 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 1 656,07 Kč žalobkyně uvedla, že se jedná o úrok ve výši 29,49 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 6 672,13 Kč od 29.11.2022, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 27.9.2023. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 1 269,60 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 6 672,13 Kč od 22.2.2022, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou do 27.9.2023. Žalovaná byla naposledy vyzvána k zaplacení předžalobní výzvou zástupce žalobkyně. Před poskytnutím úvěru poskytovatel úvěru ověřoval schopnost žalované úvěr splatit na základě informací získaných od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Posouzení úvěruschopnosti žalované vedlo k závěru, že příjem, který žalovaná deklarovala ve výši [hodnota] Kč jako příjem z dávek státní sociální podpory s přihlédnutím k ostatním příjmům ve výši [hodnota] Kč je dostatečný pro poskytnutí úvěru. Žalobkyně nemá k dispozici doklady k prověřování úvěruschopnosti, když tyto se předkládají pouze při uzavírání smlouvy.
2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti žalované, která se z jednání neomluvila.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] č. [hodnota], soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 7000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy a žalovaná se zavázala poskytnutou částku včetně částky 3 682 Kč splatit v 57 sedmidenních splátkách po 236 Kč, s tím, že poslední splátka činí 206 Kč. Sjednaný úrok činil 44 % p.a. po celou dobu trvání smlouvy. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit včetně plateb za doplňkové pojištění ve výši 1 560 Kč částku 12 242 Kč. Smlouva byla podepsána oběma smluvními stranami dne [datum]. Dle zákaznické karty sdělila žalovaná poskytovateli úvěru, že je na mateřské/rodičovské dovolené, vyživuje f8 osob, má příjem ve výši [hodnota] Kč a [hodnota] Kč a doložila rozhodnutí o přiznání dávky. Měsíční výdaje odhadla částkou [hodnota] Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], soupisu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek z [datum] vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalované. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná uhradila částku 600 Kč. Dopisem ze dne 15. 2. 2024 byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně a vyzvána k zaplacení plnění z úvěrové smlouvy do 1. 3. 2024.
4. Mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, jejichž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). Na uvedenou smlouvu se vztahují též ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Původní věřitel prověřoval pouze některé tvrzené příjmy žalované (rozhodnutím Úřadu práce), doklady však nemá k dispozici a nemohly být soudem ověřeny. Celkové výdaje v nízké výši 10 000 Kč vzbuzují pochybnost o reálnosti těchto výdajů, a to i s ohledem na počet vyživovaných osob (žalovaná uvedla 8 vyživovaných osob). Z jiných zdrojů nebyla úvěruschopnost prověřována. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 tento soud uvedl, že údaje o životním minimu musí poskytovatel porovnat s od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Původní věřitel jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná. Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalovaná čerpala částku 7 000 Kč a na její dluh byla zaplacena celkem částka 600 Kč, výše bezdůvodného obohacení činí 6 400 Kč. Úroky z prodlení soud přiznal od 2. 11. 2024 ve vazbě na doručení žaloby soudem, když v řízení nebyl předložen žádný důkaz o tom, že by žalovaná byla vyzývána před podáním žaloby k vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.
5. Lhůtu k plnění soud určil dle ustanovení § 160 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.
6. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Po porovnání míry úspěchu a neúspěchu každého z účastníků, soud ve smyslu citovaného ustanovení nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z nich, když tuto shledal srovnatelnou.