Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 9. 10. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 4 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ročně z částky 14 000 Kč od 21. 3. 2024 do 8. 10. 2024 a z částky 4 000 Kč od 9. 10. 2024 do zaplacení, a částky 1 950 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu – České republice doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, na účet Okresního soudu v Lounech.
Odůvodnění
1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu dne [datum] žalobu, kterou se po žalované domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a částky 1 950 Kč. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou prostřednictvím sítě internet smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované ve dnech 16. 11. 2023 a 1. 12. 2023 poskytnut úvěr v celkové výši 10 000 Kč bankovním převodem na účet žalované č. [č. účtu]. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, žalovaná měla zaplatit každý měsíc úrok ve výši 40 % měsíčně přirostlý za uplynulé období, a to nejpozději k 16. dni v měsíci. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 10 000 Kč, úrok v kapitalizované výši 4 000 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení, tj. od 21. 3. 2024 do 2. 10. 2024 ve výši 1 950 Kč.
2. Soud věc projednal bez přítomnosti žalobkyně, která svoji neúčast omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. K jednání nařízenému na den [datum] se žalovaná bez omluvy nedostavila, ač jí předvolání k jednání bylo doručeno do vlastních rukou s žalobou dne 14. 4. 2025. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků, přičemž při rozhodování vycházel ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. z listinných důkazů založených ve spise, které pro posouzení věci shledal postačující.
3. Žalobkyně předložila smlouvu o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], kopie osobních dokladů žalované, report, potvrzení o platbě, oznámení o zesplatnění z 17. 3. 2024, předžalobní upomínku z 2. 10. 2024 včetně podacího lístku.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaná uzavřela s žalobkyní prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec až do výše 20 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Z obsahu smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalované z předložené kopie občanského a řidičského průkazu a ověřením jejího bankovního účtu /viz smlouva o úvěru, fotokopie dokladů občanského a řidičského průkazu, potvrzení o platbě z 16. 11. 2023 a potvrzení o platbě z 1. 12. 2023/. Dle dokladu o vyplacení úvěru a zprávy [právnická osoba]. ze dne [datum] žalovaná úvěr čerpala ve výši 10 000 Kč, avšak svůj dluh neuhradila řádně a včas. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou ze dne 2. 10. 2024 podanou k poštovní přepravě dle podacího lístku dne téhož dne. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.
5. Při zkoumání úvěruschopnosti před uzavřením předmětné smlouvy vycházela žalobkyně z přehledu transakcí na bankovním účtu žalované (report) za dobu od 19. 6. 2023 do 15. 11. 2023. Z přehledu transakcí je patrno, že žalovaná hospodařila s pomocí úvěrů poskytovaných společnostmi [právnická osoba]., [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba]. Její příjmy spočívaly v příjmech od Úřadu práce (peněžitá pomoc v mateřství). Z žádného důkazu není patrno, že by se žalobkyně jako poskytovatel úvěru zabývala výdaji žalobkyně, popř. jinými jejími závazky, ač o těchto měla povědomost.
6. Pokud pak jde o tvrzení, že žalobkyně provedla lustraci žalované ve veřejně dostupných databází, ISIR, CEE, CRKI a BRKI, tyto skutečnosti nebyly prokázány, neboť žalobkyně k jejich prokázání nenavrhla žádné důkazy a vzhledem k absenci žalobkyně na jednání soudu nebylo možno ji poučit ve smyslu § 118a o. s. ř.
7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
8. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
11. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že vůle žalované a žalobkyně směřovala k uzavření předmětné smlouvy o úvěru, avšak smlouva nebyla sjednána platně. Žalobkyně neunesla břemeno důkazní, že před uzavřením smlouvy dostála svých povinností ve smyslu § 86 ZoSÚ. Z provedeného dokazování nelze dovodit, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované s řádnou pečlivostí. Žalobkyně sice prokázala, že se poměry žalované zabývala, ale prokázala, že měla k dispozici informace o jejích příjmech od Úřadu práce. Z žádného důkazu není prokázáno, že by se žalobkyně zabývala též jejími výdaji a dalšími závazky a tyto ověřovala. Soud má za to, že nelze při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele vycházet z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
15. Soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla v daném případě spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ. Důsledkem nesplnění zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. V daném případě bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu, tj. v rozsahu částky 4 000 Kč představující sjednaný 40 % měsíční úrok, a co do částky ve výši 1 950 Kč představující smluvní pokutu, byla žaloba zamítnuta, neboť tyto nároky vyplývaly z neplatně uzavřené smlouvy.
16. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku řádně a včas, octla se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to však pouze z částky přiznané výše bezdůvodného obohacení. Ve zbytku byl nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení jako nedůvodný zamítnut. Při stanovení počátku prodlení žalované soud vycházel ze zjištění, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení výzvou zástupce žalobkyně odeslanou na její adresu dne 2. 10. 2024. Podle ust. § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Poštovním podacím archem bylo prokázáno, že předžalobní výzva byla odeslána dne 2. 10. 2024. Má se za to, že zásilka byla doručena 5. 10. 2024, přičemž lhůta k plnění byla v této výzvě stanovena v délce 3 dnů. Lze tak uzavřít, že ke dni 9. 10. 2024 byla žalovaná s plněním v prodlení. Doručení dřívější výzvy k plnění žalované nebylo v řízení prokázáno. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.
17. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když v průběhu řízení nevyšly najevo žádné okolnosti odůvodňující stanovení jiné lhůty k plnění.
18. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., když rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem žalobkyně byl nepatrný. Soud při stanovení míry úspěchu a neúspěchu musí přihlížet i k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
19. Žalobkyně zaplatila z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 800 Kč, návrh nebyl soudem povolen, věc byla převedena z aplikace CEPR do sporného řízení, důsledně tomu je žalobkyně povinna doplatit část soudního poplatku ve výši 200 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, na účet Okresního soudu v Lounech.