Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 973,67 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 6 627,93 Kč, úroku z prodlení ročně z částky 5 306,63 Kč od 17. 5. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna uhradit státu – České republice – Okresnímu soudu v Lounech doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou a jejím doplněním domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 601,60 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota] dne [datum], na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr až do výše 21 900 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII Smlouvy v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 Smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek žalobce (dále jen „VOP“), přičemž první splátka byla splatná dne 19. 11. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 6. 4. 2026. Dle čl. I odst. 3 Smlouvy je její součástí Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Informace pro spotřebitele, Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, Předpis denních splátek, který se mohl následně měnit v závislosti na čerpání úvěru a splácení žalovaného, a dále VOP, s nimiž byl žalovaný v souladu s čl. X odst. 3 Smlouvy před podpisem Smlouvy seznámen, tyto si přečetl, s jejich obsahem vyslovil souhlas a výslovně přijal zejména následky porušení Smlouvy a sankce, jak jsou ve VOP žalobce stanoveny. Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet č. [č. účtu] prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobce takto: dne [datum] v částce 5 000 Kč. Žalovaný si při sjednávání Smlouvy zvolil v souladu s čl. VII odst. 4 Smlouvy následující volitelné služby: - služba “[typ] ” za poplatek ve výši 138,24 Kč, [typ] za poplatek 87,84 Kč, informací SMS servis za poplatek 23,04 Kč a žalobkyně dále požaduje poplatek za vyplacení tranší úvěru 83,84 Kč. Žalovaný nesplácel a úvěr byl vypovězen, o tom byl žalovaný informován emailem ze dne [datum], k výpovědi došlo téhož dne. Částka ve výši 11 601,60 Kč, se skládá z následujících položek: jistina: 4 973,67 Kč; poplatek za vyplacení tranší úvěru: 83,44 Kč; Smluvní úrok: 6 294,97 Kč; poplatek za službu „[typ] “ 138,24 Kč, poplatek za [typ] 87,84 Kč, poplatek za informační SMS servis 23,04 Kč. Žalovaný se dle čl. VII odst. 2 a čl. VI Smlouvy zavázal zaplatit žalobci poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Žalovaný se dle čl. VII odst. 3 a čl. VI Smlouvy zavázal zaplatit žalobci smluvní úrok ve výši 1,07 % denně z nesplacené části jistiny. Žalobkyně prověřovala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný neuhradil ničeho. Pokud by soud nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena a žalovaný se takto bezdůvodně na úkor žalobkyně obohatil.
2. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum]. K jednání se žalobkyně nedostavila a svoji neúčast řádně omluvila. Žalovaný se k jednání nedostavil, ač mu dne 2. 2. 2026 bylo doručeno předvolání k jednání na adresu jeho bydliště uvedenou v evidenci obyvatel uložením. Žalovaný svoji neúčast nijak neomluvil. Soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. na základě listinných důkazů, které k posouzení věci považoval za postačující.
3. Z listin má soud za doložené, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala žalovanému na jeho účet částku v souhrnné výši 5 000 Kč platbou ze dne [datum], což bylo potvrzeno dokladem o výplatě úvěru a zprávou [banka]. ze dne [datum]. Dle výpisu o posouzení úvěruschopnosti činila výše čistého příjmu uvedeného žalovaným 15 000 Kč, výše ověřeného čistého příjmu žalovaného [hodnota] Kč, výše výdajů na bydlení [hodnota] Kč, další nezbytné výdaje [hodnota] Kč, ostatní zbytné výdaje [hodnota] Kč, výdaje na půjčky [hodnota] Kč, vypočítané minimální výdaje [hodnota] Kč. Žalobkyně dále předložila výpis příjmových transakcí k účtu [č. účtu], které měly být součástí bankovního výpisu za období 22.12.2023 – 4.5.2024. Z něhož je patrno, že v tomto období na účet docházely nebo byly vkládány různé částky v rozsahu od 1 Kč, kdy z přehledu nevyplývá, jaký byl charakter těchto příjmů, tj. kdo úhrady, popř. vklady na účet prováděl a z jakého titulu. Žalobkyně dále doložila výplatní listy za měsíce červen, červenec, srpen 2024, kterými doložila, že žalovaný byl zaměstnán ve společnosti [právnická osoba] jako operátor a dosahoval příjmu kolem [hodnota] Kč měsíčně. Dle výzvy k úhradě ze dne [datum] včetně potvrzení o podání ze dne [datum] byl žalovaný před podáním žaloby upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně a vyzván k zaplacení.
4. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Prověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyní dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, existovaly zde důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet (§ 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Je patrno, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného zkoumala, avšak pozornost soustředila toliko na příjmy žalovaného, aniž by se zabývala jeho faktickými výdaji např. výdaji na bydlení a dalšími životními výdaji. Ověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru ze strany jeho poskytovatele se tak soudu jeví spíše jako formální. Úvěrová smlouva je v takovém případě neplatná absolutně v souladu s ustálenou judikaturou k zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (§ 87), která vychází z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Žalobkyně má v takovém případě jen nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku.
5. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobkyní tvrzená částka ve výši 5 000 Kč byla žalovanému poskytnuta, byla připsána na jeho účet, kdy dle tvrzení žalobkyně z takto poskytnuté jistiny zbývá k úhradě 4 973,67 Kč. Soud shledal na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve výši 4 973,67 Kč a v této části žalobě vyhověl. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.
6. Pokud jde o příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení soud uvádí, že nárok na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením bezdůvodného obohacení. Podle obecné úpravy splatnost bezdůvodného obohacení nastává na základě výzvy věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.). Splatnost bezdůvodného obohacení vzniklého v důsledku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka má však speciální úpravu přímo v § 87 odst. 1, 2 ZoSÚ, která má přednost před úpravou obecnou upravenou v občanském zákoníku. Podle citovaného ustanovení je tak dlužník povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Lhůta k plnění tedy není odvozena od výzvy věřitele k plnění, ale je stanovena až v rozhodnutí soudu, a to za situace, kdy mezi účastníky nedošlo k dohodě o splatnosti dluhu z titulu bezdůvodného obohacení (blíže srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Soud proto uplatněný nárok na zákonné úroky z prodlení zamítl, jelikož dosud s ohledem na shora uvedené nedošlo k prodlení na straně žalovaného.
7. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. Při započtení příslušenství tak byl v řízení převážně úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
8. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.
9. Žalobkyně zaplatila z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 800 Kč, návrh nebyl soudem povolen, věc byla převedena z aplikace CEPR do sporného řízení, důsledně tomu je žalobkyně povinna doplatit část soudního poplatku ve výši 200 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, na účet Okresního soudu v Lounech.