Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 941,57 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 6 769,10 Kč, úroku z prodlení ročně z částky 5 360,75 Kč od 5. 6. 2025 do zaplacení, částky 81,58 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna uhradit státu – České republice – Okresnímu soudu v Lounech doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou a jejím doplněním domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 792,25 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne [datum] distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 30 800 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII Smlouvy v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 Smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně (dále jen „VOP“), přičemž první splátka byla splatná dne 3. 3. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 20. 6. 2026. Dle čl. I odst. 3 Smlouvy je její součástí Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Informace pro spotřebitele, Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, Předpis denních splátek, který se mohl následně měnit v závislosti na čerpání úvěru a splácení žalovaného, a dále VOP, s nimiž byl žalovaný v souladu s čl. X odst. 3 Smlouvy před podpisem Smlouvy seznámen, tyto si přečetl, s jejich obsahem vyslovil souhlas a výslovně přijal zejména následky porušení Smlouvy a sankce, jak jsou ve VOP žalobce stanoveny. Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet č. [č. účtu] prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobce takto: dne [datum] v částce 5 000 Kč. Žalovaný si při sjednávání Smlouvy zvolil v souladu s čl. VII odst. 4 Smlouvy následující volitelné služby: služba “[typ] ” za poplatek ve výši 80,52 Kč; služba “[typ] ” za poplatek ve výši 165 Kč; informační SMS servis za poplatek ve výši 21,12 Kč; poplatek za vyplacení tranší úvěru 1,99 % z vyplacené tranše. Zavázal se rovněž k platbám úroku ve výši 1,07 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaný uhradil dne 3. 3. 2025 částku 58,68 Kč, z níž bylo na jistinu započteno celkem 0,25 Kč. Žalovaný dále nesplácel a úvěr byl vypovězen, o tom byl žalovaný informován emailem ze dne 4. 6. 2025, k výpovědi došlo téhož dne. Částka ve výši 11 710,67 Kč, se skládá z následujících položek: jistina: 4 999,75 Kč; poplatek za vyplacení tranší úvěru: 99,31 Kč; Smluvní úrok: 6 349,91 Kč; poplatek za službu „[typ] “ 164,68 Kč, poplatek za [typ] 76,86 Kč, poplatek za informační SMS servis 20,16 Kč. Žalobkyně prověřovala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z údajů, které jí žalovaný sdělil a úvěruschopnost ověřovala nahlédnutím do databází vedených společností CNCB – registr bankovních a nebankovních klientských informací NRKI a BRKI, insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, když nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku ani v evidenci exekucí. Pokud jde o jeho příjem vycházela z částky 16 762 Kč a to na základě zjištění z přehledu příjmů žalovaného na bankovní účet a výpisu z jeho bankovního účtu. Pokud by soud nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena a žalovaný se takto bezdůvodně na úkor žalobkyně obohatil.
2. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum]. K jednání se žalobkyně nedostavila a svoji neúčast řádně omluvila. Žalovaný se k jednání nedostavil, ač mu dne 2. 3. 2026 bylo doručeno předvolání k jednání na adresu jeho bydliště uvedenou v evidenci obyvatel uložením. Žalovaný svoji neúčast nijak neomluvil. Soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. na základě listinných důkazů, které k posouzení věci považoval za postačující.
3. Z listin má soud za doložené, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala žalovanému na jeho účet částku v souhrnné výši 5 000 Kč platbou ze dne [datum], což bylo potvrzeno dokladem o výplatě úvěru a zprávou [banka] (č.l. 59). K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy předložila žalobkyně přehled identifikovaných příjmů na účtu žalovaného za dobu od [datum] do [datum] a výpis z běžného účtu žalovaného za dobu od [datum] do [datum] (čl. 63 - 79). Z přehledu transakcí (č.l. 63 – 79) bylo zjištěno, že se jedná o účet vedený na jméno žalovaného č. [č. účtu], z něhož jsou patrny příchozí a odchozí platby. Významná část odchozích plateb žalovaného je adresována různým sázkovým kancelářím ([typ]). Pokud jde o příjmy jedná se o vklady v různé výši ze strany žalovaného. Dle výzvy k úhradě ze dne 8. 10. 2025 včetně potvrzení o podání ze dne 10. 10. 2025 byl žalovaný před podáním žaloby upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně a vyzván k zaplacení.
4. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Prověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyní dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, existovaly zde důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet (§ 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Je patrno, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného zkoumala, avšak pozornost soustředila toliko na tvrzené příjmy žalovaného, aniž by se zabývala jeho faktickými výdaji např. výdaji na bydlení a dalšími životními výdaji. Ověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru ze strany jeho poskytovatele se tak soudu jeví spíše jako formální, když žádným způsobem nebylo reflektováno ani zjištění, že žalovaný velkou část svých aktiv investuje do různých sázkových her. Úvěrová smlouva je v takovém případě neplatná absolutně v souladu s ustálenou judikaturou k zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (§ 87), která vychází z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Žalobkyně má v takovém případě jen nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku.
5. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobkyní tvrzená částka ve výši 5 000 Kč byla žalovanému poskytnuta, byla připsána na jeho účet, kdy dle tvrzení žalobkyně o uskutečněné platbě ve výši 58,43 Kč z takto poskytnuté jistiny zbývá k úhradě 4 941,57 Kč. Soud shledal na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve výši 4 941,57 Kč a v této části žalobě vyhověl. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.
6. Pokud jde o příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení soud uvádí, že nárok na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením bezdůvodného obohacení. Podle obecné úpravy splatnost bezdůvodného obohacení nastává na základě výzvy věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.). Splatnost bezdůvodného obohacení vzniklého v důsledku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka má však speciální úpravu přímo v § 87 odst. 1, 2 ZoSÚ, která má přednost před úpravou obecnou upravenou v občanském zákoníku. Podle citovaného ustanovení je tak dlužník povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Lhůta k plnění tedy není odvozena od výzvy věřitele k plnění, ale je stanovena až v rozhodnutí soudu, a to za situace, kdy mezi účastníky nedošlo k dohodě o splatnosti dluhu z titulu bezdůvodného obohacení (blíže srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Soud proto uplatněný nárok na zákonné úroky z prodlení zamítl, jelikož dosud s ohledem na shora uvedené nedošlo k prodlení na straně žalovaného.
7. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. Při započtení příslušenství tak byl v řízení převážně úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
8. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.
9. Žalobkyně zaplatila z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 800 Kč, návrh nebyl soudem povolen, věc byla převedena z aplikace CEPR do sporného řízení, důsledně tomu je žalobkyně povinna doplatit část soudního poplatku ve výši 200 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, na účet Okresního soudu v Lounech.