Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 591 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 442 Kč.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 665,04 Kč k rukám [Jméno advokáta], advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala proti žalovanému zaplacení částky 16 033 Kč, na základě tvrzení, že jí žalovaný tuto částku dluží na smluvní pokutě sjednané ve smlouvě o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále i jen „Smlouva o úvěru“) ze dne [datum]. Uvedla, že na základě této smlouvy byl žalovanému ze strany žalobkyně poskytnut standartní neúčelový úvěr, kdy žalobkyně v souladu se Smlouvou o úvěru poskytla žalovanému peněžité prostředky ve výši 30 000 Kč . Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit předmětný úvěr společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové, tedy celkem částku ve výši 42 000 Kč, v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč splatných vždy do každého 20.tého dne daného měsíce na účet žalobkyně, kdy 1. splátka byla dohodnuta se splatností na den 20.9.2021. Z důvodu neplacení sjednaných splátek žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho zaplacení. Protože k úhradě nedošlo, podala žalobkyně proti žalovanému žalobu a Okresní soud v Lounech vydal dne [datum], rozsudek č.j. [sp.zn.] který nabyl právní moci dne [datum]. Pohledávka z tohoto exekučního titulu ve výši 28 895 Kč byla zaplacena ke dni 8. 8. 2023. Nyní se žalobkyně domáhá úhrady smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru dle čl. IV. bod 2 písm. b) úvěrové smlouvy v částce 16 033 Kč. Smluvní pokuta byla vypočtena z částky 28 895 Kč za dobu od 11. 9. 2021 do 8. 8. 2023. Jde tedy o smluvní pokutu z neuhrazeného zůstatku úvěru a neuhrazených splátek za výše uvedené období.
2. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, kterým žalobě v celém rozsahu vyhověl, ale následně byl zrušen, protože se jej nepodařilo doručit žalovanému. Soud poté nařídil ve věci jednání na den [datum]. Žalobkyně se k jednání nedostavila, svoji neúčast řádně omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil a k věci se nevyjádřil.
3. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle ust. § 122 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru nesmí uplatněná smluvní pokuta přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Dle odst. 3 cit. ustanovení nesmí souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.
4. V daném případě soud shledal, že již v řízení vedeném u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. [sp.zn.] na základě předložených listinných důkazů byl učiněn závěr, že mezi účastníky vznikl platně smluvní vztah, na jehož základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal k zaplacení poskytnuté částky a částky 12 000 Kč ve sjednaných splátkách. Uložil žalovanému povinnost k zaplacení jistiny úvěru ve výši 27 288 Kč, s úrokem a úrokem z prodlení, dlužných úroků ve výši 1 607 Kč, nákladů na odeslanou upomínku ve výši 200 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 994 a smluvní pokuty ve výši 1 415 Kč. Na smluvních pokutách tak v předchozím řízení bylo žalobkyni přiznáno celkem 4 409 Kč. V projednávané věci soud zjistil ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], že žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Uzavření smlouvy předcházelo posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit, což žalobkyně prokázala čestným prohlášením žalovaného o závazcích a výdajích a dokladem o výši příjmů ze závislé činnosti, které vyhodnotila s odbornou péčí, když měla k dispozici jednak čestná prohlášení žalovaného o výši jejích příjmů i výdajů, doklady o výši mzdy žalovaného a ověřila jeho poměry i nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a rejstříku exekucí. Nově žalobkyně uplatnila v tomto řízení nárok na zaplacení smluvních pokut ve výši 16 033 Kč a celkem tak na smluvních pokutách postupně uplatnila částku 20 442 Kč (16 033 + 4 409). Soud uplatněný nárok žalobkyně shledal po právu co do částky 10 591 Kč (15 000 – 4 409 Kč), když vycházel z toho, že je třeba přihlédnout ke smluvní pokutě uplatněné a přiznané žalobkyni v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [sp.zn.] a k tomu, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalobkyně může žádat smluvní pokutu jen do výše součinu čísla 0,5 a celkové výše poskytnutého úvěru. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 10 591 Kč. V této souvislosti je nutné zdůraznit, že žalovaný se zavázal k úhradě případné smluvní pokuty v článku IV. odstavec 2, písm. b) smlouvy o úvěru, kterou podepsal, přičemž smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru. Smluvní pokuta byla dohodnuta řádně v souladu s ustanovením § 2048 občanského zákoníku a soud tak byl nucen dospět k závěru, že žalobkyně se domáhá úhrady smluvní pokuty v částce 10 591 Kč po právu. V rozsahu 5 442 Kč však soudu nezbylo než žalobu zamítnout neboť s přihlédnutím k smluvní pokutě přiznané v předchozím řízení byla smluvní pokuta v tomto rozsahu uplatněna v rozporu s ustanovením § 122 odst. 3 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.
5. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v této věci činí 2 070,50 Kč. Účelně vynaložené náklady žalobkyně spočívají v soudním poplatku ve výši 800 Kč; odměně za právní zastoupení a náhradě režijních výloh právního zástupce žalobkyně za 2,5 úkonu právní služby stanovené dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”)z tarifní hodnoty 10 591 Kč po 300 Kč za úkony právní služby sestávající z odměny právního zástupce za převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb), jednoduchou předžalobní výzvu (§ 11 odst. 2 písm. h) vyhl. 177/1996 Sb.), sepsání žaloby ( § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. 177/1996 Sb.) a k nim příslušejících tří režijních paušálů po 100 Kč ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. 177/1996 Sb. Žalobkyni rovněž náleží náhrada 21 % DPH ve výši 220,50 Kč, neboť její právní zástupce doložil, že je plátcem DPH. Při určení úspěchu a neúspěchu soud vycházel z toho, že celkově byla požadována částka ve výši 16 033 Kč, přičemž žalobkyně byla úspěšná pro částku 10 591 Kč. Žalobkyni proto vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 32,12 % účelně vynaložených nákladů v částce 665,04 Kč. Soud nemohl vyhovět návrhu právního zástupce žalobkyně na uhrazení nákladů řízení ve výši 7 273,50 Kč, neboť v tomto případě se jedná o formulářovou žalobu, kterou žalobkyně podává opakovaně, výše plnění nepřesahuje 50 000 Kč a soud by se vyhověním tomuto návrhu dostal do rozporu s příslušnou judikaturou.
6. Žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.).
7. Pokud jde o lhůtu k plnění stanovil ji soud v délce tří dnů od právní moci rozsudku ( ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.), když v řízení nevyšly najevo žádné důvody pro stanovení jiné lhůty k plnění.