Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 400 Kč od 16. 8. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 8 180 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 13 580 Kč od 4. 12. 2023 do 15. 8. 2024 a zákonný úrok z prodlení z částky 8 180 Kč od 16. 8. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech žalobu, kterou se domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 580 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o úvěru č. [hodnota] -[Anonymizováno] dne 10. 10. 2022, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni částku 18 180 Kč zahrnující i souhrnný poplatek ve výši 8 180 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit úvěr v týdenních splátkách. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, zaplatil pouze částku 4 600 Kč. Žalobkyně prověřovala žalovaného zejména kontrolou v databázi neplatných dokladů, kontrolou rodného čísla, náhledem do záznamu insolvenčního rejstříku, kontrolou zaměstnání telefonicky, kontrolou platební historie žalovaného u žalobkyně, vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta.
2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když žalobkyně se omluvila z jednání a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] dne 10. 10. 2020 (správně 2022) soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jako spotřebiteli úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 1 980 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč v 60týdenních splátkách po 303 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil převzetí jistiny. Dle evidenční karty žalovaný uvedl, že je svobodný, uvedl nájemní bydlení, u žalobkyně neměl dosud žádný závazek. Uvedl příjem ze zaměstnání 13 507 Kč, výdaje na bydlení 4 872 Kč, životní minimum 4 620 Kč. Dle poznámky ve formuláři bylo zaměstnání ověřeno pracovní smlouvou a výplatními páskami. Dle výplatních lístků za červenec a srpen 2022 odpovídala jeho mzda mzdě uvedené v evidenční kartě. Dopisem ze dne 18. 7. 2024 byl žalovaný vyzván k zaplacení žalobkyní do 7 dnů od doručení upomínky s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Dle přehledu odeslané pošty byl dopis odeslán téhož dne. Dle informace o sledování zásilky byl doručen dne 8. 8. 2024.
4. V posuzovaném případě byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanský zákoník a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, když z důkazů vyplývá, že nebyly ověřovány výdaje žalovaného. Soud odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kdy soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje o výdajích musí být ověřeny, údaj o životním minimu musí poskytovatel porovnat s od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho výdajích. Žalobkyně neprověřovala úvěruschopnost žalovaného řádně, neboť zde existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet (§ 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Úvěrová smlouva je v takovém případě neplatná absolutně v souladu s ustálenou judikaturou k zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (§ 87), která vychází z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Žalobkyně má v takovém případě jen nárok na vydání bezdůvodného obohacení v podobě částky 5 400 Kč dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku a § 2993 občanského zákoníku, když žalovaný na svůj závazek uhradil 4 600 Kč (10 000 Kč – 4 600 Kč). V řízení nebyl prokázán spor o možnost žalovaného vrátit poskytnutou částku. Soud přiznal žalobkyni i nárok na zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku v rozsahu uvedeném ve výroku I. V řízení bylo prokázáno doručení výzvy k plnění žalovanému před podáním žaloby dne 8.8.2024. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení až od 16. 8. 2024, když žalovanému lhůta k plnění stanovená ve výzvě uplynula dne 15. 8. 2024. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.
5. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V řízení měl převážně úspěch žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.