Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 56 360 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 56 360 Kč od 30. 7. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 74 868,43 Kčs úrokem ve výši 15,49 % ročně z částky 129 517,43 Kč od 15. 1. 2025 do 12. 2. 2025s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 129 517,43 Kč od 25. 1. 2025 do zaplaceníse zákonným úrokem z prodlení z částky 129 517,43 Kč od 13. 2. 2025 do 29.7.2025se zákonným úrokem z prodlení z částky 74 868,43 Kč od 30.7.2025 do zaplacenís úrokem ve výši 5 071,88 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 131 228,43 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 25. 1. 2022 smlouvu o hotovostním úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 160 000 Kč, který se zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Úvěr byl úročen roční sazbou ve sjednané výši 15,49 % ročně. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně a včas nehradil, úvěr byl zesplatněn dne 15. 1. 2025. Ke dni zesplatnění činila dlužná pohledávka nesplacenou jistinu ve výši 129 517,43 Kč. Dále žádala po žalovaném nesplacený úrok ve výši 5 071,88 Kč (kapitalizovaný do dne předcházejícího dni zesplatnění), smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč, pojistné 711 Kč a smluvní úrok a zákonný úrok do zaplacení. Žalovaný celkem zaplatil 103 640 Kč.
2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků.
3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.
4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 25. 1. 2022, potvrzení o zaslání potvrzovací SMS a následném podpisu smlouvy, úvěrových podmínek, potvrzení o vyplacení úvěru soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 160 000 Kč. Žalovaný se zavázal platit úrok ve výši 15,49 % ročně. Úvěr se zavázal hradit v měsíčních splátkách ve výši 2 907 Kč. Dle potvrzení o vyplacení úvěru a zprávy [právnická osoba]. ze dne 15. 7. 2025 byl úvěr čerpán v plné výši dne 25. 1. 2022 převodem na účet žalovaného č. [hodnota]. Dle přehledu plateb žalovaný řádně nesplácel, celkem zaplatil 103 640 Kč a dopisem ze dne 15. 1. 2025 byl žalobkyní vyzván k úhradě celé dlužné částky nejpozději do 24. 1. 2025.
5. Dle potvrzení o prověřování úvěruschopnosti měl žalovaný čistý příjem 40 000 Kč, ostatní příjmy domácnosti činily 15 000 Kč, měl jednu vyživovací povinnost, celkové výdaje včetně splátek činily 15 500 Kč a měl 10 úvěrů. Dle úvěrové zprávy měl žalovaný 6 existujících splátkových úvěrů, jeden nesplátkový úvěr a tři kreditní karty. Celkem měl nesplacený dluh ve výši 1 116 824 Kč s celkovou výší splátek 13 342 Kč. Dle výpisů z běžného účtu za období prosinec 2021 a leden 2022 měl žalovaný záporné zůstatky, když měl povolený kontokorentní úvěr. Jeho příjem činil v prosinci 2021 částku 57 507 Kč a v lednu 2022 částku 37 061 Kč, v lednu 2022 jeho výdaje přesáhly jeho příjmy.
6. Shora zjištěný stav soud posoudil podle práva.
7. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, dle které se žalobkyně zavázala poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky do určité částky, žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) Na uvedenou smlouvu se vztahují též ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně prověřovala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně prověřovala příjmy žalovaného, neprověřovala dostatečně výdaje žalovaného, ačkoli měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného. Poskytla úvěr žalovanému, který byl značně zadlužen, kdy výdaje žalovaného přesahovaly jeho příjmy. Ze statistických výdajů nebo částek životního minima nelze vycházet, pokud nejsou porovnány z faktickými výdaji. Z uzavřených smluv pak vyplývají další závazky žalovaného z titulu poplatků apod. Z jiných zdrojů nebyla úvěruschopnost ověřována. Žalobkyně tak neprověřovala úvěruschopnost žalovaného řádně, neboť zde existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet (§ 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Úvěrová smlouva je v takovém případě neplatná absolutně v souladu s ustálenou judikaturou k zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (§ 87), která vychází z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Žalobkyně má v takovém případě jen nárok na vydání bezdůvodného obohacení v podobě částky 56 360 Kč dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku a § 2993 občanského zákoníku, když žalovaný na svůj závazek uhradil 103 640 Kč (160 000 Kč – 103 640 Kč). V řízení nebyl prokázán spor o možnost žalovaného dlužnou částku zaplatit. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení od 30. 7. 2025, když v řízení nebylo prokázáno odeslání dřívější výzvy k plnění. Za výzvu k plnění vzal soud až žalobu, která byla žalovanému doručena dne 28. 7. 2025, následujícího dne měl plnit, do prodlení se tak dostal až dne 30. 7. 2025. Nárok na požadovaný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající výši žalobu zamítl.
8. Lhůtu k plnění soud určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.
9. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého byl v řízení převážně úspěšný žalovaný. Soud při stanovení míry úspěchu a neúspěchu musí přihlížet i k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. Žalovanému však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.