Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 123 517,94 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 123 517,94 Kč od 25. 1. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 27 077,95 Kč s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 149 665,89 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 24 361,69 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 4 990,3 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 27 077,95 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 13 749 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem], advokáta.
Odůvodnění
1. Žalobkyně podala žalobu, ve které se domáhala po žalovaném zaplacení částky 150 595,89 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 25. 7. 2022 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byl sjednán úvěrový rámec ve výši 150 000 Kč. Žalovaný na základě smlouvy čerpal finanční prostředky celkem ve výši 421 133,97 Kč převodem na účet žalovaného č. [č. účtu], přičemž celkem uhradil 297 316,03 Kč. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, kdy si vyžádala výpisy z účtu žalovaného, kdy si ověřila tvrzení žalovaného. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech NRKI, CEE a ISIR. Žalovaný porušil svůj závazek hradit sjednané splátky řádně a včas a žalobkyně v souladu se smlouvou požádala o zaplacení celého úvěru. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 149 665,89 Kč, náklady na vymáhání ve výši 430 Kč, smluvní pokuty ve výši 500 Kč, úroky ve výši 24 361,69 Kč od 11. 1. 2024 do 15. 4. 2024, úroky z prodlení ve výši 4 990,3 Kč za dobu od 25. 1. 2024 do 15. 4. 2024 a dále úroky a úroky z prodlení do zaplacení.
2. Soud věc projednal za přítomnosti zástupce žalobkyně. Žalovaný se nedostavil ani se neomluvil.
3. Dle formuláře nazvaného Flexibilní půjčka - revolvingový úvěr č. [hodnota] ze dne 25. 7. 2022 podepsaného žalobkyní a obchodních podmínek se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 35 000 Kč s výší úrokové sazby 25,9 % a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit ve splátkách, kdy výše minimální měsíční splátky činila 3,182 % z úvěrového rámce, tj. 1 114 Kč. Celkem se žalovaný zavázal vrátit částku 39 909 Kč. U žalovaného je uveden místo podpisu číselný kód. V obchodních podmínkách žalobkyně je upravena možnost dalšího čerpání úvěru se stanovenými limity. Dle potvrzení o provedení ověření bonity klienta-oddělení řízení rizik ze dne 15. 4. 2024 bylo při poskytnutí úvěru vycházeno z příjmu žalovaného ve výši 40 000 Kč, ostatních příjmů členů domácnosti ve výši 20 000 Kč, měsíčních výdajů na domácnost ve výši 17 000 Kč. Žalobkyně pak prověřovala dlužnické registry bez negativních zjištění k žalovanému. Dle úvěrové zprávy měl žalovaný tři existující úvěry v celkové nesplacené výši 592 679 Kč s výší splátek 7 299 Kč měsíčně a dále měl podány další dvě žádosti o úvěr, a to dne 3. 7. 2022 ve výši 25 000 Kč a dne 24. 7. 2022 ve výši 97 000 Kč. Dle výpisu z běžného účtu žalovaného za tři měsíce předcházející poskytnutí úvěru za období od 15. 4. 2022 do 15. 7. 2022 měl sice žalovaný kladné zůstatky, ale jeho příjem činil celkem 52 242 Kč a výdaje ve výši 73 228,31 Kč, příjem 97 571 Kč a výdaje 88 555,33 Kč a příjem 79 962 Kč a výdaje 90 150,96 Kč, když na účet přišla mzda od zaměstnavatele žalovaného a další částky ve výši přesahující deklarovaný příjem žalovaného. Z výpisu z účtu ze dne 15. 7. 2022 pak vyplývá, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 25 000 Kč, který nebyl zohledněn ve výši celkových měsíčních splátek. Dle výpisu čerpání, splátek a úhrad činila výše úvěru 150 000 Kč, žalovaný celkem čerpal částku 421 133,97 Kč, a to převodem na jeho běžný účet, když uhradil celkem 297 616,03 Kč (kdy do úhrad jsou započítány i dvě vratky plateb). Jen za období od 25. 7. 2022 do 30. 8. 2022 žalovaný čerpal částku 99 500 Kč. Dopisem ze dne 10. 1. 2024 byl žalovaný vyzván k zaplacení celé dlužné částky do 14 dnů od sepsání výzvy. Dle podacího listu byla výzva podána k poštovní přepravě dne 11. 1. 2024. Dopisem ze dne 1. 2. 2024 byl žalovaný vyzván zástupcem žalobkyně k vrácení žalované částky s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Dle podacího listu byla výzva podána k poštovní přepravě.
4. V posuzovaném případě byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. I když nebyl prokázán podpis smlouvy ze strany žalovaného, soud vycházel ze skutečnosti, že žalovaný musel předložit žalobkyni výpisy ze svého běžného účtu, čerpal první částku ve výši 35 000 Kč dne 25. 7. 2022 odpovídající částce dle formuláře žalobkyně, následně další částky a žalobkyni částečně plnil. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřovala úvěruschopnost žalovaného, zjišťovala i výši jeho faktických příjmů a výdajů. Úvěr poskytla žalovanému, jehož faktické měsíční výdaje byly vyšší než faktické měsíční příjmy. Žalovaný hospodařil za pomoci úvěrů, byl značně zadlužen (cca 600 000 Kč), ještě před poskytnutím úvěru v této věci přijal další úvěr ve výši 25 000 Kč k úhradě svých běžných výdajů a měl podánu další žádost o úvěr. Žalovanému poskytla úvěr s vyšší výší úvěrového rámce, kdy jen za cca první měsíc trvání úvěrového vztahu žalovaný čerpal částku cca 100 000 Kč. Existovaly zde důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Z úvěrových smluv vyplývají další platební povinnosti jako úroky, poplatky apod. Žalobkyně tak neprověřovala úvěruschopnost řádně. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 tento soud uvedl, že údaje o životním minimu musí poskytovatel porovnat s od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku.) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný ve smlouvě uvedenou finanční hotovost čerpal. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka 421 133,97 Kč a na svůj závazek uhradil 297 616,03 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 123 517,94 Kč. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku z částky přiznaného plnění od uplynutí lhůty 14 dnů dle výzvy k plnění ze dne 10. 1. 2024. Ve zbývající výši žalobu zamítl.
5. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). V řízení měla žalobkyně úspěch v rozsahu 68 %, žalovaný měl úspěch v rozsahu 32 %. Při určení úspěchu a neúspěchu soud vycházel z toho, že celkově byla požadována částka včetně příslušenství ve výši 197 445,88 Kč. Žalobkyně měla úspěch pro částku včetně příslušenství 134 749 Kč. Žalobkyni tak soud přiznal náklady řízení v celkové výši 13 749 Kč, tj. 36 % z celkových nákladů řízení ve výši 38 193 Kč, které tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 6 024 Kč, odměna za zastupování účastníka advokátem podle vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 7 140 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, účast na jednání), jeden úkon právní služby ve výši 3 570 Kč (jednoduchá výzva k plnění), čtyři režijní paušály po 300 Kč, cestovné z [Anonymizováno] a zpět, celkem 54 km, průměrná spotřeba 4,5 l/100 km, použité palivo nafta, cena 38,70 Kč/l, sazba základní náhrady 5,6 Kč, cestovné 396 Kč a 21 % DPH ve výši 5 583,06 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za doplnění skutkových tvrzení, když tato měla být součástí žaloby. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.
6. Lhůtu k plnění soud určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.