Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 850 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7 850 Kč od 1. 2. 2024 do zaplacení, částku 2 427,69 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 427,69 Kč od 1. 2. 2024 do zaplacení a dále částku 54 321 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 54 321 Kč od 1. 2. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, podle které by byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 66 891,48 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 699,79 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 74 741,48 Kč od 2. 11. 2023 do 31. 1. 2024, se zákonným úrokem z prodlení z částky 66 891,48 Kč od 1. 2. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 13,9 % ročně z částky 70 337,18 Kč od 2. 11. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 13,9 % ročně z částky 1 629,3 Kč od 2. 11. 2023 do zaplacení, částku 33 016 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 786,83 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 35 443,69 Kč od 2. 11. 2023 do 31. 1. 2024, se zákonným úrokem z prodlení z částky 33 016 Kč od 1. 2. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 14,9 % ročně z částky 32 559,19 Kč od 2. 11. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 14,9 % ročně z částky 808,5 Kč od 2. 11. 2023 do zaplacení, částku 36 782,2 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 095,39 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 91 101,2 Kč od 2. 11. 2023 do 31. 1. 2024, se zákonným úrokem z prodlení z částky 36 780,2 Kč od 1. 2. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 10,99 % ročně z částky 86 706,1 Kč od 2. 11. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 10,99 % ročně z částky 1 588,1 Kč od 2. 11. 2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 201 286,37 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba]. (dále jen „původní věřitel“) uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru dne 17. 2. 2019, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. [č. účtu]. Žalovaný se jej zavázal splácet ve sjednaných splátkách spolu se sjednaným úrokem ve výši 13,9 % ročně. Pro neplnění podmínek byl úvěr zesplatněn a žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 70 337,18 Kč, úroky ve výši 1 629,30 Kč, poplatky ve výši 2 775 Kč, úroky z prodlení ke dni postoupení ve výši 1 699,79 Kč. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil 92 150 Kč. Mezi původní věřitelem a žalovaným byla dále dne 28. 5. 2019 uzavřena smlouva, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 45 000 Kč. Úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. [č. účtu]. Žalovaný se jej zavázal splácet ve splátkách spolu se sjednaným úrokem ve výši 14,9 % ročně. Pro neplnění podmínek byl úvěr zesplatněn a žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 32 559,19 Kč, úroky ve výši 808,5 Kč, poplatky ve výši 2 076 Kč, úroky z prodlení ke dni postoupení ve výši 786,83 Kč. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil 42 572,32 Kč. Mezi původní věřitelem a žalovaným byla dále dne 22. 1. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se jej zavázal splácet ve splátkách spolu se sjednaným úrokem ve výši 10,99 % ročně. Pro neplnění podmínek byl úvěr zesplatněn a žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 86 706,10 Kč, úroky ve výši 1 588,10 Kč, poplatky ve výši 2 807 Kč, úroky z prodlení ke dni postoupení ve výši 2 095,39 Kč. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil 45 679 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek byly pohledávky za žalovaným postoupeny žalobkyni.
2. Soud věc projednal za přítomnosti zástupce žalobkyně. Žalovaný se k jednání nedostavil ani se neomluvil.
3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 17. 2. 2019, všeobecných obchodních podmínek původního věřitele, ceníku, upomínek, oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 2. 9. 2023, platební historie lze učinit závěr, že na základě smlouvy se žalovaným původní věřitel poskytl žalovanému částku 100 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet ve sjednaných splátkách spolu s úrokem. Žalovaný řádně nesplácel a původní věřitel prohlásil celý úvěr za splatný ke dni 2. 9. 2023. Žalobkyně předložila vyjádření původního věřitele k prověřování úvěruschopnosti, podle kterého měl žalovaný příjem 18 202 Kč, kdy příjem byl ověřen z běžného účtu žalovaného. Žalovaný uvedl výdaje v nulové výši, dosavadní splátky činily 7 507 Kč, nové splátkové zatížení tak činilo 9 264 Kč. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno se statistickými údaji a normativními výdaji na bydlení a s měsíčními splátkami dosavadních závazků. Dle výpisu z účtu za leden 2019 činil počáteční zůstatek – 334,81 Kč, na účet přišel příjem deklarovaný žalovaným, koneční zůstatek činil 1 214, 62 Kč, dne 2. 1. 2019 nebylo provedeno inkaso z účtu z důvodu nedostatečného zůstatku, za únor 2019 činil počáteční zůstatek částku 1 214 Kč, na účet přišel příjem deklarovaný žalovaným, dne 2. 2. 2019 nebylo provedeno inkaso z účtu ve výši 550 Kč z důvodu nedostatečného zůstatku, na účet přišla částka 100 000 Kč odpovídající výši čerpaného úvěru.
4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 28. 5. 2019, platební historie, výzvy k zaplacení, upomínek, oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 2. 9. 2023, platební historie lze učinit závěr, že na základě smlouvy se žalovaným původní věřitel poskytl žalovanému částku 45 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet ve sjednaných splátkách spolu se sjednaným úrokem. Žalovaný řádně nesplácel a původní věřitel prohlásil celý úvěr za splatný ke dni 2. 9. 2023. Žalobkyně předložila vyjádření původního věřitele k posouzení úvěruschopnosti, podle kterého měl žalovaný příjem 19 000 Kč, kdy příjem byl ověřen z výpisu z účtu žalovaného. Žalovaný uvedl výdaje v nulové výši, dosavadní splátky činily 9 264 Kč, nové splátkové zatížení tak činilo 10 085 Kč. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno se statistickými údaji a normativními výdaji na bydlení a s měsíčními splátkami dosavadních závazků. Dle výpisu z běžného účtu za únor 2019 činil počáteční zůstatek částku 1 214 Kč, na účet přišel příjem deklarovaný žalovaným, dne 2. 2. 2019 nebylo provedeno inkaso z účtu ve výši 550 Kč z důvodu nedostatečného zůstatku, na účet přišla částka 100 000 Kč odpovídající výši čerpaného úvěru, dle výpisu za březen 2019 na účet přišel příjem 8 206 Kč, výdaje činily 42 255,42 Kč, dle výpisu z účtu za duben 2019 na účet přišel příjem 7 766 Kč, výdaje činily 37 154,86 Kč, Dle výpisu za květen 2019 na účet přišel příjem 7 766 Kč, dne 28. 5. 2019 na účet přišla částka 45 000 Kč odpovídající výši čerpaného úvěru.
5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 22. 1. 2021, platební historie, upomínek, oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 2. 9. 2023, platební historie lze učinit závěr, že na základě smlouvy se žalovaným původní věřitel poskytl žalovanému částku 100 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet ve sjednaných splátkách spolu se sjednaným úrokem. Žalovaný řádně nesplácel a původní věřitel prohlásil celý úvěr za splatný ke dni 2. 9. 2023. Žalobkyně předložila vyjádření původního věřitele k posouzení úvěruschopnosti, podle kterého měl žalovaný příjem 30 000 Kč, příjem byl ověřen z běžného účtu. Žalovaný uvedl výdaje v nulové výši, dosavadní splátky činily 15 198 Kč, nové splátkové zatížení tak činilo 16 787 Kč. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno se statistickými údaji a normativními výdaji na bydlení a s měsíčními splátkami dosavadních závazků. Dle výpisů z účtu za červen 2020 až listopad 2020 měl žalovaný příjem od zaměstnavatele, z tohoto příjmy však byly prováděny srážky ze mzdy, zároveň v červnu 2020 na účet přišla platba ve výši 200 000 Kč odpovídající dalšímu úvěru, který byl dne 8. 6. 2020 žalovanému poskytnut původním věřitelem, dále z výpisů vyplývá, že faktické výdaje žalovaného byly vyšší než jeho příjem.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 10. 2023 včetně přílohy, dohody o úplatě, potvrzení o zaplacení kupní ceny, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 11. 2023 včetně podacího lístku soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávky za žalovaným žalobkyni a postoupení oznámil žalovanému. Dopisem ze dne 16. 1. 2024 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Žalovanému byla určena lhůta k zaplacení do 31. 1. 2024. Dle podacího lístku byla předžalobní upomínka podána k poštovní přepravě.
7. Mezi původním věřitelem a žalovaným byly uzavřeny smlouvy o úvěru, jejichž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). Na uvedené smlouvy se vztahují též ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Původní věřitel ověřoval příjem žalovaného, který v některých měsících nedosahoval příjem deklarovaný. V případě výdajů faktické výdaje žalovaného nezohlednil a vycházel ze statistických výdajů. Původní věřitel žalovanému opakovaně poskytl finanční prostředky v nemalé výši za situace, kdy žalovaný měl nízký příjem, byl značně zadlužen, v případě třetího úvěru mu již byly prováděny srážky ze mzdy. Své výdaje hradil za pomoci dalších úvěrů. Z uzavřených smluv pak vyplývají další závazky žalovaného z titulu úroků, poplatků apod. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 tento soud uvedl, že údaje o životním minimu musí poskytovatel porovnat s od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Původní věřitel jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná. Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. V případě prvního nároku byla žalovanému poskytnuta částka 100 000 Kč a zaplatil částku 92 150 Kč, výše bezdůvodného obohacení činí 7 850 Kč. V případě druhého nároku byla žalovanému poskytnuta částka 45 000 Kč a zaplatil částku 42 572,32 Kč, výše bezdůvodného obohacení tak činí částku 2 427,69 Kč. V případě třetího nároku byla žalovanému poskytnuta částka 100 000 Kč a zaplatil částku 45 679 Kč, výše bezdůvodného obohacení činí částku 54 321 Kč. Nebyl prokázán spor týkající se možnosti žalovaného vrátit jistinu. Úroky z prodlení soud přiznal v rozsahu uvedeném ve výroku I, když žalovaný byl vyzván k zaplacení zástupcem žalobkyně a byla mu stanovena lhůta k plnění do 31. 1. 2024. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.
8. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství vyčíslenému ke dni vyhlášení rozsudku. V řízení tak byl převážně úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
9. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.