Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 990,6 Kč ve splátkách po 3 500 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 22 458,29 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 21 092,9 Kč od 5. 3. 2025 do zaplacení a částku 1 332,73 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna doplatit část nezaplaceného soudního poplatku ve výši 438 Kč na účet Okresního soudu v Lounech do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech žalobu, kterou se domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 43 781,62 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které byla žalovanému poskytnuta celkem částka 20 103 Kč a žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni poskytnutou částku spolu s úroky a poplatky. Žalovaný se dostal do prodlení a žalobkyně smlouvu vypověděla. Žalovaný splatil na jistinu celkem 112,40 Kč. Částka ve výši 43 781,62 Kč se skládá z nesplacené půjčené jistiny 19 990,48 Kč, smluvního úroku ve výši 21 355,99 Kč, poplatku za vyplacení úvěru 375,10 Kč, poplatku za službu „klidné spaní“ 62,22 Kč, poplatku za službu „presto“ 648,78 Kč, poplatku za službu „informační SMS servis“ 16,32 Kč. Žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu ve výši 1 332,73 Kč za prodlení. Žalobkyně prověřovala žalovaného zejména kontrolou v databázi neplatných dokladů, kontrolou rodného čísla, náhledem do záznamu insolvenčního rejstříku, kontrolou zaměstnání telefonicky, kontrolou platební historie žalovaného u žalobkyně, vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta.
2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti žalobkyně, která se z jednání omluvila. K jednání se dostavil žalovaný, který potvrdil, že smlouvu o úvěru se žalobkyní uzavřel. Není schopen uhradit celkem poskytnutou částku. V jeho možnostech jsou splátky ve výši 3 500 Kč měsíčně. Je zaměstnán u Správy železnic s příjmem cca 25 000 Kč až 27 000 Kč měsíčně, má další úvěry ve výši 11 000 Kč měsíčně. Je svobodný, bezdětný. Není mu jasné, jak žalobkyně prověřovala jeho příjem, když mu mzda nechodí na účet uvedený ve smlouvě.
3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 20. 8. 2024, souhlasu se zpracováním osobních údajů, informace o spotřebitelem údajích o poskytovateli, předpisů denních splátek, všeobecných obchodních podmínek, autorizace ověření totožnosti, bankovního ID výpisu vzal soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k dohodě o poskytnutí úvěru s výší úvěrového rámce 67 300 Kč, RPSN činila 1 856,81 %, úroková sazba denní 1,016 %. Žalovaný se zavázal splácet dlužnou částku v denních splátkách. Dle výpisu o posouzení úvěruschopnosti bez podpisu žalovaného činila výše ověřeného čistého příjmu žalovaného 30 850 Kč, výše výdajů na bydlení 3 000 Kč, výdaje na půjčky 5 000 Kč, další nezbytné výdaje 0, ostatní zbytné výdaje 1 000 Kč, vypočítané minimální výdaje 7 755 Kč. Žalobkyně dále předložila listinu nazvanou autorizace ověření totožnosti žalovaného prostřednictvím náhledu na bankovní účet žalovaného, listinu nazvanou identifikované příjmy, podle které výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí 30 850 Kč. Dle přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a sdělení [právnická osoba] [Anonymizováno] ze dne 13. 8. 2025, které soud vyžádal, byly na účet žalovaného uvedený ve smlouvě připsány dne 20. 8. 2024 částka 4 500 Kč, dne 20. 8. 2024 částka 3 500 Kč, dne 24. 9. 2024 částka 75 Kč, dne 23. 10. 2024 částka 5 000 Kč, dne 23. 10. 2024 částka 2 000 Kč, dne 23. 10. 2024 částka 1 509 Kč, dne 19. 11. 2024 částka 3 519 Kč, celkem 20 103 Kč. Dle výzvy k úhradě ze dne 19. 6. 2025 včetně podacího lístku byl žalovaný před podáním žaloby upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně a vyzván k zaplacení ve lhůtě tří dnů. Výzva byla podána k poštovní přepravě. Dle informace o sledování zásilky byla dne 25. 6. 2025 dodána adresátovi.
4. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně. Žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalovaného o výdajích, tyto však nezjišťovala ani neověřovala. Ze statistických výdajů nebo částek životního minima nelze vycházet, pokud nejsou porovnány z faktickými výdaji. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018[Anonymizováno] tento soud uvedl, že údaje o životním minimu musí poskytovatel porovnat s od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Žalovaný nebyl prověřován v dlužnických registrech, i když uvedl, že má půjčky. Žalobkyně neprověřovala úvěruschopnost žalovaného řádně, neboť zde existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet (§ 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Z úvěrových smluv vyplývají další platební povinnosti jako úroky, poplatky apod. Úvěrová smlouva je v takovém případě neplatná absolutně v souladu s ustálenou judikaturou k zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (§ 87), která vychází z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Nad rámec výše uvedeného soud považuje smlouvu za absolutně neplatnou i pro rozpor s dobrými mravy, když sjednaný úrok ve výši 1,016 % denně (tj. 370,84 % ročně), RPSN 1 856,81 %, naplňuje znaky lichevní smlouvy a taková ujednání jsou v rozporu s veřejným pořádkem. Žalobkyně má v takovém případě jen nárok na vydání bezdůvodného obohacení v podobě částky 19 990 Kč (20 103 Kč -112 Kč) dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku a § 2993 občanského zákoníku, když žalovaný na svůj závazek plnil částku 112 Kč. V řízení byl prokázán spor o možnost žalovaného dlužnou částku zaplatit. Soud proto v souladu s ustanovením § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru určil tuto dobu podle možnosti žalovaného jako spotřebitele s přihlédnutím k jeho celkovým majetkovým poměrům ve splátkách po 3 500 Kč měsíčně. Výrok, kterým soud při využití § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru určí lhůtu k plnění v budoucnu splatné části dluhu, má konstitutivní povahu. Proto nelze uvažovat o tom, že by spotřebitel z této části dluhu platil úrok z prodlení (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4. 2022). Z tohoto důvodu nelze uložit žalovanému ani ztrátu výhody splátek. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.
5. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, náhradu nákladů řízení nežádal. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
6. Žalobkyně zaplatila z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 1 752 Kč, návrh nebyl soudem povolen, věc byla převedena z aplikace CEPR do sporného řízení, důsledně tomu je žalobkyně povinna doplatit část soudního poplatku ve výši 438 Kč, když soudní poplatek celkem činí 2 190 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, na účet Okresního soudu v Lounech.