Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 18. 12. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 5 290,15 Kč, úroku z prodlení ve výši 1 532,88 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od 23. 2. 2024 do 17. 12. 2024, úroku ve výši 3 600 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech žalobu, ve které se domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 290,15 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že původní věřitel [Anonymizováno] IČO [IČO], (dále jen „původní věřitel“) uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota] ze dne 5. 1. 2023, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 290 Kč do 4. 2. 2023. Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaný svoji vůli smlouvu uzavřít projevil zadáním unikátního autorizačního kódu, který předtím obdržel od původního věřitele. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas a vznikla mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Předmětem žaloby je jistina ve výši 10 000 Kč, poplatek ve výši 4 290 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 532,88 Kč (z jistiny od 5. 2. 2023 do 13. 2. 2024), úrok ve výši 3 600 Kč, poplatky za upomínky ve výši 500 Kč a smluvní pokuta ve výši 500,15 Kč (ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od 5. 2. 2023 do 27. 3. 2023). Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného, kdy zjistil, že žalovaný pobíral mzdu 28 462 Kč měsíčně, výdaje činily 7 450 Kč měsíčně (na bydlení 6 000 Kč, splátka úvěru 1 100 Kč, ostatní výdaje 350 Kč).
2. Soud věc projednal podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků.
3. Žalobkyně předložila listiny nazvané žádost o spotřebitelském úvěru, smlouva o úvěru č. [hodnota] ze dne 5. 1. 2023, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, listinu nazvanou úvěruschopnost klienta, rámcovou smlouvu o postupování pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu, předžalobní upomínku zástupce žalobkyně včetně podacího archu. Žádost o poskytnutí úvěru ani smlouva o úvěru není podepsána žalovaným. Z obsahu této listiny vyplývá, že původní věřitel poskytne žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč s tím, že žalovaný zaplatí částku 12 292,95 Kč do 30 dnů od odeslání finančních prostředků, při překročení doby splatnosti pak částku 14 290 Kč. Listina nazvaná úvěruschopnost klienta není podepsána a obsahuje údaje o příjmech a výdajích žalovaného uvedené v žalobě. Dle potvrzení o platbě žalovaný zaslal původnímu věřiteli dne 4. 1. 2023 ze svého účtu č. [č. účtu] 1 Kč. Dle potvrzení o provedení transakce a sdělení [Anonymizováno]., které soud vyžádal, byla dne 5. 1. 2023 provedena platba ve výši 10 000 Kč na účet žalovaného č. [č. účtu] pod variabilním symbolem tvořeným rodným číslem žalovaného. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 2. 2024 včetně poštovního podacího listu vzal soud za prokázané, že původní věřitel oznámil žalovanému, že postoupil pohledávku za žalovaným žalobkyni. Oznámení bylo dne 1. 3. 2024 podáno k poštovní přepravě. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván zástupcem žalobkyně dopisem ze dne 10. 6. 2024 podaným dle poštovního podacího listu k přepravě. Dle informace o sledování zásilek byly obě zásilky vráceny odesílateli, když na uvedené adrese je žalovaný neznámý.
4. V daném případě je řízení ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Dokazování provádí soud při jednání. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který ač poučen soudem, tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. V souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o. s. ř. poskytuje poučení soud zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru mezi původním věřitelem a žalovaným, tedy že žalovaný odsouhlasil znění smlouvy včetně ujednání o smluvní pokutě a dalších nákladech. Nebylo prokázáno, že žalovanému byl zaslán unikátní kód a tento jej použil k podpisu smlouvy. V řízení bylo prokázáno pouze poskytnutí částky v celkové výši 10 000 Kč původním věřitelem na účet žalovaného. Žalovaný, který se také k jednání nedostavil, netvrdil jiný důvod poskytnutí této částky. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. Při aplikaci ustanovení o bezdůvodném obohacení pak důkazní břemeno ohledně titulu pro převzetí sporné částky tíží žalovaného. Bylo-li tedy doloženo provedení platby na jeho účet, aniž byl prokázán právní důvod, o nějž by se tato platba mohla opírat, je možné přiznání požadované částky žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). Na platnost postoupení pohledávky nemá vliv jiná právní kvalifikace postoupeného nároku soudem. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení. V řízení nebylo prokázáno doručení výzev k plnění žalovanému před podáním žaloby. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení až od 18. 12. 2024, když žalovanému byla doručena žaloba dne 16. 12. 2024, následujícího dne měl plnit a od 18. 12. 2024 je v prodlení. Žaloba je pak judikaturou posuzována za výzva k plnění. Nárok na požadovaný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající výši žalobu zamítl. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že i v případě prokázání uzavření smlouvy nebyly označeny žádné důkazy prokazující výši příjmů a výdajů žalovaného ani jiné důkazy o tom, zda původní věřitel prověřoval před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného. Z tohoto důvodu by byla uzavřená smlouva o úvěru absolutně neplatná a žalobkyni by též náleželo jen bezdůvodné obohacení ve shora uvedené výši.
5. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování úspěchu a neúspěchu se přihlíží k požadovanému příslušenství. Žalobkyně tak měla cca stejný úspěch jako neúspěch. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
6. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.