11 C 255/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu v Lounech dne 28. 6. 2024 domáhala, aby soud uložil žalované zaplatit částku 12 678 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO] IČO, (dále jen „původní věřitel“) smlouvu o půjčce č. [hodnota] dne 23. 5. 2010, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli souhrnný poplatek ve výši 10 032 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Splatnost poslední splátky byla stanovena na 17. 7. 2011. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena 1. 6. 2012. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalované jistinu ve výši 6 905,23 Kč, souhrnný poplatek ve výši 5 772,77 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 11 266,52 Kč za období od 9. 6. 2012 do 27. 9. 2023 a úroky z prodlení z částky 12 678 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. bez přítomnosti žalované, když tato se k jednání nedostavila ani se neomluvila. Zástupce žalobkyně uvedl, že mezi původním věřitelem a žalovanou nebyla uzavřena písemná smlouva o specifikaci souhrnného poplatku.

3. Ze smlouvy o půjčce č. [hodnota] ze dne 23. 5. 2010 lze učinit závěr, že původní věřitel poskytl žalované finanční prostředky (půjčku) ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku včetně souhrnného poplatku ve výši 10 032 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 22 032 Kč v 59týdenních splátkách po 372 Kč a poslední splátce ve výši 84 Kč s tím, že první splátku je povinna zaplatit sedmý den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. Dle článku 1 smluvních podmínek činí RPSN v případě splatnosti půjčky 60 týdnů 224,28 %. Dle článku 5 smluvních podmínek se splátky budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po jeho úplném uhrazení na vlastní částku půjčky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023 vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku z výše uvedené smlouvy žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalované. Dopisem ze dne 3. 6. 2024 byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně a vyzvána k zaplacení do 18. 6. 2024. Dle podacího lístku byla zásilka podána dne 4. 6. 2024 k poštovní přepravě a dle informace o sledování zásilky byla vrácena zpět odesílateli, když si ji žalovaná v odběrní lhůtě nevyzvedla. Dle měnové statistiky České národní banky pořízené prostřednictvím internetu činila průměrná výše úvěrů domácnostem na spotřebu v květnu 2010 14,04 % a RPSN 15,02 %.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že byla uzavřena písemná smlouva o půjčce ve smyslu ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), na kterou se vztahují též ustanovení zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., na základě které přenechal původní věřitel žalované peněžní prostředky a žalované vznikla povinnost peněžní prostředky vrátit. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky vyhovovalo předchozí právní úpravě obsažené v ustanovení § 524 a násl. občanského zákoníku i právní úpravě dle ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku.

5. Pokud jde o sjednaný souhrnný poplatek, soud dospěl k závěru, že tento představuje příjem plynoucí původnímu věřiteli z poskytnutí peněžních prostředků žalované, a tedy jeho ekonomická funkce je totožná s funkcí úroků (tj. s funkcí finanční odměny za půjčení peněz). Žalobkyně netvrdila, že byla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena písemná dohoda specifikující, za co byl souhrnný poplatek sjednán. Sjednaný poplatek tak byl zcela netransparentní. O tom, že se jednalo o odměnu za půjčení peněz, svědčí skutečnost, že původní věřitel poskytoval peněžní prostředky opakovaně jako podnikatel, a kromě poplatku měla žalovaná splatit již jen jistinu půjčky. Jak uvedl Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Smluvní úroky představují odměnu za poskytnutí peněz, přičemž výše úroku vyjadřuje zároveň i míru rizika, kterou věřitel nese pro případ, že dlužník dluh nesplatí. Nejvyšší možná výše sjednaných úroků není nikterak stanovena právním předpisem a její posouzení je ponecháno k úvaze soudů s ohledem na okolnosti každého případu. Na základě ustálené rozhodovací praxe soudů však lze dospět k závěru, že v případě nebankovních půjček či úvěrů mezi podnikatelem a spotřebitelem jako slabší strany zpravidla nelze sjednat výši úroků více než trojnásobnou oproti průměrné výši poskytované bankovními subjekty (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). V daném případě činil kapitalizovaný poplatek (úrok) 10 032 Kč za poskytnutí jistiny 12 000 Kč, která měla být vrácena v 60týdenních splátkách. Roční procentní úroková sazba tak v daném případě přesahovala 72 %. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle veřejně dostupných měnových statistik České národní banky se pohybovaly v květnu 2010 okolo 14,04 % ročně a RPSN (roční procentní sazba nákladů, tj. sazba zahrnující kormě úrokových nákladů i všechny související náklady úvěru pro klienta) 15,02 %. Za této situace lze uzavřít, že sjednaný kapitalizovaný souhrnný poplatek byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než čtyřnásobku míry obvyklé v bankovním sektoru. Soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy dle ustanovení § 39 občanského zákoníku. Žalobou uplatněný nárok je po právní stránce nutno posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 457 občanského zákoníku. Soud upozorňuje na obdobné právní posouzení žalovaného nároku v rozsudku Krajského soudu v Plzni sp. zn. 25 Co 51/2023, a to i v případě, kdy ze smlouvy vyplývala určitá specifikace souhrnného poplatku zahrnující jak úrok, tak poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení a poplatek za administrativní činnost a komfortní činnost.

6. S ohledem na shora uvedené tak soud přiznal žalobkyni částku 2 646 Kč představující nesplacenou část jistiny (12 000 Kč – zaplacených 9 354 Kč). Pokud totiž bylo ujednání o souhrnném poplatku sjednáno od počátku neplatně, nemohla na něj žalovaná provádět žádné úhrady. Soud též upozorňuje na usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011. Žalovaná se pak k žalobě nevyjádřila, k jednání se nedostavila a žádnou námitku proti žalovanému nároku nevznesla. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba zamítnuta.

7. Soud přiznal příslušenství pohledávky v podobě zákonných úroků z prodlení dle ustanovení § 517 občanského zákoníku, výši úroku z prodlení upravuje nyní nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyni tak byl přiznán zákonný úrok z prodlení z přiznané částky 2 646 Kč. V případě bezdůvodného obohacení nastává splatnost dluhu na základě výzvy věřitele. V posuzovaném případě byla žalovaná poprvé vyzvána k úhradě dluhu přípisem právního zástupce žalobkyně se lhůtou k plnění do 18. 6. 2024, když bylo prokázáno, že výzva se dostala do její dispozice. Ve zbývajícím rozsahu byly úroky z prodlení zamítnuty.

8. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když soud neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly.