Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč od 12. 3. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 4 460 Kč s zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od 27. 2. 2024 do 11. 3. 2025, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 538 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [Jméno advokátky], advokátky.
Odůvodnění
1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech žalobu, ve které se domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 460 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným elektronickými prostředky na dálku dne 9. 1. 2024 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč převodem na účet č. [č. účtu], který měl být splacen spolu s poplatkem ve výši 2 680 Kč nejpozději do 23. 1. 2024. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalobkyně dále požadovala dle smlouvy o úvěru smluvní pokutu za prodlení s úhradou dlužné částky ve výši 0,1 % denně z částky 10 000 Kč od 27. 2. 2024 do 22. 8. 2024 v celkové výši 1 780 Kč.
2. Soud věc projednal podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků. Zástupkyně žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil.
3. Žalobkyně předložila žádost o poskytnutí úvěru č. [hodnota] a vyhodnocení úvěruschopnosti, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 9. 1. 2024, dodatek, výpis z účtu, potvrzení o platbě, výzvu k úhradě ze dne 26. 7. 2024. Žalobkyně předložila též kopii občanského průkazu žalovaného. Smlouva o úvěru je formulářem, který není podepsaný žalovaným, když je zde uvedeno, že podpisem je elektronický kód zaslaný pomocí SMS. Z listiny vyplývá, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč na dobu 14 dnů s poplatkem ve výši 2 680 Kč. Dle žádosti o úvěr měl žalovaný průměrný příjem 29 632 Kč, výdaje na domácnost 6 000 Kč, náklady na bydlení 6 000 Kč a měsíční splátky úvěrů 2 500 Kč. Dle výplatních pásek za měsíce září a říjen 2023 činil průměrný příjem žalovaného 27 578 Kč. Dle výpisu z účtu žalovaného investoval žalovaný nemalé částky do sázení. Dle přehledu příjmů v prosinci 2023 čerpal žalovaný částku 180 000 Kč od fyzické osoby označenou jako půjčka. Výdaje byly vyšší než příjmy ze zaměstnání. Dle výpisu ze systému REPI měl žalovaný 1 revolvingový úvěr, u kterého byly vedeny údaje o mimosoudním vymáhání. Dle potvrzení o platbě předloženého žalobkyní byla zaslána na účet žalovaného č. [č. účtu] dne 9. 1. 2024 částka 10 000 Kč. Dle výzvy ze dne 26. 7. 2024 vyzvala zástupkyně žalobkyně žalovaného k zaplacení žalované částky včetně nákladů řízení do 7 dnů od odeslání výzvy.
4. V posuzovaném případě byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. I když nebyl prokázán podpis smlouvy ze strany žalovaného, soud vycházel ze skutečnosti, že žalovaný musel předložit žalobkyni výpisy ze svého účtu, výplatní pásky, kopii občanského průkazu, čerpal částku ve výši 10 000 Kč dne 9. 1. 2024 odpovídající částce dle formuláře žalobkyně. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřovala úvěruschopnost žalovaného, zjišťovala i výši jeho faktických příjmů a výdajů. Z výpisů z účtu vyplývalo, že se žalovaný věnoval sázení a jeho výdaje byly vyšší než příjmy ze zaměstnání. U předchozího úvěru byl uveden údaj o mimosoudním vymáhání. Existovaly zde důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet (§ 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru) Z úvěrových smluv vyplývají další platební povinnosti jako úroky, poplatky apod. Úvěrová smlouva je v takovém případě neplatná absolutně v souladu s ustálenou judikaturou k zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (§ 87), která vychází z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Žalobkyně má v takovém případě jen nárok na vydání bezdůvodného obohacení v podobě částky ve výši 10 000 Kč dle ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku a § 2993 občanského zákoníku, když žalovaný na svůj závazek ničeho neuhradil. Nebyl prokázán spor o možnost žalovaného plnit. V řízení nebylo prokázáno doručení výzvy k plnění žalovanému před podáním žaloby. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení až od 12. 3. 2025, když žalovanému byla doručena žaloba dne 10. 3. 2025, následujícího dne měl plnit a od 12. 3. 2025 je v prodlení. Judikatura soudů posuzuje žalobu jako výzvu k plnění. Nárok na požadovaný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající výši žalobu zamítl.
5. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. V řízení měla žalobkyně úspěch v rozsahu 63 %, žalovaný měl úspěch v rozsahu 37 %. Při určení úspěchu a neúspěchu soud vycházel z toho, že celkově byla požadována částka včetně příslušenství ve výši 16 141 Kč. Žalobkyně měla úspěch pro částku včetně příslušenství 10 122 Kč. Žalobkyni tak soud přiznal náklady řízení v celkové výši 538 Kč, tj. 26 % z celkových nákladů řízení ve výši 2 071 Kč, které tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za zastupování účastníka advokátem podle vyhl. č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba), jeden úkon právní služby ve výši 150 Kč (jednoduchá výzva k plnění), tři režijní paušály po 100 Kč a 21 % DPH ve výši 220,50 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.
6. Lhůtu k plnění soud určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.