11 C 33/2026

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu v Lounech domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 20 100 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO] IČO, (dále jen „původní věřitel“) smlouvu o úvěru č. [hodnota] dne [datum], na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli úroky a úhrady za služby. Celkovou částku 18 592 Kč se zavázala uhradit v 14měsíčních splátkách, poslední splátka byla splatná dne [datum]. Žalovaná uhradila celkem [hodnota] Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalované jistinu ve výši 8 369,23 Kč, dlužnou část úhrad za služby a úrok ve výši 6 730,77 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, kapitalizované úroky a kapitalizované zákonné úroky z prodlení. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované. Vycházel z údajů uvedených žalovanou v zákaznické kartě a ověřil je doklady uvedenými v zákaznické kartě. Na základě částečného zpětvzetí žaloby soud řízení usnesením ze dne [datum] zastavil co do kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 315,93 Kč od [datum] do [datum], co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 609,76 Kč od [datum] do [datum].

2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. za přítomnosti zástupce žalobkyně. Žalovaná se k jednání nedostavila.

3. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku včetně částky ve výši 8 592 Kč, která zahrnuje úrok ve výši [hodnota] Kč, částku za poskytnutí úvěru ve výši [hodnota] Kč, náklady na vyhodnocení ve výši [hodnota] Kč, za inkaso plateb ve výši [hodnota] Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku ve výši 18 592 Kč v měsíčních splátkách po [hodnota] Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí finanční částky ve výši 10 000 Kč v hotovosti. Ze žádosti o úvěr ze dne [datum] podepsané žalovanou soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalované z výpisu z bankovního účtu, kdy žalovaná potvrdila svůj příjem ve výši [hodnota] Kč z titulu [upřesnění] a výdaje na bydlení a energie ve výši [hodnota] Kč, na dopravu, jídlo, osobní náklady ve výši [hodnota] Kč, celkem měsíční výdaje ve výši [hodnota] Kč. Žalovaná uvedla bydlení [upřesnění]. Dle kopie obrazovky mobilního telefonu žalované přišly v [měsíc, rok] od [upřesnění] v celkové výši [hodnota] Kč a od [právnická osoba] částka [hodnota] Kč.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že pohledávka z výše uvedené smlouvy byla postoupena žalobkyni a původní věřitel oznámil postoupení pohledávky žalované. Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně, a to ve lhůtě do [datum]. Oznámení bylo dle podacího lístku podáno k poštovní přepravě a zasláno na adresu úřadu.

5. V posuzovaném případě byla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a na kterou se vztahuje též zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované. Poskytla úvěr žalované, která byla [upřesnění] a pobírala [upřesnění]. V případě výdajů vycházela pouze z údajů uvedených žalovanou. Ze statistických výdajů nebo částek životního minima nelze vycházet, pokud nejsou porovnány z faktickými výdaji. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 tento soud uvedl, že údaje o životním minimu musí poskytovatel porovnat s od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Původní věřitel neprověřoval úvěruschopnost žalované řádně, neboť zde existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet (§ 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Z úvěrové smlouvy vyplývají další platební povinnosti jako úroky, poplatky apod. Úvěrová smlouva je v takovém případě neplatná absolutně v souladu s ustálenou judikaturou k zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (§ 87), která vychází z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Žalobkyně má v takovém případě jen nárok na vydání bezdůvodného obohacení v podobě částky 6 508 Kč ([hodnota]) dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku a § 2993 občanského zákoníku, když žalovaná na svůj závazek plnila částku [hodnota] Kč. Na platnost postoupení pohledávek nemá vliv jiná právní kvalifikace nároku provedeného soudem. Mezi účastníky pak nebyl prokázán spor ohledně možnosti žalované vrátit poskytnutou jistinu. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku v rozsahu uvedeném ve výroku I. Za výzvu k plnění vzal soud žalobu, která byla žalované v souladu s procesními předpisy doručena dne [datum], následujícího dne měla plnit od [datum] je v prodlení. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.

6. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého byla v řízení převážně úspěšná žalovaná. Soud při stanovení míry úspěchu a neúspěchu musí přihlížet i k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. Žalované však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

7. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.