11 C 74/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalované domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 47 486,66 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] (dále jen „původní věřitel“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] dne [datum], na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli úhradu za služby ve výši 26 910 Kč. Celkovou částku se zavázala uhradit v měsíčních splátkách. Poslední splátka měla být zaplacena dne 2. 7. 2024. Žalovaná uhradila celkem 3 000 Kč, a to do podpisu smlouvy o postoupení pohledávky. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalované jistinu ve výši 22 000 Kč, dlužnou část poplatku 25 486,66 Kč, kapitalizované úroky ve výši 327,69 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 4 977,50 Kč (z dlužné jistiny od 3. 2. 2023 do 29. 7. 2024). Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované z výměru důchodu. Tento nemá žalobkyně k dispozici, neboť se předkládá při sjednání smlouvy. Žalovaná nebyla v insolvenčním řízení.

2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti žalované, která se bez omluvy nedostavila.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované finanční prostředky do výše 25 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku včetně poplatku ve výši 26 910 Kč, který zahrnuje úrok ve výši 20 275 Kč, částku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 135 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku ve výši 51 910 Kč ve 18měsíčních splátkách po 2 884 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí finanční částky ve výši 25 000 Kč v hotovosti. Ze zákaznické karty ze dne [datum] podepsané žalovanou soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalované z výměru důchodu, kdy žalovaná potvrdila příjem ve výši 5 498 Kč, další příjmy domácnosti ve výši 36 300 Kč, celkem příjmy 41 798 Kč, odhadované měsíční výdaje na 500 Kč. Žalovaná uvedla bydlení s rodiči, jednu vyživovací povinnost.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že pohledávka z výše uvedené smlouvy byla postoupena žalobkyni a původní věřitel oznámil postoupení pohledávky žalované. Dle podacího lístku bylo oznámení podáno k poštovní přepravě dne 16. 8. 2024. Dopisem ze dne 31. 10. 2024 byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně a byla jí stanovena lhůta k zaplacení do 15. 11. 2024. Oznámení bylo dle podacího lístku podáno k poštovní přepravě. Dle informace o sledování zásilky se upomínka vrátila zpět odesilateli s tím, že si ji adresát nevyzvedl.

5. Mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované. Původní věřitel ověřoval příjem žalované (invalidní důchod), doklady nemá k dispozici, neprověřoval další příjem domácnosti a výdaje. Celkové výdaje žalované ve výši 500 Kč jsou nereálné. Ze statistických výdajů nebo částek životního minima nelze vycházet, pokud nejsou porovnány z faktickými výdaji. Z jiných zdrojů nebyla úvěruschopnost ověřována. Původní věřitel tak neprověřoval úvěruschopnost žalované řádně, neboť zde existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet (§ 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Z úvěrových smluv vyplývají další platební povinnosti jako úroky, poplatky apod. Úvěrová smlouva je v takovém případě neplatná absolutně v souladu s ustálenou judikaturou k zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (§ 87), která vychází z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Žalobkyně, která nabyla nárok postoupením pohledávky dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, má v takovém případě jen nárok na vydání bezdůvodného obohacení v podobě částky ve výši 22 000 Kč dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku a § 2993 občanského zákoníku, když žalovaná na svůj závazek uhradila 3 000 Kč (25 000 Kč - 3 000 Kč). V řízení nebyl prokázán spor o možnost žalované dlužnou částku zaplatit. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení od 16. 11. 2025, tj. od následujícího dne po uplynutí lhůty k plnění dle výzvy zástupce žalobkyně, když výzva se dostala do dispozice žalované. Nárok na požadovaný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající výši žalobu zamítl.

6. Lhůtu k plnění soud určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.

7. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého byla v řízení převážně úspěšná žalovaná. Soud při stanovení míry úspěchu a neúspěchu musí přihlížet i k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. Žalované však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.