Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 200 Kč od 6. 9. 2024 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V částce 4 062 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 262 Kč od 9. 11. 2022 do 5. 9. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 062 Kč od 6. 9. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 14 200 Kč od 6. 9. 2024 do zaplacení a s náhradami nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 2 500 Kč a částky 4 658 Kč se návrh žalobkyně zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky 22 920 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] prostřednictvím internetových stránek [webová stránka] a SMS zpráv smlouvu o zápůjčce. Žalobkyně půjčila žalovanému dne [datum] částku 8 700 Kč a dne [datum] částku 5 500 Kč, celkem částku 14 200 Kč. Tato částka byla žalovanému připsána na účet, který sdělil žalobkyni. Ve smlouvě č. [hodnota] se žalovaný zavázal vrátit společnosti celkovou částku 14 200 Kč a souhrnný poplatek ve výši 4 062 Kč, celkem částku 18 262 Kč, do dne [datum]. Na svůj dluh žalovaný neuhradil žádnou částku. Žalovaný se tak dostal do prodlení, když neuhradil řádně a včas sjednanou částku, která ke dni [datum] činila na dlužné zápůjčce částku ve výši 14 200 Kč a na dlužném souhrnném poplatku částku ve výši 4 062 Kč. Dále byla žalovanému za opožděné úhrady stanovena smluvní pokuta ve výši 4 658 Kč a požadovány náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč za zaslané upomínky dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Z tohoto důvodu žalobkyně požaduje zaplatit částku 18 262 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 262 Kč od [datum] do zaplacení, s náhradami nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 2 500 Kč a částku 4 658 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne [datum], ani na tuto nijak nereagoval, proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila k soudu.
2. Žalovaný se k jednání, které se konalo dne [datum] nedostavil, ač byl řádně vyrozuměn obsílkou, doručenou mu fikcí dne [datum] dle § 49 o. s. ř. a soud pak ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodl bez účasti žalovaného. Žalobkyně se k jednání omluvila.
3. Z předložených listinných důkazů, a to ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], dodatku ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], všeobecných obchodních podmínek, kopie občanského průkazu žalovaného, výpisů z běžného účtu ze dne [datum] a ze dne [datum], upomínek ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] a výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř. ze dne [datum] soud zjistil, že smlouva o zápůjčce měla být uzavřena dne [datum] mezi žalovaným a žalobkyní a dodatek ke smlouvě o úvěru měl být uzavřen dne [datum]. Smlouva ani dodatek nejsou podepsány žádnou smluvní stranou, je zde uvedena e-mailová adresa žalovaného, telefonní číslo, dále byla předložena potvrzení o platbě ve výši 8 700 Kč dne [datum] a ve výši 8 700 Kč dne [datum], celkem ve výši 14 200 Kč na č. účtu [č. účtu]. Dále bylo zjištěno, že žalovanému byla zaslána výzva k plnění podle § 142a o. s. ř. ze dne [datum].
4. Ze zprávy [právnická osoba]. bylo zjištěno, že účet č. [č. účtu] je veden na jméno [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] celkové výši 14 200 Kč.
5. Ve svém návrhu žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy si od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného (kdy žalovaný je dle § 84 odst. 2 ZSÚ povinen poskytnout žalobkyni úplné a pravdivé informace), resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Žalobkyně tedy splnila svou povinnost dle § 86 ZSÚ, když řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Tato svá tvrzení nijak nedoložila. Na základě tohoto prověření žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a v návaznosti na toto prověření byla se žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce. Soud vyzval žalobkyni k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že nebude k prověření úvěruschopnosti žalovaného doplňovat žádná skutková tvrzení. Žalobkyně se k jednání dne [datum] nedostavila, soud žalobkyni tedy nemohl vyzvat ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a důkazů k prokázání skutečnosti, že byla mezi účastníky platně uzavřena smlouva o zápůjčce.
6. Z provedených důkazů pak bylo po skutkové stránce prokázáno, že žalobkyně poukázala na účet žalovaného vedený u [právnická osoba] dne [datum] částku 8 700 Kč a dne [datum] částku 5 500 Kč, celkem částku 14 200 Kč. Ze zprávy [právnická osoba] bylo prokázáno, že účet, na který byly poukázány předmětné platby, je účtem žalovaného. Naopak dle názoru soudu však nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, když soud tuto smlouvu včetně jejího dodatku posoudil jako absolutně neplatnou z důvodu řádného neprozkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
9. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.
10. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).
11. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z údajů, které jí žalovaný sdělil a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalobkyně si od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného (kdy žalovaný je dle § 84 odst. 2 ZSÚ povinen poskytnout žalobkyni úplné a pravdivé informace), resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Teprve následně po vyhodnocení získaných informací byla se žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce. Zákaznická karta žalovaného ani žádost žalovaného nebyla soudu předložena. Ohledně výdajů žalovaného žalobkyně nezjišťovala skutečné výdaje žalovaného, stejně jako výdaje na bydlení a další výdaje nijak neověřovala, soud toto považuje za zcela nedostatečné. Toto pak budí dojem, že žalobkyně neměla v úmyslu skutečně prověřit schopnost žalovaného poskytovaný spotřebitelský úvěr splácet, ale jen vyžádanými doklady v případném soudním sporu doložit, že se o to snažila. Vzhledem k uvedenému soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o zápůjčce nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.
12. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky v celkové výši 14 200 Kč, z této částky zbývá neuhrazená výše jistiny 14 200 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalovaného, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího archu se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalovaného, ale ostatně ani to, že by obsahem zasílané zásilky byla výzva k plnění. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 4. 9. 2024 (kdy byla žalovanému doručena žaloba spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřil), následující den, to je 5. 9. 2024, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 6. 9. 2024 do prodlení.
13. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 200 Kč od 6. 9. 2024 do zaplacení podle § 1970 o. z., když jejich výše je stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění.
14. Ohledně částky 4 062 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 262 Kč od 9. 11. 2022 do 5. 9. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 062 Kč od 6. 9. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 14 200 Kč od 6. 9. 2024 do zaplacení a s náhradami nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 2 500 Kč a částky 4 658 Kč byl návrh žalobkyně jako nedůvodný zamítnut.
15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., když měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I. ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Za této situace byl převážně úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.