Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

12 C 26/2024

Soud: Okresní soud v LounechDatum rozhodnutí: 3. 9. 2024Č. j.: 12 C 26/2024-71Samosoudkyně: JUDr. Vanda Vincíková Ph.D.Agenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 3. 2. 2025Předmět řízení: O zaplacení 64 796,86 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSLN:2024:12.C.26.2024.1
bezdůvodné obohacenísmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (28) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 46 309 Kč s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 46 309 Kč od 4.8.2024 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V částce 18 487,86 Kč s úrokem kapitalizovaným částkou 5 380,42 Kč, s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 2 737,69 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 64 796,86 Kč od 25. 10. 2023 do 3.8.2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 487,86 Kč od 4.8.2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 46 309 Kč od 4.8.2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 52 796,86 Kč od 25. 10. 2023 do zaplacení, se návrh žalobkyně zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala proti žalované návrh na zaplacení částky 64 796,86 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru č. [číslo]. Žalobkyně půjčila žalované dne [datum] částku 70 000 Kč. Tuto částku si žalovaná převzala při podpisu smlouvy. Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit společnosti částku 70 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 50 530,54 Kč, celkem částku 120 530,54 Kč, v 96 pravidelných týdenních splátkách po 1 257 Kč. Na svůj dluh žalovaná zaplatila částku 23 691 Kč. Poslední splátka byla uhrazena dne [datum]. Poté se žalovaná dostala do prodlení se splácením, nehradila řádně a včas sjednané splátky a žalobkyni dle smluvních podmínek vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která ke dni [datum] činila na dlužném úvěru částku ve výši 62 796,86 Kč. Z tohoto důvodu žalobkyně požaduje zaplatit částku 64 796,86 Kč s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 62 796,86 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 64 796,86 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem kapitalizovaným částkou 5 280,42 Kč a s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 2 737,69 Kč. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku ze dne [datum], ani na tuto nijak nereagovala, proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila k soudu.

2. Žalovaná se k jednání, které se konalo dne [datum] nedostavila, ač byla řádně vyrozuměna obsílkou, doručenou jí fikcí dne [datum] dle § 49 o. s. ř. a soud pak ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodl bez účasti žalované.

3. Z předložených listinných důkazů, a to z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne [datum], předsmluvních informací, ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], obchodních podmínek, sazebníku poplatků, výpisu z účtu žalované o čerpání úvěru, z výzvy o zaplacení dlužné částky ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum], z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum] a z výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř. ze dne [datum] soud zjistil, že smlouva o úvěru měla být uzavřena dne [datum] mezi žalovanou a žalobkyní. Smlouva je podepsaná žalovanou, výše požadovaného úvěru činila 70 000 Kč a žalovaná se zavázala jej splácet v 96 pravidelných týdenních splátkách po 1 257 Kč, počínaje od [datum]. Ze žádosti o úvěr ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná předložila svůj občanský průkaz k prokázání své totožnosti. Dále uvedla, že je svobodná, bydlí v obecním/státním bytě, je zaměstnána, k tomu předložila potvrzení zaměstnavatele a žalobkyně současně toto ověřila z výpisu z účtu žalované, dále žalovaná prohlásila, že nemá úvěr u jiné společnosti, jako měsíční příjmy uvedla žalovaná jako čistý příjem ve výši 13 000 Kč a jako své výdaje uvedla odhadované měsíční výdaje ve výši 10 000 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalované byla zaslána výzva k plnění podle § 142a o. s. ř. ze dne [datum].

4. Soud vyzval žalobkyni k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že při posuzování bonity a úvěruschopnosti žalované strany byla během schvalování úvěru posuzována zejména finanční situace, tj. příjem zjištěný na základě transakcí na běžném účtu žalované strany, který vstupoval do výpočtu platební kapacity ve výši 12 006 Kč (průměr příjmů za 2 měsíce předcházející uzavření úvěrové smlouvy na běžném účtu žalované, tedy za červen 2021 ve výši 10 582 Kč a květen 2021 ve výši 13 430 Kč) a výdaje, které vstupovaly do výpočtu platební kapacity ve výši 10 000 Kč (vypočtené na základě transakcí na běžném účtu a na základě informací ze žádosti), které zahrnují životní minimum, náklady na bydlení, náklady na splátky, mandatorní výdaje (soudně nařízené, alimenty apod.) a deklarované platby na pojištění. Takto žalobkyně určila platební kapacitu žalované ve výši 2 006 Kč, která je pro splátku ve výši 1 257 Kč dostatečná. Svá tvrzení žalobkyně doložila informacemi z [právnická osoba], ze žádostí žalované o poskytnutí úvěru a jejich vyhodnocení. Žalobkyně se k jednání dne [datum] nedostavila, soud žalobkyni tedy nemohl vyzvat ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a důkazů k prokázání skutečnosti, že byla mezi účastníky platně uzavřena smlouva o úvěru.

5. Z provedených důkazů pak bylo po skutkové stránce prokázáno, že žalobkyně předala dne [datum] částku 70 000 Kč žalované, naopak dle názoru soudu však nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, když soud tuto smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou z důvodu řádného neprozkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

8. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

9. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

10. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně vycházela z údajů, které jí žalovaná sdělila a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne [datum] a byly ověřeny potvrzením zaměstnavatele a kontrolou finančních toků na běžném účtu žalované, který má vedený u žalobkyně. Teprve následně po vyhodnocení získaných informací byla se žalovanou uzavřena smlouva o úvěru. V žádosti žalovaná uvedla, že výše její měsíčních příjmů činí celkem [hodnota] Kč a výše její měsíčních výdajů [částka]. Dále uvedla, že bydlí v [upřesnění]. Žalovaná prohlásila a svým podpisem stvrdila, že uvedené údaje jsou úplné, přesné a pravdivé. S ohledem na tyto informace dospěla žalobkyně k názoru, že je žalovaná schopna splácet úvěr ve výši 70 000 Kč s měsíční splátkou 1 257 Kč. Ohledně výdajů žalované žalobkyně nezjišťovala skutečné výdaje žalované, stejně jako výdaje na bydlení a další výdaje nijak neověřovala, soud toto považuje za zcela nedostatečné. Toto pak budí dojem, že žalobkyně neměla v úmyslu skutečně prověřit schopnost žalované poskytovaný spotřebitelský úvěr splácet, ale jen vyžádanými doklady v případném soudním sporu doložit, že se o to snažila. Vzhledem k uvedenému soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

11. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč, z této částky zbývá neuhrazená výše jistiny 46 309 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalované, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího archu se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalované, ale ostatně ani to, že by obsahem zasílané zásilky byla výzva k plnění. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měla žalovaná objektivní možnost se seznámit až dne 2.8.2024 (kdy byla žalované doručena žaloba spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřila), následující den, to je 3.8.2024, tak byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinila, dostala se dne 4.8.2024 do prodlení.

12. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 46 309 Kč s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 46 309 Kč od 4.8.2024 do zaplacení, podle § 1970 o. z., když jejich výše je stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění.

13. Ohledně částky 18 487,86 Kč s úrokem kapitalizovaným částkou 5 380,42 Kč, s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 2 737,69 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 64 796,86 Kč od 25. 10. 2023 do 3.8.2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 487,86 Kč od 4.8.2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 46 309 Kč od 4.8.2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 52 796,86 Kč od 25. 10. 2023 do zaplacení byl návrh žalobkyně jako nedůvodný zamítnut.

14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., když měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I. ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Za této situace byly účastnice téměř stejně úspěšné, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací