Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 20. 11. 2024 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 19. 12. 2023 do 19. 11. 2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 20. 11. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení kapitalizovaného za období od 10. 12. 2022 do 7. 12. 2023 částkou 1 487,67 Kč a úroku kapitalizovaného částkou 8 360,41 Kč, dále ohledně nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokuty ve výši 500,15 Kč se návrh žalobkyně zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky 15 290,15 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] prostřednictvím internetových stránek právního předchůdce žalobkyně společnosti Emma´s credit s.r.o. a SMS zpráv smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Právní předchůdce žalobkyně půjčil žalovanému dne [datum] částku 10 000 Kč. Tato částka byla žalovanému připsána na účet, který sdělil právnímu předchůdci žalobkyně. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit společnosti částku 10 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 4 290 Kč, celkem částku 14 290 Kč, do dne [datum]. Na svůj dluh žalovaný neuhradil žádnou částku. Žalovaný se tak dostal do prodlení, když neuhradil řádně a včas sjednanou částku, která ke dni [datum] činila na dlužném úvěru částku ve výši 10 000 Kč a na dlužném souhrnném poplatku částku ve výši 4 290 Kč. Dále byla žalovanému za opožděné úhrady stanovena smluvní pokuta ve výši 500,15 Kč a poplatky za odeslání písemných upomínek ve výši 500 Kč, celková dlužná částka tak činí 15 290,15 Kč. Žalobkyně pak se svým právním předchůdcem společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , uzavřela dne [datum] ve spojení s dílčí smlouvou ze dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kde mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovaným. Tato skutečnost byla oznámena žalovanému dopisem ze dne [datum]. Z tohoto důvodu žalobkyně požaduje zaplacení částky 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od [datum] do [datum] částkou 1 487,67 Kč a úrokem kapitalizovaným částkou 8 360,41 Kč, dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokutu ve výši 500,15 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne [datum], ani na tuto nijak nereagoval, proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila k soudu.
2. Žalovaný se k jednání, které se konalo dne [datum] nedostavil, ač byl řádně vyrozuměn obsílkou, doručenou mu fikcí dne [datum] dle § 49 o. s. ř. a soud pak ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodl bez účasti žalovaného.
3. Ve věci bylo provedeno dokazování, a to smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], žádostí o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], úvěruschopností klienta k půjčce č. [hodnota], potvrzením o přijetí verifikační platby dne [datum], potvrzení o odeslání částky 10 000 Kč na účet žalovaného dne [datum], upomínkami ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum], rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] mezi společností Emma´s credit s.r.o. a žalovanou, včetně dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], přílohy č. [hodnota] a potvrzení o provedení transakce, oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího archu a výzvou k plnění podle § 142 o. s. ř. ze dne [datum] včetně poštovního archu.
4. Ze smlouvy o úvěru, která měla být uzavřena dne [datum] mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , bylo zjištěno, že smlouva není žalovaným podepsána, je zde uvedena e-mailová adresa žalovaného, telefonní číslo, dále bylo předloženo potvrzení o platbě ve výši 10 000 Kč dne [datum] na č. účtu [č. účtu] pod VS [var. symbol]. Dále bylo zjištěno, že žalovanému byla zaslána výzva k plnění podle §142 o. s. ř. ze dne [datum]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení s dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba].[IČO] IČO, , a žalobkyní soud zjistil, že mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovaným a tato skutečnost byla oznámena žalovanému dopisem ze dne [datum]. Ze zprávy [právnická osoba]. bylo zjištěno, že účet č. [č. účtu] je veden na jméno [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] pod VS [var. symbol].
5. Soud vyzval žalobkyni k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr byla ověřována právním předchůdcem žalobkyně před uzavřením Smlouvy o spotřebitelském úvěru na základě žalovaným vyplněné „Žádosti o úvěr“, ve které uvedl číslo svého občanského průkazu, údaje o zaměstnání a své měsíční příjmy a výdaje. Žalovaný byl při žádosti o úvěr povinen uvést o své osobě pravdivé, správné a úplné údaje. Na základě předložených dokumentů a údajů sdělených žalovaným byla s odbornou péčí posuzována schopnost žalovaného splácet úvěr. S ohledem na výši příjmů a výši úvěru, původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru. Dle údajů uvedených žalovaným mu pravidelně měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků cca 17 900 Kč a v takovém případě tak bylo možno dovodit, že žalovaný byl v takové finanční situaci, která mu umožnila splácet i další závazky. Žalovanému tak měla dle jeho tvrzených údajů měsíčně zůstat dostatečná finanční rezerva, kterou mohl volně disponovat. Za dané situace tak nebyl jediný důvod se domnívat, že by žalovaný nebyl schopen dostát svým závazkům a nemohl splatit poskytnutý spotřebitelský úvěr. Výše uvedený postup je možné označit za postup při němž byla vynaložena odborná péče v dostatečném rozsahu. Zároveň je nutno přihlédnout i k celkové splatné výši spotřebitelského úvěru. Z uvedeného tedy plyne, že právní předchůdce žalobkyně aktivně zjišťoval finanční poměry žalovaného, postup vyžadovaný zákonem č. 257/2016 Sb. beze zbytku dodržel a bonita žalovaného byla před uzavřením úvěrové smlouvy dostatečně prověřena. Nad vše uvedené žalobkyně doplnila, že žalovaný nemá jediný záznam v insolvenčním rejstříku, tedy ani v době uzavření smlouvy o úvěru nebyl žalovaný v takovém rejstříku veden. Vzhledem k výše uvedenému má žalobkyně za to, že nade vší pochybnost prokázal řádné posouzení a prověření bonity žalovaného pro účely poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovanému v požadované výši 10 000 Kč. Tato svá tvrzení doložila „Žádostí o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] “ a „Úvěruschopností klienta k půjčce č. [hodnota] “. Žalobkyně se k jednání dne [datum] nedostavila, soud žalobkyni tedy nemohl vyzvat ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a důkazů k prokázání skutečnosti, že byla mezi účastníky platně uzavřena smlouva o úvěru.
6. Z provedených důkazů pak bylo po skutkové stránce prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poukázal dne [datum] na účet žalovaného vedeného u [právnická osoba]. částku 10 000 Kč pod VS [var. symbol]. Ze zprávy [právnická osoba]. bylo prokázáno, že účet, na který byla poukázána předmětná platba, je účtem žalovaného. Naopak dle názoru soudu však nebylo prokázáno, že by mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba].[IČO] IČO, , a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, když soud tuto smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou z důvodu řádného neprozkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
9. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.
10. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).
11. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdce žalobkyně vycházel z údajů, které mu žalovaný sdělil a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný poskytl informace ohledně svých majetkových, pracovních a jiných poměrů v v žádosti o úvěr ze dne [datum]. Teprve následně po vyhodnocení získaných informací byla se žalovaným uzavřena smlouva o úvěru. V žádosti žalovaný uvedl, že výše jeho měsíčních příjmů činí celkem [částka] Kč a výše jeho měsíčních výdajů [částka] Kč, tj. [částka] Kč na bydlení a [částka] Kč na ostatní výdaje. S ohledem na tyto informace dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že je žalovaný schopen splácet úvěr ve výši 10 000 Kč do [datum]. Ohledně výdajů žalovaného právní předchůdce žalobkyně nezjišťoval skutečné výdaje žalovaného, stejně jako výdaje na bydlení a další výdaje nijak neověřoval, soud toto považuje za zcela nedostatečné. Toto pak budí dojem, že právní předchůdce žalobkyně neměl v úmyslu skutečně prověřit schopnost žalovaného poskytovaný spotřebitelský úvěr splácet, ale jen vyžádanými doklady v případném soudním sporu doložit, že se o to snažil. Vzhledem k uvedenému soudu nezbylo než uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudil s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.
12. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný neuhradil. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalovaného, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího archu se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalovaného, ale ostatně ani to, že by obsahem zasílané zásilky byla výzva k plnění. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 18. 11. 2024 (kdy byla žalovanému doručena žaloba spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřil), následující den, to je 19. 11. 2024, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 20. 11. 2024 do prodlení.
13. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení podle § 1970 o. z., když jejich výše je stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění.
14. Ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení kapitalizovaného za období od [datum] do [datum] částkou 1 487,67 Kč a úroku kapitalizovaného částkou 8 360,41 Kč, dále ohledně nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokuty ve výši 500,15 Kč byl návrh žalobkyně jako nedůvodný zamítnut.
15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., když měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I. ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Za této situace byl převážně úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.