Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

13 C 128/2023

Soud: Okresní soud v LounechDatum rozhodnutí: 30. 7. 2024Č. j.: 13 C 128/2023-58Samosoudkyně: Mgr. Jitka SvobodováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 6. 9. 2024Předmět řízení: o zaplacení částky 10 806,91 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSLN:2024:13.C.128.2023.1
bezdůvodné obohacenísmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 19. 11. 2026 máme 605 157 z 615 941 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (36) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7 000 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V částce 2 934 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 934 Kč od 17. 11. 2022 do 24. 6. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 934 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 7 000 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení a ohledně částky 872,91 Kč se návrh žalobkyně zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 145 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně advokáta [tituly před jménem] [advokát], sídlem [adresa], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala proti žalované návrh na zaplacení částky 10 806,91 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] prostřednictvím internetových stránek www.[Anonymizováno] smlouvu o úvěru č. [hodnota] s možností postupného čerpání až do výše 7 000 Kč. Žalobkyně půjčila žalované dne [datum] částku 2 500 Kč a částku 3 000 Kč a dále dne [datum] částku 1 500 Kč, celkem částku 7 000 Kč. Tyto částky byly žalované připsány na účet, který sdělila žalobkyni. Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit společnosti částku 7 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 2 934 Kč, celkem částku 9 934 Kč do dne [datum]. Na svůj dluh žalovaná neuhradila žádnou částku. Žalovaná se tak dostala do prodlení, když neuhradila řádně a včas sjednanou částku, která ke dni [datum] činila na dlužném úvěru částku ve výši 7 000 Kč a na dlužném souhrnném poplatku částku ve výši 2 934 Kč, celkem 9 934 Kč. Dále byla žalované za opožděné úhrady stanovena smluvní pokuta ve výši 872,91 Kč. Z tohoto důvodu žalobkyně požaduje zaplacení částky 9 934 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 934 Kč od 17. 11. 2022 do zaplacení a částky 872,91 Kč. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku ze dne 20. 5. 2023, ani na tuto nijak nereagovala, proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila k soudu.

2. Žalovaná se k jednání, které se konalo dne [datum] nedostavila, ač byla řádně vyrozuměna obsílkou, doručenou jí fikcí dne [datum] dle § 49 o. s. ř. a soud pak ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodl bez účasti žalované.

3. Z předložených listinných důkazů, a to ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne [datum], popisu základních vlastností spotřebitelského úvěru, všeobecných smluvních podmínek, výpisu o posouzení úvěruschopnosti, ověření totožnosti, obecných principů posuzování a filozofie společnosti, identifikovaných příjmů žalované, přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř. soud zjistil, že smlouva o úvěru měla být uzavřena dne [datum] mezi žalovanou a žalobkyní. Smlouva není podepsána žádnou smluvní stranou, je zde uvedena e-mailová adresa žalované, telefonní číslo, dále bylo předložen přehled bankovních transakcí vyplacených žalované ve výši 7 000 Kč, a to dne [datum] částky 2 500 Kč a částky 3 000 Kč a dále dne [datum] částky 1 500 Kč na č. účtu [č. účtu]. Dále bylo zjištěno, že žalované byla zaslána výzva k plnění podle § 142a o. s. ř. ze dne 20. 5. 2023.

4. Ze zprávy [právnická osoba] bylo zjištěno, že účet č. [č. účtu] je veden na jméno [Jméno zainteresované osoby 0/0] [Datum narození zainteresované osoby 0/0], a byla na něj dne [datum] částka 2 500 Kč a částka 3 000 Kč a dále dne [datum] částka 1 500 Kč5. Žalobkyně k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy uvedla, že zjišťovala údaje od žalované, a to celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaná sdělila žalobkyni. Žalobkyně dále ověřila, zda se žalovaná nenachází v registru centrální evidence exekucí, vyžádala výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob(registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta.6. Svá tvrzení doložila výpisem o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba]. výpisu o posouzení úvěruschopnosti, ověření totožnosti, obecných principů posuzování a filozofie společnosti, identifikovaných příjmů žalované. Žalobkyně se k jednání dne [datum] nedostavila, soud žalobkyni tedy nemohl vyzvat ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a důkazů k prokázání skutečnosti, že byla mezi účastníky platně uzavřena smlouva o úvěru.7. Z provedených důkazů pak bylo po skutkové stránce prokázáno, že žalobkyně poukázala ve dnech [datum] na účet žalované vedený u [právnická osoba] celkem částku 7 000 Kč. Ze zprávy [právnická osoba] bylo prokázáno, že účet, na který byly poukázány předmětné platby, je účtem žalované. Naopak dle názoru soudu však nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, když soud tuto smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou z důvodu řádného neprozkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.10. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.11. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).12. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně vycházela z údajů, které jí žalovaná sdělila a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba] a byly ověřeny doklady předloženými žalovanou, a to občanským průkazem, bankovním výpisem příjmových transakcí číslo účtu [hodnota]. Teprve následně po vyhodnocení získaných informací byla se žalovanou uzavřena smlouva o úvěru. V žádosti žalovaná uvedla, že ve společně hospodařící domácnosti jsou [Anonymizováno], z nichž [Anonymizováno], výše jejích měsíčních příjmů činí celkem [částka] a výše měsíčních výdajů [částka] na půjčky, [částka] výdajů na bydlení a [částka] na ostatní zbytné výdaje. S ohledem na tyto informace dospěla žalobkyně k názoru, že je žalovaná schopna platit úvěr ve výši 7 000 Kč do [datum]. Ohledně výdajů žalované žalobkyně nezjišťovala skutečné výdaje žalované, stejně jako výdaje na bydlení a další výdaje nijak neověřovala, soud toto považuje za zcela nedostatečné. Toto pak budí dojem, že žalobkyně neměla v úmyslu skutečně prověřit schopnost žalované poskytovaný spotřebitelský úvěr splácet, ale jen vyžádanými doklady v případném soudním sporu doložit, že se o to snažila. Vzhledem k uvedenému soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.13. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které žalovaná žalobkyni nevrátila. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalované, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalované vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího archu se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalované, ale ostatně ani to, že by obsahem zasílané zásilky byla výzva k plnění. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měla žalovaná objektivní možnost se seznámit až dne 23. 6. 2024 (kdy byla žalované doručena žaloba spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřila), následující den, tj. 24. 6. 2024, tak byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinila, dostala se dne 25. 6. 2024 do prodlení.14. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7 000 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení, podle § 1970 o. z., když jejich výše je stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění.15. Ohledně částky 2 934 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 934 Kč od 17. 11. 2022 do 24. 6. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 934 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 7 000 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení a ohledně částky 872,91 Kč byl návrh žalobkyně jako nedůvodný zamítnut.16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř.. V souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2717/08, ze dne 30. 8. 2010 soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství, přičemž tam, kde byl úrok z prodlení požadován od určitého data až do zaplacení vzal soud v úvahu jejich výši ke dni vyhlášení svého rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 145 Kč, přičemž tato částka představuje 6,45 % z jejich celkové výše. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 806,91 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Jejich zaplacení uložil soud žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř.).

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací