Výrok
I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 22 019 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 809,06 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 508,42 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 14 668,02 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 24,36% ročně z částky 14 668,02 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud uložil žalované zaplatit částku 22 019 Kč s příslušenstvím s tím, že [právnická osoba] [IČO] IČO, (dále také jako „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota] (dále jen jako „Smlouva“). Právní předchůdce žalobkyně půjčil žalované v den uzavření Smlouvy částku 25 000 Kč. Tuto částku si žalovaná převzala při podpisu smlouvy. Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit společnosti částku 25 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 30 809 Kč, celkem částku 55 809 Kč ve 21měsíčních splátkách ve výši 2 658 Kč. Na svůj dluh žalovaná uhradila částku v celkové výši 33 790 Kč, přičemž částka 10 331,98 Kč byla použita poměrně na částečnou úhradu jistiny a zbývající část plateb ve výši 23 458,02 Kč byla použita poměrně na částečnou úhradu poplatku. Žalobkyně pak se společností [právnická osoba], uzavřela dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kde mezi jinými byla postoupena i pohledávky za žalovanou. Tato skutečnost byla oznámena žalované dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná na předmětnou pohledávku hradila jen částečně, poslední splátka byla z její strany uhrazena dne [datum] a proto právní předchůdce žalobkyně provedl k [datum] vyčíslení dlužné jistiny ve výši 14 668,02 Kč a dlužného poplatku ve výši 7 350,98 Kč. Po tomto datu již nebylo žalovanou uhrazeno ničeho, neuhrazená jistina ve výši 14 668,02 Kč se proto úročí v souladu se smlouvou úrokem ve výši 24,36% ročně, a to do [datum], tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky, do zaplacení. Dále právnímu předchůdci žalobkyně má právo požadovat úrok z prodlení z dlužné jistiny v zákonné výši. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku ze dne [datum], ani na tuto žalovaná nijak nereagovala, proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila k soudu.
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.
3. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a žalovaná se k němu nedostavila.
4. Z předložených listinných důkazů, a to ze smlouvy o úvěru č. [hodnota], která měla být uzavřena dne [datum] mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, bylo zjištěno, že smlouva je podepsaná žalovanou, výše požadovaného úvěru činila 25 000 Kč, poplatek za tento úvěr činil 30 809 Kč, a žalovaná se vše zavázala splatit ve 21měsíčních splátkách po 2 658 Kč, když poslední splátka činila 2 649 Kč, počínaje pátým dnem od uzavření smlouvy. Ze žádosti o úvěr ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná předložila svůj občanský průkaz k prokázání své totožnosti. Dále je zde uvedeno, že žalovaná je [upřesnění], s druhem bydlení [upřesnění], je zaměstnána [právnická osoba].. Žalovaná uvedla, že u jiných společností splácí částku [hodnota], předložila výplatní pásky za [měsíc, rok] jako měsíční příjmy uvedla žalovaná čistý příjem [hodnota], uvedla, že její ostatní příjmy činí [hodnota], jako své odhadované měsíční výdaje uvedla částku [hodnota]. Dále žalovaná uvedla, že všechny uvedené údaje jsou úplné a pravdivé.
5. Z listiny označené jako tabulka umoření vyhotovená dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná na svůj dluh hradila od [datum] v nepravidelně velkých splátkách do [datum], kdy zůstatek, tj. nesplacená jistina činila 14 668,02 Kč.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , a žalobkyní soud zjistil, že mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovanou a tato skutečnost byla oznámena žalované dopisem datovaným dne [datum]. Z přiloženého podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně žalované odeslala poštovní zásilku dne [datum].
7. Dále bylo zjištěno, že žalované byla zaslána výzva k plnění podle §142 o. s. ř. ze dne [datum] a z přiloženého podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně žalované odeslala poštovní zásilku dne 29. 7 2024.
8. Z výplatní pásky žalované za [měsíc, rok], vystavené společností [právnická osoba]., soud zjistil, že v [měsíc, rok] činil čistý příjem žalované [hodnota] a v [měsíc, rok] pak její příjem činil [hodnota].
9. Soud vyzval žalobkyni k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne [datum] a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Ověřené dokumenty“. Na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] pak dále plyne, že údaje nezbytné pro posouzení schopnosti žalované zápůjčku splácet, které žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně před uzavřením smluv poskytla, jsou úplné a pravdivé. Tato svá tvrzení, kromě zákaznické karty ze dne [datum] a výplatních pásek žalované nijak nedoložila. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání soudu nedostavila, soud žalobkyni nemohl poskytnout poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a důkazů k prokázání skutečnosti, že byla mezi účastníky platně uzavřena smlouva o úvěru.
10. Z provedených důkazů pak bylo po skutkové stránce prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně předal žalované dne [datum] částku 25 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 30 809 Kč, celkem částku 55 809 Kč ve 21měsíčních splátkách ve výši 2 658 Kč a poslední ve výši 2 649 Kč, počínaje pátým dnem od uzavření smlouvy. Žalovaná celkem zaplatil 33 790 Kč. Před uzavřením Smlouvy obchodní zástupce společnosti se žalovanou sepsal formulář nazvaný zákaznická karta, kde jsou uvedeny příjmy žalované, její některé výdaje, osobní stav, typ bydlení, atp. U příjmů jde zde uvedena mzda [hodnota], další příjmy žadatele ve výši [hodnota]. Dále je zde uvedeno, že žalovaná je [upřesnění], bydlí [upřesnění], splácí u jiné společnosti částku [hodnota], vynakládá dále měsíčně [hodnota]. Ohledně příjmu žalované ve výši [hodnota] a výdajů na domácnost se přitom jedná o nijak neověřované informace. Jiné lustrace prováděny nebyly. Tato pohledávka pak byla dne [datum] postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno a zástupce žalobkyně znovu žalovanou před podáním žaloby vyzval k její úhradě.
11. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
14. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.
15. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).
16. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované její právní předchůdce vycházel z údajů, které mu žalovaná sdělila, což ověřil z dokladů vyjmenovaných v zákaznické kartě. Tyto doklady nicméně součástí smluv nejsou, ani zde není uvedeno, jaké skutečnosti z nich právní předchůdce žalobkyně zjistil. Žalobkyně k výzvě soudu předložila pouze výplatní pásky žalované ze [měsíc, rok]. Z žaloby ani Smlouvy pak nevyplývá, že by právní předchůdce žalobkyně žalovanou lustroval např. v insolvenčním rejstříku, v bankovním a nebankovním rejstříku klientských informací, případně centrálním registru exekucí. Současně zde není uvedeno, jak právní předchůdce žalobkyně zkoumal výdaje žalované. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalované neposoudil s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou Smlouvu nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.
17. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním z neplatného právního úkonu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Současně však bylo zjištěno, že žalovaná před podáním žaloby zaplatila částku 33 790 Kč, tedy vydala již více, než oč se obohatila.
18. Soud z vyložených důvodů žalobu v celém rozsahu zamítl.
19. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla úspěšným účastníkem žalovaná a náleželo by jí tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.