13 C 62/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému zaplatit jí částku 267 883,33 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že [právnická osoba]., dříve [právnická osoba]., (dále také jako „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce č. [hodnota], na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 150 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit společnosti částku 150 000 Kč v 60měsíčních splátkách po 3 826 Kč, když první splátka byla splatné dne [datum]. Dále bylo mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným úročení poskytnutým peněžních prostředků ve výši 15,40 % ročně. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení, právní předchůdce žalobkyně pohledávku žalovaného s účinností ke dni [datum] zesplatnila. Z tohoto důvodu žalobkyně požaduje zaplacení částky 135 974,05 Kč, poplatků ve výši 1 575 Kč, smluvního úroku ve výši 12 996,93 Kč splatného ke dni [datum], úroku z prodlení ve výši 675,81 splatného ke dni [datum], dále požaduje smluvní úrok ve výši 15,40% ročně z jistiny 135 974,05 Kč od [datum] do zaplacením zákonný úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 137 549,05 Kč a poplatku ve výši 1 575 Kč od [datum] do zaplacení. Dále žalobkyně uvedla, že [právnická osoba]., dříve [právnická osoba], (dále také jako „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce č. [hodnota], na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 150 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit společnosti částku 150 000 Kč v 60měsíčních splátkách po 3 601 Kč, když první splátka byla splatné dne [datum]. Dále bylo mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným úročení poskytnutým peněžních prostředků ve výši 15,40 % ročně. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení, právní předchůdce žalobkyně pohledávku žalovaného s účinností ke dni [datum] zesplatnila. Z tohoto důvodu žalobkyně požaduje zaplacení částky 130 334,28 Kč, smluvního úroku ve výši 12 669,99 Kč splatného ke dni [datum], úroku z prodlení ve výši 915,59 splatného ke dni [datum], dále požaduje smluvní úrok ve výši 15,40% ročně z jistiny 130 334,28 Kč od [datum] do zaplacením zákonný úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 130 334,28 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně se společností [právnická osoba]. uzavřela dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kde mezi jinými byly postoupeny i obě výše specifikované pohledávky za žalovaným. Tato skutečnost byla oznámena žalovanému doporučeným dopisem. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínky týkající se obou výše specifikovaných závazků žalovaného, tyto však zůstaly bez reakce, proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila k soudu.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil.

3. Z listiny označené jako protokol o ověření úvěruschopnosti klienta týkající se úvěru č. [hodnota] a přiložené tabulky obsahující údaje o žalovaném soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně vycházel z údajů uvedených žalovaným, tj. že má příjem z podnikání jako OSVČ 30 000 Kč, který byl ověřen s využitím komplexního statistického nástroje určující reálně dosažitelné příjmy, dále byly zohledněny výdaje žalovaného v celkové výši 17 171 Kč, z toho výdaje na bydlení ve výši 5 000 Kč, výdaje na živobytí ve výši 3 000 Kč, rodinné náklady a ostatní ve výši 1 000 Kč. Právní předchůdce žalobce zde uzavřel, že žalovanému zbývá celkem [hodnota] Kč a je tedy schopen půjčku splácet.

4. Z listiny označené jako protokol o ověření úvěruschopnosti klienta týkající se úvěru č. [hodnota] a přiložené tabulky obsahující údaje o žalovaném soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně vycházel z údajů uvedených žalovaným, tj. že má příjem jako zaměstnanec 39 000 Kč, který byl ověřen s využitím komplexního statistického nástroje určující reálně dosažitelné příjmy, dále byly zohledněny výdaje žalovaného v celkové výši 13 277 Kč, z toho výdaje na bydlení ve výši 5 000 Kč, výdaje na živobytí ve výši 3 000 Kč, rodinné náklady a ostatní ve výši 1 000 Kč. Právní předchůdce žalobce uzavřel, že žalovanému zbývá celkem [hodnota] Kč a je tedy schopen půjčku splácet.

5. Z listin označených jako rámcová smlouva o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb, návrhu na uzavření smlouvy o půjčce a akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. [hodnota] datovaných dne [datum], bylo zjištěno, že tuto sepsal právní předchůdce žalobkyně a žalovaný. Předmětem uzavírané smlouvy měl být úvěr ve výši 150 000 Kč, který měl žalovaný uhradit v 60měsíčních splátkách po 3 601 Kč, zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 15,40 % a bylo sjednáno, že žalovaný zaplatí celkem [hodnota] Kč.

6. Z listin označených jako rámcová smlouva o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb, návrhu na uzavření smlouvy o půjčce a akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. [hodnota] datovaných dne [datum], bylo zjištěno, že tuto sepsal právní předchůdce žalobkyně a žalovaný. Předmětem uzavírané smlouvy měl být úvěr ve výši 150 000 Kč, který měl žalovaný uhradit v 60měsíčních splátkách po 3 826 Kč, zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 15,40 % a bylo sjednáno, že žalovaný zaplatí celkem [hodnota] Kč.

7. Z výpisu z účtu číslo č. [č. účtu], resp. [č. účtu], bylo zjištěno, že tento byl veden nejprve [právnická osoba] a následně [právnická osoba]. a majitelem účtu byl žalovaný. Soud z výpisů účtů zjistil, že dne [datum] došlo k čerpání půjčky č. [hodnota] ve výši 150 000 Kč a dne [datum] půjčky č. [hodnota] také ve výši 150 000 Kč.

8. Z listiny označené jako prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzva k uhrazení dluhu datované dne [datum] bylo zjištěno, že tato se týká Úvěrové smlouvy č. [hodnota] a právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému, že k důvodu neplnění splatného peněžitého dluhu řádně a včas, přistoupil k okamžitému zesplatnění závazku a současně mu oznámil, že výši dluhu ke dni zesplatnění činí 143 919,86 Kč.

9. Z listiny označené jako prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzva k uhrazení dluhu datované dne [datum] bylo zjištěno, že tato se týká Úvěrové smlouvy č. [hodnota] a právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému, že k důvodu neplnění splatného peněžitého dluhu řádně a včas, přistoupil k okamžitému zesplatnění závazku a současně mu oznámil, že výši dluhu ke dni zesplatnění činí 151 221,79 Kč.

10. Z tabulky obsahující podací čísla poštovních zásilek soud zjistil, že žalovanému byly dne [datum] odeslány dvě poštovní zásilky.

11. Z listiny označené jako Smlouva o postoupení pohledávek č. 12/2022/11 datované dne [datum], přiložení tabulky označené jako příloha č. [hodnota] ke Smlouvě o postoupení pohledávek a listiny označené jako vyrozumění o postoupení pohledávky, bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně, tj. [právnická osoba]., a žalobkyní a současně, že mezi jinými byly postoupeny i pohledávky za žalovaným, tato skutečnost byla oznámena žalovanému dopisy ze dne [datum].

12. Z listiny označené jako výzva k plnění datované dne [datum] bylo zjištěno, že tímto žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky v celkové výši 331 227,88 Kč. Z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že žalovanému žalobkyně zasílala poštovní zásilky dne [datum].

13. Z produktových obchodních podmínek Equa Bank pro půjčky, sazebníku platného od [datum] a všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba] soud pro níže vyložený právní názor již žádná skutková zjištění nečinil.

14. Žalobkyně se vyjádřila k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů, v této souvislosti odkázala na protokol o ověření úvěruschopnosti klienta. Uvedla dále, že právní předchůdce po provedených potřebných lustracích, dle zjištěných informací z těchto zdrojů a informací získaných z interních zdrojů, následně schválila poskytnutí úvěru ve výši 150 000 Kč, resp. celkem 300 000 Kč. Tato svá tvrzení, kromě protokolů o ověření úvěruschopnosti klienta, nijak nedoložila.

15. Po zhodnocení shora uvedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně disponuje osobními údaji žalovaného, tedy jménem, bydlištěm, rodným číslem a číslem jeho účtu. Dále bylo prokázáno, že žalovanému byly na jeho bankovní účet poskytnuty dne [datum] peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč a dne [datum] peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč. Žalovaný žalobkyni uhradil částku 136 810,27 Kč.

16. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

17. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

20. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

21. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

22. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdce vycházel z hodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů, v této souvislosti odkázala na protokol o ověření úvěruschopnosti klienta. Uvedla dále, že právní předchůdce po provedených potřebných lustracích, dle zjištěných informací z těchto zdrojů a informací získaných z interních zdrojů, následně schválila poskytnutí peněžních prostředků v celkové výši 300 000 Kč. Doklady prokazující příjmy a výdaje žalovaného nicméně součástí smlouvy nejsou, ani zde není uvedeno, jaké skutečnosti z nich právní předchůdce žalobkyně zjistil. Tyto doklady žalobkyně k žalobě nepřipojila, soudu je nedoložila ani dále v průběhu řízení. Žalobkyně uvedla, že příjem žalovaného byl ověřen s využitím komplexního statistického nástroje určující reálně dosažitelné příjmy, což soud považuje za zcela nedostatečné. Z žaloby ani smluv pak nevyplývá, že by právní předchůdce žalobkyně žalovaného lustroval např. v insolvenčním rejstříku, v bankovním a nebankovním rejstříku klientských informací, případně centrálním registru exekucí. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudil s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřené smlouvy o půjčce nahlížet jako na absolutně neplatné podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

23. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč, z čehož žalovaný zaplatit 136 810,27 Kč, zbývá proto k zaplacení částka ve výši 163 189,73 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalovaného, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího lístku se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalovaného, ale ostatně ani to, že by obsahem zasílané zásilky byla výzva k plnění. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 29. 6. 2024 (kdy byla žalovanému doručena žaloba spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřil), následující den, tj. 30. 6. 2024, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 1. 7. 2024 do prodlení.

24. Soud z vyložených důvodů žalobě v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků, vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a to včetně úroků z prodlení z uvedené částky podle § 1970 o. z. jdoucích od 1. 7. 2024 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňují jinou lhůtu v plnění. Ve zbývající výši soud žalobu výrokem II. zamítl.

25. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byl převážně úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.