13 C 68/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkem 118 723,63 Kč spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými s tím, že jedná o nesplacený úvěr podle smlouvy č. [hodnota]. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne [datum] rámcovou smlouvu č. [hodnota] v souladu s obchodními podmínkami, na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet. Dne [datum] uzavřeli dodatek č. [hodnota] k rámcové smlouvě, podle kterého byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 149 495 Kč, vedený pod číslem [hodnota]. Žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 15,4 % ročně, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 3 351 Kč. Žalovaný však plnil jen částečně, když zaplatil dohromady jen 70 948,29 Kč. Jelikož nebylo ze strany žalovaného plněno řádně, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum], kde byl také upozorněn na možnost podání žaloby, pokud dlužné částky neuhradí.

2. Pokud jde o posouzení úvěru schopnosti žalovaného, doplnila žalobkyně k výzvě soudu, že vycházela z informací, které jí žalovaný sám poskytl, dále nahlédla na jeho běžný účet, kam žalovanému pravidelně přicházela mzda. V případě výdajů žalovaného žalobkyně uvedla, že vycházela opět z informací, které jí žalovaný poskytl, z interních a externích databází, z Bankovního registru klientských informací, který nahrnuje i údaje z Nebankovního registru. Dále uvedla, že v žádosti o úvěr č. [hodnota] žalovaný uvedl, že hradí splátky jiných úvěrů a žalobkyně dále zjistila, že má ji jiné aktivní splátkové a nesplátkové produkty. Žalobkyně dále doplnila, že úvěr č. [hodnota] byl v části 106 495 Kč žalovanému poskytnut za účelem refinancování jiného úvěru žalovaného. Žalobkyně také odkázala na přehled žádosti o úvěr, z něhož při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vycházela a z něhož je zřejmé, že výši výdajů domácnosti žalovaného stanovila dle expertní analýzy ve výši [hodnota] a výdaje žalovaného stanovila taktéž dle expertní analýzy ve výši [hodnota]. Dalšími výdaji domácnosti dle zmiňovaného přehledu byly žalobkyní stanovené výdaje na bydlení ve výši [hodnota], výdaje na léky, jídlo a dopravu ve výši [hodnota] a splátky ve výši [hodnota]. Dále žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného přihlédla také ke skutečnosti, že žalovaný řádně splácel dříve poskytnuté úvěry, v případě žalovaného pak neměla na základě shora uvedených skutečností důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, a proto mu jej poskytla.

3. Žalovaný k věci uvedl, že si úvěr bral na úhradu kupní ceny automobilu, v rozhodné době si však přibíral další úvěry a dostal se do situace, kdy nebyl schopen vše splácet. Uvedl, že v době čerpání úvěru žil ve společné domácnosti s matkou a měl výdaje [hodnota] měsíčně. Žalovaný navrhl, aby mu soud umožnil splatit dlužnou částku formou splátek, neboť není momentálně zaměstnaný, od [datum] bude dosahovat základní mzdy a bude uzavírat pracovní smlouvu.

4. Z listiny nazvané formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že obsahuje informace k úvěru na 149 495 Kč, kdy 106 495 Kč je částka určená k úhradě převáděného úvěru a částka 43 000 Kč není vázána žádným účelem, jako je počet splátek a jejich výše, úrok, RPSN, atp.

5. Z listiny nazvané rámcová smlouva č. [hodnota] soud zjistil, že tuto účastníci uzavřeli dne [datum]. Žalobkyně se zde zavázala žalovanému zřídit běžný účet č. [č. účtu].

6. Z listiny nazvané dodatek č. [hodnota] k rámcové smlouvě č. [hodnota] soud zjistil, že tímto dodatkem ze dne [datum] se účastníci v rámci internetového bankovnictví dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 149 495 Kč jako úvěr č. [hodnota], kdy 106 495 Kč je částka určená ke splacení původního věru a částka 43 000 Kč není vázána žádným účelem, přičemž žalovaný jej včetně úroku splatí v 68měsíčních splátkách po 3 351 Kč automatickým inkasem z účtu č. [č. účtu] vždy 15. den v každém měsíci a současně s tím bude hradit pojistné v měsíční výši [hodnota]. Z listiny nazvané dodatek č. [hodnota] k rámcové smlouvě č. [hodnota] soud zjistil, že tímto dodatkem ze dne [datum] se účastníci v rámci internetového bankovnictví dohodli na novém datu pravidelné splátky, a to na 5. den v každém měsíci a současně, že nové délka úvěru je 71 měsíců.

7. Z obou listin nazvaných obchodní podmínky soud zjistil, že se jedná o všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, které obsahují výklad pojmů, obecné informace o poskytování bankovních produktů a služeb, včetně internetového bankovnictví a poskytování úvěrů. Dále obsahují ujednání ryze technického charakteru, jako je například doručování písemností.

8. Z výpisu z účtu č. [č. účtu] ze den [datum] soud zjistil, že sem byla připsána částka 149 495 Kč jako půjčka 8 ([hodnota]) a současně došlo ke splacení předchozího úvěru žalovaného u žalobkyně, a to označeného jako půjčka 6 ([hodnota]) ve výši 105 467,77 Kč.

9. Z listiny nazvané splátkový kalendář a dále z listiny nazvané přehled plateb soud zjistil, že na úvěr č. [hodnota] žalovaný 19 splátek uhradil řádně a v termínu splatnosti, další již nepravidelně.

10. Z výpisu z účtu č. [č. účtu] za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že konečný zůstatek na tomto účtu za uvedené období byl [hodnota], přičemž z výpisu bylo dále zjištěno, že na uvedeném účtu byly odepisovány platby na „půjčku 4“, „půjčku 5“, „půjčku 6“.

11. Z listiny označené jako přehled žádostí o úvěr bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje na jméno žalovaného celkem devět žádostí o půjčku, převedení půjček nebo o kontokorent.

12. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že jím žalobkyně vyzývá žalovaného k zaplacení celkem [hodnota] Kč, a to dluhu z půjčky č. [hodnota] ve výši 125 791,17 Kč a kontokorentu ve výši 5 120,01 Kč, to vše do [datum], jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně dne [datum] odeslala žalovanému na adresu jeho trvalého bydliště písemnost.

13. Z listiny označené jako úvěrová zpráva vytvořená dne [datum] soud zjistil, že tato obsahuje osobní údaje žalovaného. Dále bylo zjištěno, že žalobkyně evidovala na žalovaného šest splátkových kontraktů označených vždy jako osobní úvěry, v nichž pět bylo ukončeno předčasně a jeden byl veden jako existující, dále jeden nesplátkový kontrakt ve výši 5 000 Kč.

14. Z listiny označené jako logovací soubory a IP adresy a přehled párování mobilního zařízení soud zjistil, že se jedná o seznam zařízení, kterými žalovaný komunikoval se žalobkyní.

15. Z kopií občanských průkazů soud zjistil, že se jedná o občanské průkazy žalovaného, kdy jeden je veden pod č. [hodnota] s datem platnosti od [datum] do [datum], a druhý pod č. [hodnota] s datem planosti od [datum] do [datum]. Z kopie řidičského průkazu soud zjistil, že se jedná o řidičský průkaz žalovaného.

16. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání soudu nedostavila, soud žalobkyni nemohl poskytnout poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť žalobykně dosud nenavrhla důkazy potřebně k prokázání všech svých tvrzení, a to tvrzení týkající se prověření úvěruschoponosti žalovaného, zejména prověření jeho výdajů.

17. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Účastníci uzavřeli dne [datum] rámcovou smlouvu, na základě které žalobkyně žalovanému zřídila běžný účet č. [č. účtu], kde mu poskytovala bankovní služby a prostřednictvím kterého také čerpal jednotlivé poskytované úvěry. Účastníci dne [datum] sjednali dodatkem č. [hodnota] k rámcové smlouvě, že žalobkyně poskytne žalovanému úvěr č. [hodnota] ve výši 149 495 Kč s tím, že 106 495 Kč bude použito ke splacení původního úvěru a 43 000 Kč bude žalovanému poskytnuto bez určeného účelu, který se žalovaný zavázal splácet v 68měsíčních splátkách po 3 351 Kč (resp. 71měsíční splátkách v souladu s dodatkem č. [hodnota] k rámcové smlouvě č. [hodnota]). Peněžní prostředky byly téhož dne vyplaceny na účet žalovaného vedený žalobkyní a rovněž téhož dne z nich byl uhrazen předchozí úvěr označen jako půjčka 6 ([hodnota]). Na závazek z této smlouvy pak žalovaný zaplatil celkem 70 948,29 Kč. Jak vyplývá z úvěrové zprávy vytvořené dne [datum], evidovala žalobkyně u žalovaného celkem šest splátkových kontraktů označených vždy jako osobní úvěry, v nichž pět bylo ukončeno předčasně a jeden byl veden jako existující, dále jeden nesplátkový kontrakt ve výši 5 000 Kč. Dále žalobkyně z výpisu z běžného účtu žalovaného disponovala informacemi o příchozích a odchozích platbách žalovaného. Na tento účet byla žalovanému vyplácena mzda od zaměstnavatele ve výši kolem 20 000 Kč měsíčně. Za měsíce [měsíc, rok] a [měsíc, rok] činil konečný zůstatek 4 976,06 Kč. Jelikož žalovaný nesplácel řádně, vyzvala jej žalobkyně dopisem ze dne [datum] k zaplacení celkem 130 911,18 Kč, a to dluhu z úvěru č. [hodnota] ve výši 125 791,17 Kč a konotkorentu ve výšu 5 120,01 Kč, to vše do [datum], jinak se vystavuje riziku podání žaloby.

18. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

21. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

22. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela zejména z údajů, které jí žalovaný sdělil, osobu žalovaného lustrovala v interních a externích databázích, v bankovním registru klientských informací a dále disponovala výpisy z běžného účtu žalovaného, ze kterých byla ověřena výše mzdy. Po provedeném dokazování je nutno žalobkyni přisvědčit, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala, nicméně dospěla-li na základě zjištěných údajů k závěru o jeho schopnosti poskytované úvěry splácet, nemohla tak činit s odbornou péčí. Předně je třeba uvést, že v době sjednání předmětné smlouvy o úvěru již žalobkyně u žalovaného evidovala celkem šest splátkových kontraktů označených vždy jako osobní úvěry, v nichž pět bylo ukončeno předčasně a jeden byl veden jako existující, dále jeden nesplátkový kontrakt ve výši 5 000 Kč. Již tato skutečnost sama o sobě může být indikátorem nepříznivé finanční situace žalovaného a impulsem k o to pečlivějšímu zkoumání jeho finanční situace. Žalobkyně se však spokojila s údaji sdělenými žalovaným, výdaje domácnosti žalovaného stanovila dle expertní analýzy, stejně jako výdaje žalovaného. Žádné údaje o běžných výdajích žalovaného soudu nepředložila, a uvedla pouze, že vycházela pouze z výpisů z běžného účtu žalovaného. Z předloženého výpisů z účtu má však soud za to, že finanční situace žalovaného nebyla příznivá, když tuto řešil opakovanými úvěry, jejichž účelem byla úhrada původního úvěru. Tím však jeho finanční situace nebyla sanována a ten postupně přestal poslední poskytnutý úvěr splácet. Právě popsané dle názoru soudu představuje ukázkový příklad takzvané dluhové spirály (pasti), neboť žalovaný se za přispění žalobkyně dostal do situace, kdy již nebyl schopen bez dalších poskytovaných úvěrů své závazky splácet. Žalobkyně, pokud by úvěruschopnost žalovaného prověřila řádně, mohla této situaci předejít. Vzhledem k uvedenému tak soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a proto je třeba na uzavřenou smlouvu o úvěru (dodatek č. 13 k rámcové smlouvě) nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

23. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 149 495 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.), přičemž současně bylo zjištěno, že takto vydal již 70 948,29 Kč a k vydání tudíž zbývá 78 546,71 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalovaného, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího archu se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalovaného, ale ostatně ani to, že by obsahem zasílané zásilky byla výzva k plnění. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 26. 3. 2025 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu spolu s předvoláním k nařízenému jednání doručena do vlastních rukou), následující den, tj. 27. 3. 2025, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 28. 3. 2025 do prodlení.

24. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 78 546,71 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle § 1970 o. z. jdoucích od 28. 3. 2025 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

25. Povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni částku 78 546,71 Kč pak soud v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil ve splátkách, jejichž výše a podmínky splatnosti jsou uvedeny ve výroku I. tohoto rozsudku, neboť žalovaný není netečný, projevil upřímnou snahu žalobou uplatněnou pohledávku uspokojit. Splátky ve výši 1 500 Kč měsíčně soud považuje za přiměřené, neboť má za to, že žalovaný by neměl mít problém tyto splátky ze svého měsíčního příjmu unést (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33Cdo 3675/2021). K tomu slouží též sankce ztráty splátek, pokud se žalovaný dostane do prodlení, byť jen s jednou splátkou.

26. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 40 176,92 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 15,40% ročně z částky 121 065,98 Kč od 8. 4. 2024 do 30. 4. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 121 065,98 Kč od 18. 4. 2024 do 30. 4. 2024, se smluvním úrokem ve výši 15,40 % ročně z částky 118 808,56 Kč od 1. 5. 2024 do 6. 5. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 118 808,56 Kč od 1. 5. 2024 do 6. 5. 2024, se smluvním úrokem ve výši 15,40 % ročně z částky 118 723,63 Kč od[Anonymizováno] 7. 5. 2024 do 3. 6. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 118 723,63 Kč od 7. 5. 2024 do 27. 3. 2024, se smluvním úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 118 723,63 Kč od 4. 6. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 141,68 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 40 176,92 Kč od 28. 3. 2025 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

27. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě poměr úspěchu a neúspěchu ve věci odůvodňuje nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).