14 C 21/2026

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech žalobu, ve které se domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 35 626,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena distančním způsobem smlouva o spotřebitelském úvěru číslo:[hodnota], když žalované byl poskytnut úvěr v celkové výši 20 082 Kč. Žalovaná celkově uhradila částku ve výši 10 090,33 K, přičemž žalobkyně se domáhá uhrazení jistiny ve výši 15 091,82 Kč, poplatku za vyplacení úvěru ve výši 233,21 Kč a smluvního úroku ve výši 18 141,59 Kč. Před jednáním ve věci žalobkyně upřesnila, že žalovaná uhradila výše uvedenou částku ve výši 10 090,33 Kč.

2. Soud věc projednal bez přítomnosti účastníků dne [datum], když žalobkyně se omluvila z jednání a nežádala o odročení, žalovaná se nedostavila ani se neomluvila, když předvolání jí bylo doručeno řádně na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel uložením.

3. Žalobkyně předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o provedené platbě, výzvu k úhradě. Ze sdělení společnosti [právnická osoba]. ze dne [datum] má soud za prokázané, že příslušný účet, na který byla výše uvedená částka zaslána je skutečně účtem žalované. Soud tak nemá žádných pochybností o tom, že tvrzená částka byla skutečně žalobkyní žalované poskytnuta.

4. V daném případě je řízení ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Dokazování provádí soud při jednání. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který ač poučen soudem, tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. V souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. poskytuje poučení soud zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru mezi věřitelem a žalovanou, tedy že žalovaná odsouhlasil znění smlouvy o úvěru. V průběhu řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala řádně úvěruschopnost žalované, které poskytla částku ve výši 20 082 Kč. Výzvou ze dne 22. 1. 2026, č.j. 14 C 21/2026-10 vyzval soud žalobkyni, aby prokázala, jakým způsobem byla zjišťována úvěruschopnost žalované, resp. její schopnost splácet spotřebitelský úvěr, zejména jakým způsobem byly zkoumány a ověřovány příjmy a výdaje žalované, přičemž je nutné zdůraznit, že žalobkyně na tuto výzvu reagovala tak, že soudu doručila výpis z účtu žalované za období od 11. 8. 2023 do 14. 8. 2024. Dále bylo prokázáno, že žalobkyně zjistila výši platu žalovaného a jí tvrzené měsíční výdaje. Je tak nutné zdůraznit, žalobkyně pouze zjistila, a to z tvrzení žalované bez jakéhokoliv ověření výši čistého příjmu, když výše čistého ověřeného příjmu je uvedena v částce 9 703 Kč a výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelkou ve výši 25 000 Kč. Nejsou uvedeny případné exekuce, vyživovací povinnosti a další významné skutečnosti. Je tak nutné konstatovat, že úvěruschopnost žalované, tedy její schopnost splácet řádně úvěr nebyla zjišťována řádně v plném rozsahu. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. Při aplikaci ustanovení o bezdůvodném obohacení pak důkazní břemeno ohledně titulu pro převzetí sporné částky tíží žalovaného. Bylo-li tedy doloženo provedení platby na jeho účet, aniž byl prokázán právní důvod, o nějž by se tato platba mohla opírat, je možné přiznání požadované částky žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Za situace, kdy žalovaná obdržela částku 20 082 Kč, uhradila částku ve výši 10 090,33 Kč je tak zjevné, že nezaplatila částku ve výši 9 991,67 Kč, a právě tuto částku soud uložil žalované žalobkyni uhradit. Ve zbývající výši žalobu zamítl.

5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy převažující úspěch ve věci měla žalovaná, která však zjevně s bráněním svého práva žádné výdaje neměla a soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.