Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 50 749,07 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 50 749,07 Kč od 26. 5. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v částce 21 040,60 Kč.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 731,53 Kč k rukám [Jméno advokáta], advokáta sídlem [adresa] a, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne 29. 12. 2023 domáhala, aby soud uložil žalovanému zaplatit částku ve výši 71 789,67 Kč s příslušenstvím z této částky s tím, že žalobkyní byla postoupena pohledávka za žalovaným, a to společností [právnická osoba] sídlem [adresa], když právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] částku ve výši 71 789,67 Kč a tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 25. 5. 2023. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného. Nad rámec původní žaloby žalobkyně dne 21. 3. 2024 žalobu doplnila s tím, že specifikovala jednotlivé platby na účet žalovaného, který tak měl celkem čerpat částku ve výši 110 298 Kč. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 49 999,07 Kč, účetně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč a úroku za období čerpání úvěru ve výši 21 040,60 Kč. V tomto doplnění žaloby vzal žalobce žalobu zpět v rozsahu úroku z prodlení z částky 21 040,60 Kč od 26. 5. 2023 do zpětvzetí žaloby. Okresní soud v Lounech svým usnesením ze dne 4. 4. 2024 řízení v tomto rozsahu zastavil. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobce prokázal svou aktivní legitimaci ve věci.
2. Okresní soud v Lounech ve věci vydal platební rozkaz, který musel být následně zrušen pro nemožnost jeho doručení žalovanému.
3. Ve věci bylo nařízeno jednání. Žalobkyně výslovně žádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil a ve věci se nijak nevyjádřil. Soud proto podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], (dříve [právnická osoba]) dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše 71 789,67 Kč, byť v doplnění žaloby žalobkyně specifikovala, že žalovaný čerpal finanční prostředky ve výši 110 298 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 25. 5. 2023. Žalovaný však dluh neuhradil řádně a k úhradě byl vyzýván. V průběhu řízení bylo prokázáno, že žalobkyně je řádně ve věci aktivně legitimována. Soud učinil současně dotaz na [právnická osoba]., když z vyjádření tohoto bankovního ústavu vyplynulo, že předmětný účet, na který byl úvěr čerpán, byl v daném období skutečně účtem žalovaného.
5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti tvrdila ale žádné listiny ohledně zkoumání úvěruschopnosti nepředložila. K nařízenému ústnímu jednání se žalobkyně s omluvou nedostavila s tím, nechť je jednáno v její nepřítomnosti. Soudu tak nezbylo nežli uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla právní předchůdkyní žalobkyně dostatečně zkoumána a posuzována. Pokud žalobkyně ve svém podání, jímž učinila omluvu z jednání soudu, uvedla, že k výzvě soudu důkazy či tvrzení doplní, tak toto poučení soud dává právě při jednání soudu dle ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Poučení dle citovaného zákonného ustanovení není možné dávat mimo jednání soudu, neboť jednání soudu je ústní a není možné jej vést korespondenčně. Poněvadž se žalobkyně prvního ústního jednání ve věci neúčastnila, nebylo možné ji v rámci jednání poučit o jejích povinnostech a o následcích jejich nesplnění dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti, když podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
9. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
12. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Po provedeném dokazování a hodnocení jednotlivých důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud mál za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, což je úvěr spotřebitelský. Jelikož však před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí dostatečně nezkoumala a v tomto případě lze konstatovat, že prakticky vůbec úvěruschopnost spotřebitele, nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jistinu, která představuje dosud nesplacenou částku ve výši 49 999,07 Kč, a to bez právního titulu s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy. Tím tak došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného. Soud proto přiznal žalobkyni částku 50 749,07 Kč představující jistinu ve výši 49 999,07 Kč a prokázané účelně vynaložené náklady ve výši 750 Kč. Jedná se tak o částku, kterou lze považovat za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta, neboť se jednalo o smluvní nároky odvozené z neplatně sjednané smlouvy.
14. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, byl tak s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to však pouze z částky 50 749,07 Kč odpovídající přiznanému bezdůvodnému obohacení.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V tomto případě činil úspěch žalobkyně 71 % a neúspěch 29 %. Odečtením neúspěchu od úspěchu žalobkyně tak vyplývá, že žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 42 %. Žalobkyně má právo na odměnu za právní zastoupení v souladu s ustanovením § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a to za tří úkony právní služby v částce 3 980 Kč (převzetí zastoupení, výzva k plnění a písemné podání ve věci samé), dále náhrada nákladů řízení sestává ze tří režijních paušálů po 300 Kč, celkem tedy 12 840 Kč. Za situace, kdy žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 42 % činí tato částka 5 392,80 Kč, když žalobkyně má dále právo na úhradu DPH, a to v částce 1 132,49 Kč, celkem tedy 6 525,29 Kč. Žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši 2 872 Kč, když 42 % z této částky činí 1 206,24 Kč. Náhrada nákladů řízení tak celkem činí 7 731,53 Kč.