Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. z částky 10 000 Kč od 18. 2. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v částce 5 581,20 Kč se zákonný úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. z částky 5 581,20 Kč od 18. 2. 2025 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 134,98 Kč k rukám [Jméno advokáta], advokáta sídlem [adresa] a, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech žalobu, ve které se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 15 581,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že původní věřitel [právnická osoba]., (dále jen „původní věřitel“) uzavřel se žalovaným dne [datum] prostřednictvím sítě internet smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč bankovním převodem na účet žalovaného č. [č. účtu]. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 10 000 Kč a poplatky ve výši 5 581,20 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek, když prokázala svou aktivní legitimaci ve věci.
2. Soud věc projednal bez přítomnosti účastníků dne [datum], když žalobkyně se omluvila z jednání a nežádala o odročení, žalovaný se nedostavil ani se neomluvil.
3. Žalobkyně předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o provedené platbě, smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky, výzvu k úhradě. Ze sdělení společnosti [právnická osoba]. ze dne [datum] má soud za prokázané, že příslušný účet, na který byla částka ve výši 10 000 Kč zaslána je skutečně účtem žalovaného. Soud tak nemá žádných pochybností o tom, že žalovaná částka byla skutečně právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému poskytnuta.
4. V daném případě je řízení ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Dokazování provádí soud při jednání. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který ač poučen soudem, tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. V souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. poskytuje poučení soud zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru mezi původním věřitelem a žalovaným, tedy že žalovaný odsouhlasil znění smlouvy o úvěru. V průběhu řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala řádně úvěruschopnost žalovaného, kterému poskytla částku ve výši 10 000 Kč. Výzvou ze dne 17. 2. 2026, č.j. 14 C 27/2026-19 vyzval soud žalobkyni, aby prokázala, jakým způsobem byla zjišťována úvěruschopnost žalovaného, resp. jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, zejména jakým způsobem byly zkoumány a ověřovány příjmy a výdaje žalovaného, přičemž je nutné zdůraznit, že žalobkyně reagovala pouze stručným sdělením o prověření lustrací z veřejně dostupných databázích. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. Při aplikaci ustanovení o bezdůvodném obohacení pak důkazní břemeno ohledně titulu pro převzetí sporné částky tíží žalovaného. Bylo-li tedy doloženo provedení platby na jeho účet, aniž byl prokázán právní důvod, o nějž by se tato platba mohla opírat, je možné přiznání požadované částky žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Na platnost postoupení pohledávky nemá vliv jiná právní kvalifikace postoupeného nároku soudem. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 18. 2. 2025 do zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývající výši žalobu zamítl.
5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně měla pouze částečný úspěch ve věci. Úspěch žalobkyně v této věci činil 64 %, po odečtení neúspěchu od úspěchu žalobkyně činí výše nákladů řízení 28 %. Současně soud zdůrazňuje, že nemohl vyhovět návrhu žalobkyně, která požadovala náhradu nákladů řízení ve výši 8 749,70 Kč, když v tomto případě se jedná pouze o formulářovou žalobu a pokud by soud vyhověl tomuto návrhu, byl by tím v rozporu se zavedenou judikaturou. Soud proto vycházel z ustanovení § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. za situace, kdy měl, jak je výše uvedeno úspěch ve věci 28 %. Náhrada nákladů řízení je tvořena třemi úkony po 400 Kč dle § 14b odst. 1 písm. b) bod 3 uvedené vyhlášky, dále třemi režijními paušály po 450 Kč, tj. celkem 2 550 Kč, když 28 % z této částky činí 714 Kč. Právní zástupce žalobkyně má dále právo na úhradu DPH v částce 196,98 Kč a část zaplaceného soudního poplatku, celkem tedy 1 134,98 Kč.